Zpěvák Lunetiků Martin Kocián (24) už nastoupil do léčebny v Červeném Dvoře, kde hodlá bojovat se závislostí na pervitinu. Blesku se nyní podařilo získat šokující zpověď dříve roztomilého blonďáka, kterou poskytl přímo lékařům na psychiatrické ambulanci. "Neunesl jsem slávu Lunetiku," vyplývá ze srdceryvného prohlášení mladého, slavného, ale dnes velmi utrápeného Kociána. Zpověď napsaná roztřesenou rukou v autě před ambulancí popisuje prakticky celý život chlapce z Mostu. Jeho cestu z rozvrácené rodiny přes vyučení truhlářem, tancování na diskotékách až po statisíce fanynek, zaplněná hlediště, slávu, ale nakonec past, ze které se jen velmi těžko uniká - drogy! "Nikdo z nás na to (popularitu skupiny Lunetic - pozn. red.) nebyl připraven a každého to změnilo jiným způsobem. Ze začátku obrovská euforie a radost z popularity, jenomže postupem času z toho byl problém," přiznává Kocián. Jeho neradostný osud se začal naplňovat mnohem dříve, už když zpěvákův otec opustil rodinu, neplatil na děti. "Když jsem se stal slavným, napsal otec knížku Martin - Lunetic a potom Aleš Lunetic, ani za to nám nedal ani korunu..., ale nestojí mi ani za to, abych ho žaloval," vzpomíná na svého otce dnes zlomený Martin. Jeho první kontakt s drogou přišel už v roce 1996. "V zimě, v únoru, byl sníh a mráz, zaklepal u nás u dveří kamarád i s kolegou, že je jim zima a že nemají kde spát. Bral tehdy pervitin a pak i heroin," píše Kocián, který oba narkomany schovával doma ve sklepě, tak, aby o nich maminka nevěděla celý měsíc. Za to mu slíbili odměnu. A ta přišla. "Za další měsíc se objevil zas, a že má prachy, tak abych šel s ním." Tehdy dvacetiletého zpěváka vzali mezi sebe do jakéhosi přístřešku. "Tam pouštěli muziku a byli strašně ukecaný a tvrdili, že je to bomba. Nakonec udělali šest lajn (dávek) a já to poprvé zkusil. Strávil jsem tam s nimi tři dny," odhaluje šokující zkušenosti Kocián. Závislost se u něj ale projevila až po příchodu do Prahy, po raketovém startu Lunetiků a obrovské popularitě. "Nejdřív jsem byl hrdý. Když jsem vydělal první větší peníze, koupil jsem mámě velkou televizi, nový nábytek. Máma byla hrozně šťastná... Pak jsem se přestěhoval do Prahy, začal jsem žít bohémským životem, flákat se... Několikrát jsem sliboval, že toho nechám, také jsem se tak tvářil, ale..." líčí už dny protkané pervitinovým opojením zpěvák, kdysi milovaný zástupy mladých fanynek. Nakonec skupinu Lunetic opustil! "Odešel jsem, protože mě už nikdo nebral vážně. Měl jsem různý nálady, realita pomalinku ubývala a střídal ji svět příběhů, snů a nakonec drogová propast, kdy jsem si aplikoval sedmkrát týdně drogu přímo do žíly... Proto jsem se rozhodl, že se dám dohromady, než do toho spadnu ještě víc. Doufám, že se mi to podaří," věří své vůli životem a popularitou zlomený »Lunetik«. Ale má ještě šanci? "Slavní si drogami nejprve dodávají sebedůvěru, a když popularita zmizí, snaží se jejich pomocí o jakýsi útěk. A u Lunetiků se to dalo očekávat. Ale zvítězit nad závislostí je strašně těžké. Léčba trvá až jedenáct měsíců. Ti lidé přitom hlavně první dva tři měsíce trpí jako zvířata. Potřebují podporu blízkých, a i přesto má naději na úplné vyléčení tak osm lidí ze sta," prorazuje přední český psychiatr Jan Cimický.