Iveta Bartošová (39) začala se sebou dělat velké změny. Působí vyrovnaně, tváří se sebejistě, je posedlá naplnit všechny svoje plány a rozhodnutí. Nefňuká, že nemá chlapa, nestěžuje si, že nemá peníze, a na žádnou otázku neodpovídá: "No comment". Naopak. Působí, jako kdyby jí ze srdce spadl ten nejtěžší balvan. Od rozchodu se Zdeňkem Podhůrským vypadáte konečně spokojeně... "Vážně? To jsem ráda. Ale není mi vůbec nej... Jsem pořád smutná, co se týče mého soukromého života. Naštěstí mám ale strašně moc práce a skvělé přátele, kteří mi ten smutek pomáhají zahánět. Chci být taky vzorná matka, Arťa je už ve třetí třídě, tak se mu snažím věnovat a pracuju hlavně v noci. Naspím tak dvě až tři hodinky, takže na smutnění není ani čas. A potom, dělá mi dobře, že jsem našla konečně sílu, abych přestala žít tak, jak já nechci." Zdeňka ale nosíte v srdci pořád... "Nosím. Přiznávám a nestydím se za to. A nesmírně mi pomáhá, že jsme spolu stále v kontaktu." Ruku na srdce, nebyla byste ale proti tomu, kdybyste se se Zdeňkem dali zase dohromady, že? "To nebyla. Tohle teď už na mně opravdu ale nezáleží. Já se už přizpůsobovat nebudu." Říkáte hodně práce, jaké? "No, tak děláme nové promotion pro Miss Saigon a plním si teď i svůj dávný sen, vyjde mi vánoční deska. Bude moje dvacátá a jubilejní a nemůžu se jí dočkat. A beru to poctivě, a tak mám už od 1. srpna Vánoce. Natáčet se přece musí ve vánoční atmosféře, a proto jsem ve studiu ustrojila stromeček, přinesla svíčky a františky. Desku bude také doprovázet vánoční turné. No a potom udělám takovou čáru, ne ale zase tak příliš tlustou, a vrhnu se na další autorskou desku. Jsem přece matka samoživitelka, tak se musím otáčet." No, chudák Artur, to vás asi moc neuvidí... "Ale naopak, uvidí. A uvidí mě teď častěji, než kdy jindy. Jsem před podpisem smlouvy s agenturou IB Production, která mě bude exkluzivně zastupovat. Jsou to moji rodáci, Moravani, Tomáš Kratina a Radim Pařízek. Známe se dlouho a klape to, a tak doufám, že to po všech těch mých špatných zkušenostech bude konečně fungovat a já nebudu muset vynakládat energii na nějaké spory. Chci být normální máma, a tak svoji práci stůj co stůj přizpůsobuju dětskému času. Takže, když se třeba musím učit Miss Saigon a texty anglických koled, beru si je do postele a naspím tak maximálně hodinu a půl. Jinak to nejde, potřebuju mít na Artura čas, když se vrátí ze školy." A do školy ho vodíte vy? "Především já a nebo naše skvělá chůva Golda. Moc mi pomáhá. Tuhle jsem mu ale třeba napsala omluvenku a celý den jsme byli spolu. Ve škole zaprvé řádil spálový bacil, zároveň byl ale pátek a myslím, že bylo lepší, když ho Artur strávil se mnou než ve škole. Dopoledne jsem si sice po té probdělé noci plné učení trochu zdřímla, potom ale udělala na Arturovo přání kuře a hráli jsme žolíky." Vy ho učíte karbanit? "A co je na tom? Nehrajeme o peníze, ale o dobrůtky." Arturova třídní učitelka z vás má asi pěknou radost. Místo školy žolíky... "Myslím, že to chápe. Artur školu i bez učení zvládá na jedničku s hvězdičkou. A my jsme s Goldou zodpovědné učitelky, všechno s ním doma doháníme. A potom, v tý škole nebyl také proto, že si ho na tři dny bral táta. Chtěla jsem si ho užít." Takže to funguje? My slyšeli, že Ladislavu Štaidlovi ho naopak odmítáte dávat... "Nesmysl. Podle soudního rozhodnutí ho má mít Láďa každých čtrnáct dnů na dva a půl dne. On ho má ale daleko častěji a je s ním v neustálém kontaktu. Jsem za to moc ráda, rozumějí si a Láďa je výborný táta. Milují se a já se snažím, aby spolu komunikovali neustále, třeba přes telefon. Můj syn je jeho kopie, prostě malý Láďa Štaidl. A tak mám vlastně kolem sebe rodinu, kterou by se zdálo, že jsem rozchodem s Láďou ztratila. Artura a Goldu, která s námi byla i celých těch třináct let našeho soužití." * A stýkáte se i dohromady: Vy, Láďa, Artur? No jistě. Podnikáme hlavně obědy a to jsou většinou s námi i další tři Láďovy děti: Jirka, Honza a Karolína. Je to obrovská výhra, že to takto funguje. A Láďova přítelkyně Míša? Ta nic nenamítá? Vůbec ne. Tykáme si a máme spolu dobrý vztah. Dokonce si k nám domů pro Artura jezdí ona. Nějak se vám podařilo uklidnit si život, že ano? Jo. Mám teď kolem sebe hezké vztahy s lidmi, které byly dlouho nevyjasněné, a to mi dělá dobře. A jak se teď dívá váš syn na Zdeňka Podhůrského? Má ho rád a ptá se na něho. Ví, že jsme stále kamarádi, a respektuje, že jsem se s ním rozešla. Iveto, určitě byste chtěla pro Artura sourozence. Jak to uděláte? Tak snad na to ještě nějaký ten čas mám, co myslíte? Bylo by to moc fajn, ale jedině za předpokladu, že by se mi podařilo vytvořit úplnou rodinu s mužem coby její hlavou.