Žije v Českých Budějovicích, miluje hokej, čokoládu a holky se mu líbí jen ty, co nekouří. Jeho velkou vášní je herectví a psaní písňových textů. Spolu s Vojtou Kotkem hrál hlavní roli ve filmu Snowboarďáci a nyní spolu dokončují natáčení Rafťáků. Určitě je už jasné, že řeč nemůže být o nikom jiném než o Jirkovi Mádlovi (18), právě vycházející herecké hvězdě. Co byste teď dělal, kdyby vás maminka před časem nepřivedla na casting filmu Snowboarďáci? Dál bych studoval, hrál hokej a prázdniny bych trávil asi podobně jako moji spolužáci. Jenže teď jste celé léto natáčel Rafťáky... Moc jsem si neodpočinul, ale nestěžuju si, protože slovo nuda opravdu neznám. Kromě Rafťáků jsem natáčel i film Jak se krotí krokodýli s Věrou Poledňákovou. To bylo ve srovnání s natáčením Snowboarďáků a Rafťáků s Karlem Janákem úplně něco jiného. Čím? Hlavně tím, že jsem se musel striktně držet textu. Dokonce jsem ho předem musel i naučit! Herecky to, myslím, byla ale výborná zkušenost. Jindy se texty neučíte? Vůbec. Samozřejmě, že já i Vojta víme, o čem ta scéna je, ale většinou se to natočí tak, jak to řekneme vlastními slovy a scénář si čteme až těsně před natáčením záběru. Nedávno nás ale dostali, protože jsme jeli na »první dobrou« a museli jsme na jednu klapku zahrát text dlouhý skoro na dvě strany. Na to, abysme si ho "nacpali" do hlavy, jsme měli asi minutu. Byla to divočina, ale podařilo se to. Ale to už přece říkal i pan Kodet, že text se učí jenom srabi! Myslím, že tady to je tak trošku i záměr, aby to bylo co nejautentičtější. Studujete gymnázium. Jaké bylo vysvědčení? Závěrečné vysvědčení z kvinty ještě nemám a chybí mi toho strašně moc. Naštěstí mi ve škole vyšli vstříc a mám individuální studijní plán. Je to ale těžké, protože někdy ani nestíhám si pro učení dojít. Starší brácha na tomhle gymnáziu maturoval před dvěma lety a po mně tady určitě převezme štafetu ještě ten mladší. Gymnázium, které studujete, je biskupské. Jste věřící? Když člověk nechce, tak to při vyučování ani nepozná, že je na křesťanské škole. Věřící jsem, i když do kostela nechodím. Cítím to jinak. Jaké to je mít dva bráchy? Velká škola života! Se starším bráchou (jméno?) to byl vždycky spíš boj, ale s mladším Pavlíkem, kterému je devět let, to je jiné. U něj jsem kromě kojení dělal snad úplně všechno. Je hrozně roztomilý. Oba dva je mám moc rád. A co fanynky? Mým nejlepším "bodyguardem" je právě mladší brácha. Třeba pro něj jdu do školy a najednou se na mě sesypou fanynky. A Pája na to s prosebným hlasem: "Pošli je domů!" A protože je hrozně roztomilý, žádná nic nenamítá. Jsem rád, že mám fanynky a že mi píšou, ale můj mejl se už úplně zahltil. Vždycky jsem říkal, že všem odepíšu, jenže teď už to vážně není v mých silách. Možná na to dojde, ale nevím kdy. Vzpomínám si, jak mi jednou můj kamarád vyprávěl, že fotka s podpisem Karla Gotta, o kterou si psal, mu přišla za 15 let. Nevím, jak dlouho to bude trvat u mně, protože tak daleko nevidím, ale třeba za dva roky na to dojde. Kdo ví? Jak se vám žije s nálepkou "idol"? Myslím, že v tuhle chvíli je u nás tzv. idolů strašně moc. Dva ročníky SuperStar, dvojí soutěž miss a ještě my s Vojtou... Kolikrát otevřu společenský časopis a ty lidi, co na mě koukají z fotografií, vůbec neznám. Slovo "idol" je dnes vnímané asi tak jako "rychlokvaška", protože jich je spousta. A to je možná škoda. Poznal jste už i stinnou stránku popularity? Jasně, zklamalo mě dost lidí. Do všeho jsem vlítnul po hlavě a rozhodně v tom nebyla protekce. V Praze jsem nikoho neznal a na Karlově mostě jsem byl předtím snad jen jednou. Když začalo natáčení Snowboarďáků, najednou po mně chtěli, abych v tolik a tolik přijel tam a tam a upřímně říkám, že zorientovat se v cizím městě pro mě bylo ještě to nejmenší! Horší bylo, že jsem se zklamal v lidech a to někdy až bolelo. Naštěstí jsem ale poznal i spoustu skvělých lidí, kteří byli na mojí straně, i když nemuseli a nic z toho neměli. Patří mezi ně Martin Pisařík, Braňo Polák a Lucka Vondráčková - to jsou podle mě "nejčistší" lidé, které znám. Lucka je skvělá a navíc to byla moje dětská platonická láska a to jsem jí i řekl. Vzala to a myslím, že jí bych se svěřil snad úplně se vším a vždycky dal na její radu. S Vojtou Kotkem nejsme kamarádi na život a na smrt, ale určitě nejsme "jen" kolegové. A co dívka vašeho srdce Ivetka? Co vás na ní nejvíc "bere"? To, že se mi nikdy nepodbízela. A spousta lidí, co ji zná, třeba ani neví, že spolu chodíme. Stíháte se jí věnovat? Bohužel se vídáme málo. Ještě že jsou mobily! Poslední dobou se vidíme málo a mrzí mě to. Jak dlouho spolu chodíte? Rok a půl. Ivetka je moje spolužačka ze třídy stejně jako Adam Vojtech, který se v letošní SuperStar zazářil jako Ken. S Adamem sedíme ve stejné lavici a i když se tam poslední dobou moc nevídáme, jsme velcí kamarádi. Jaký je "Ken"? Skládá písničky, já k nim píšu texty a to trvá už sedm let. Ve škole jsme spolu dělali i různá divadelní představení a co se týče slávy, myslím, že mě jednou přebije. Je to velký talent, záleží jenom na tom, jaké bude mít štěstí.