Za necelý měsíc jí do rodiny přibude šesté dítě. Je jí třiačtyřicet, vypadá na pětatřicet a blížící se porod snad ani nevnímá. "Fotit se teď ale nechci, mně to břicho u mě připadá tak nějak nepatřičný," usmívá se rozpačitě Veronika Žilková, která si prý vzhledem ke svému věku myšlenku na těhotenství úplně zakázala. "Nečekejte žádnou romantiku, my už jsme prostě starý," vtipkuje o sobě a svém partnerovi Martinu Stropnickém (48). *Vzpomenete si ještě, co vám proběhlo hlavou, když jste zjistila, že čekáte tohle poslední miminko? Když mi poprvé proběhlo hlavou tohle těhotenství, tak jsem si tu myšlenku zakázala, dokud nebudu mít odběr plodové vody, jehož výsledky jsem se dozvěděla až v pátém měsíci. Takže celé těhotenství jsem si prvních pět měsíců zakázala a musím říct, že jsem mu dodnes neuvěřila. (smích). Prožívám to asi nejmíň ze všech dětí. *Bylo to miminko plánované? Bylo, samozřejmě. Pracovali jsme na něm jeden večer a ono se to povedlo. Opravdu bylo plánované. Akorát jsme nečekali tak rychlou úspěšnost. *Jak jste to Martinovi oznámila? Esemeskou. *Opravdu esemeskou? Esemeskou se dneska řeší leccos. Myslím, že s mnoha lidmi bych nechodila nebo bych si je nevzala, kdyby existovaly esemesky. Do mobilu je člověk daleko odvážnější. Martin mě taky esemeskou požádal o ruku. Mimochodem, brát se nebudeme. *To byla reakce na to miminko? Ne, žádost přišla o půl roku dřív. Ještě jsem na ni neodpověděla. Mně to přijde dobrý být svobodná matka. Už jsem byla vdaná, rozvedená, ještě jsem nebyla vdova a svobodná matka, tak to musím zkusit. *V čem je těhotenství po čtyřicítce těžší po fyzické stránce? Myslím, že v ničem. Já se vždycky pobavím, když přijdu do trafiky a zjistím v různých časopisech, jak těžce snáším vedra, omdlívám a zvracím. Nic z toho není pravda. Prostě je mi dobře. *Hodně se spekuluje o tom, kde budete rodit... Ano, to za mě taky řeší média. Nejvíc mě pobavilo, když jsem se z jednoho časopisu dozvěděla, že budu rodit doma. Já, která zbožňuju nemocnice. Mnohokrát tam mně i dětem zachránili život, takže rodit jinde, než kde to voní chlorem, by mě v životě nenapadlo. Vrchlabí, kde je můj bratr ředitelem, je jedna z variant. *Prý si Martina přejete mít u porodu... Myslím, že to chce každá žena. On porod není nic příjemného. Dvakrát jsem rodila sama, jednou s manželem a bylo to o mnoho lepší, protože tomu tak nepropadnete. Já jsem navíc nikdy nerodila nějak lehce. Vzpomínám si, že s Agátkou to trvalo přes čtyřiadvacet hodin, v bolestech jsem tam bloudila po těch chodbách u Apolináře. Byla mi zima, byla bouřka, nesměla jsem jíst, pít. Když tam v takové situaci máte partnera, aspoň vás rozptýlí. Pamatuju si, jak jsme se při třetím porodu s mým bývalým manželem nasmáli. Já totiž v hysterii bývám veselá, tak jsem vyprávěla vtipy. (smích) *Vy jste snad kromě toho břicha ani nic nepřibrala? Chodím plavat, skoro každý den do Suchdola a taky se trápím hlady (smích). Snažím se nepřibrat moc, protože se budu muset hrozně brzy vrátit do práce. Pak by se mi to hůř shazovalo. Myslím, že je taky zbytečné přibírat třicet kilo. Takže přibírám podle tabulek. *Co myslíte tím "strašně brzy"? Já vám nemůžu říct, jak to bude probíhat, ale ideální případ by byl do měsíce po porodu. Neměl by to být problém, miminko bych si brala s sebou. V Tele jsme samí kamarádi a vyhovíme si. Jedině díky tomu taky ten pořad existuje už šest let. *Máte pět dětí, Agáta se po Miss odstěhovala na Barrandov, v jaké sestavě teď vůbec bydlíte? No, s Agátkou je to složitý. Ona bydlí jinde, ale je u nás denně, na obědy, večeře a tak (smích). Jinak ta základní sestava jsou dva psi, papoušek, myš Pašák, moje čtyři děti: Markéta, někdy s přítelem, Cyril většinou se spoustou kamarádů, kteří u nás spí, Honzík, Vincek a občas na víkend jsou tam Martinovy dcery Anička a Františka. *Někde zaznělo, že Agáta měla zpočátku problém najít k Martinovi cestu... Ne, to jsou výmysly. Samozřejmě všechny děti, i já, se musíme s Martinem poznávat. Vždyť je to pro mě cizí člověk, já ho viděla ve dvaadvaceti a pak až teď. Ale Agáta byla naopak první, kdo si s ním začal tykat, Cyril mu třeba dodneška netyká. A můj tatínek mu důsledně říká "přítel mé dcery". Můj stařičký otec je trochu pobouřený, že nejsme sezdáni. *Myslíte, že dnes chlapům rozumíte víc? Ne, míň mi vaděj. Když je vám dvacet, tak vám vaděj, protože jsou jiní. Čím jste starší, tím míň se necháváte vyprovokovat. Navíc já se vlastně živím vztahy. Kromě svých dvou manželů jsem za život vystřídala padesát různých typů partnerů. Jsem už vycvičená, škoda jen, že jsem na tom tak nebyla v osmnácti. Teď už vím, co důležitého mám u muže hledat, a to Martin má. Otázkou je, jestli on to našel u mě. *Věříte, že taková ta skutečná láska může člověka potkat jen jednou za život? Hm, to jsem zvědavá, kdy mi ta osudová láska přijde. Ve svém okolí znám jediný pár, který má to štěstí, že od patnácti let zůstali spolu a rozumí si. Jinak si myslím, že monogamnost je proti přírodě. Dokonce jsem se dočetla, že samička hlodavce, když zabřezne a potká lepšího samce, než je ten otec, tak to mládě ze sebe vypudí a zabřezne s tím lepším. Tak na tohle přišly nějaký blbý myši a my se tady furt trápíme nějakými rozvody. Všem, kdo ji potkali, tu osudovou lásku přeju, ale mně to připadá jako románová záležitost. *Je pro vás nevěra důvodem k ukončení vztahu? Já na ni nesmím přijít, pak ji přestávám tolerovat (smích). *Užili jste si vůbec s Martinem společnou dovolenou, jen ve dvou? Od sedmého měsíce se nesmí do letadla, tak jsme si udělali dovolenou už v červnu, týden u moře. Ve dvou na dovolené jsem takhle byla poprvé. Tím, že jsem se brzy vdávala, byla jsem vlastně na dovolené vždycky jen s dětma. Je to prostě hezký, jet jen ve dvou. Ale nemyslím si, že bychom naše předchozí manželství zachránili, kdybychom jezdili sami na dovolenou. My bysme se asi zabili. *Na čem tedy vaše manželství ztroskotalo? To je právě tajemství, které se nikdy nedozvíte. Když se někdo rozvádí po sedmnácti letech s pěti dětmi, určitě to není kvůli hlouposti. Kdyby mi někdo řekl loni v lednu, že k tomu dojde, tak bych mu nevěřila, a ten samý měsíc se od nás manžel odstěhoval. V červnu už jsem za sebou měla rozvod. Byl pro mě velmi bolestivý. Půl roku jsem si doma dost pobrečela.