S Lenkou Kořínkovou (49) dělat rozhovor je fantazie. Nic pro ni není tabu. Nechce se dělat lepší a hezčí a nepěje na sebe ódy. Herečka a poslední dobou proslulá dietoložka a spisovatelka má teď nesmírnou radost ze života a šťastné období. Její první román v životě "Andělé spásy" se prodává jak víno a neblaze proslulý červnový alkoholový "výlet", kdy Lenka ležela zpitá pod obraz ve škarpě za Prahou, je už podle ní ten tam. Právě proto jsme se na něj zeptali a Lenka bez jediného zaváhání odpovídala. Lenko, prý vás manžel David Holas po vašem alkoholovém třídenním úletu opustil... Ale to je nesmysl. My jsme se nikdy nepřestali milovat. Jenom nemůžeme žít spolu. David je závislý na svém ateliéru v centru Prahy a já potřebuju přírodu. Proto jsem se odstěhovala do Psár. Tam to byla ale velká hrůza a byla jsem notoricky nevyspalá. A kdykoliv mě tam navštívil David, také špatně spal. Stejně jako mě ho rušilo to neustálé štěkání a škrabání psů na dveře. Tak jsem to tam opustila a přijela jsem se k Davidovi do ateliéru zase trochu vyspat. Moc dlouho to tam ale nevydržím, musím do přírody. Nevím ale zatím, kam. A už teď se děsím toho, že se mi po něm bude stýskat. To vaše "spaní ve škarpě" bylo prý vrcholem dvouapůlletých životních karambolů... No jistě. S manželem jsme odjeli do Austrálie s tím, že to je natrvalo. To byla ale hloupost, protože časem jsme zjistili, že nám tam spousta věcí nevyhovuje. Vrátili jsme se zpátky do Evropy. A neříkám natrvalo, protože už vím, že takové tvrzení je hloupost. No a začaly problémy... Jaké? "Nebyla pro nás práce. V branži nás prostě nechtěli. Lidé, ti ano, ti nás rádi viděli, ale šoubyznys? Ten nás zpátky nechtěl. Bylo to dost krušné období. Zcela přesně si vzpomínám, že jsem obvolala na 40 režisérů dabingu. Ani jeden nezareagoval. Ono je to vlastně ale dobře, protože jsem zjistila, že pro ten rychlodabing fakt nejsem. Mám ráda ten klasický, náročnější. Začala jste ale s vlastní talkshow... To ano, ale po dvou reprízách jsem to vzdala. Můj exmanažer to přičítal tomu, že prý přespříliš piju. Nesmysl. Já mám jen ráda kvalitní práci a tahle talkshow se naprosto rozcházela s mým "já". Především nejsem už ten komický diblík, kterého ze mě dělali. A potom, na show chodily jen samý ženský, protože ji směřovali především na dietu. A to uznejte, že mě nebavilo. Nemít kolem sebe jediného mužského. Takže vás živí především vaše knihy... Ano. A naštěstí se všechny dodnes velice dobře prodávají. Kolik jste jich vůbec napsala? Dvanáct. Devět o dietách. Jednu o mých zkušenostech herečky u nás, jednu o životě v Austrálii a teď v červnu mi vyšel můj první román Andělé spásy. Ta knížka se tedy objevila zrovna v době, kdy o vás všude psali jako o alkoholičce. Neuškodilo jí to? Naštěstí ne, prodává se skvěle. Lidé jsou rozumní a vědí, co je lidské a co ne. Ty články nevadili ani mně. Ano. Stalo se to a já se za sebe nestydím. Na koho to ale mělo negativní vliv, tak to byli lidé ze šoubyznysu. A to mě dost překvapilo. Protože zrovna o těch bych si myslela, že se nad takové věci umějí dokonale povznést. Jak je to vlastně s těmi vašimi dietami? Držíte se jich stále i vy? No jistě. A můžu vám říct, že na ně už vůbec nemyslím. Staly se mým životním stylem, ze kterého už nelze vybočit. Alkohol je tedy dieta? Nikdy jsem svoji dietu neporušila. Ve své knize "Dieta pro vášnivé megajedlíky", kterou považuju za vrchol všeho, co jsem o dietách napsala, se zabývám alkoholem. Když si ho nechcete odepřít, jezte k němu pouze to, co je rostlinného původu. Tedy takzvanou kytičkovou skupinu. A máte dělenou stravu. I při pití piva můžete dodržovat dělenou stravu. Chcete-li, dietu. A vy si dokážete odepřít alkohol nebo ne? Já si ho ale nemusím dokazovat odepřít. Nejsem na něm závislá. A když mám na něj občas chuť, tak si ho prostě dám. Většinou je to tehdy, když mě různé situace doženou k tomu, že je nevyhnutelně nutné vyčistit si hlavu.