Karel Gott: Čekám na volný pád! Výročí dobytí Bastily jsme trávili s Karlem Gottem v Českém Krumlově. A protože v ten den měl náš Kája 66. narozeniny a v baru Tornádo zároveň slavnostně zahajoval výstavu svých obrazů, přijel tam kdekdo. Cestu sem dokonce vážil i německý prestižní televizní kanál ARD. Tomu jejich "zlatý hlas z Prahy" odpovídal na kameru přímo na břehu řeky Vltavy. Říkali jsme si, že takový narozeninový rozhovor opravdu nemusí být špatný. Jenže, na co se ptát? Zrovna nám náš slavík už všechno řekl! "Ať se snažím sebevíc, skutečně zrovna vám už nevím, co víc sdělit," prohlásil sám Karel. Přesto jsme to zkusili a po chvilce i zpěvák přišel na to, že zdaleka všechno nesdělil. Prozradil nám dokonce i svoje největší životní přání a tajemství. Touží po jediném. Absolvovat jednou v životě volný pád! Na co se zeptat? Tak snad na to nejdůležitější. Cítíte se zdráv? Cítím se zdráv, ale jestli jsem zdráv, to nevím. Děkuji ale za optání. Leknete se vždycky o narozeninách, když je vám o rok víc? Nelekám se jednou za rok, ale každé ráno, když se podívám do zrcadla a zjistím, že vypadám na tolik, kolik mi skutečně je. Kdo vás v poslední době naštval? Tak, docela mě rozzlobilo, když jsem zjistil, že ve velkých nákupních střediscích si musí zákazník sám vážit třeba rajčata. Jinak mám kolem sebe naštěstí takové lidi, že k tomu naštvání nemůže ani dojít. A lidi nepřátelské zpovzdálí míjím. Už jsem obrněný a nezabývám se věcmi nepříjemnými, které mi berou náladu a energii. A také jsem už na ledascos zvyklý. Dobrá filozofie. Určitě také proto s vámi média dobře vycházejí a vy s nimi. Vaši kolegové a kolegyně z branže jsou s nimi většinou na kordy... Mají-li média zájem o mou práci, i když s nějakou, pro mě poučnou kritikou, jsem rád. A starám se už jen o to, aby správně napsali moje jméno. Pravda je, že někdy by to na ty kordy také bylo, ale to by byl pro mě jen předem prohraný boj. Co si myslíte o tragédii, která se teď stala v Londýně? Jih proti Severu. Ne, jak jsme se kdysi obávali: Západ proti Východu, ale Sever proti Jihu. Nebo, jestli chcete, Jih proti Severu. Jde o naprosto jiný způsob vah. Neidentifikovaný nepřítel. A válka bude. A nějaký ten příjemnější záblesk? Zážitek? Dobrý zážitek je, když nějaká příjemná žena přichází jako záblesk, jak se zpívá v té písni z Fantóma opery. Hlavně, aby se mě nelekla jako toho Fantóma. Myslíte si, že vás lidé i pomlouvají? Chodíte někdy se zacpanýma ušima? Tím se šlechtic vůbec nezabývá. Kam se hnete, všude si vás přivlastňují. To musí člověka přece nesmírně vyčerpávat, unavovat, obtěžovat... Přece by bylo paradoxní, aby si zpěvák, který celý život chce, aby tomu tak bylo, stěžoval, že ho to unavuje. Vy jste si v životě asi splnil už všechno. Nebo ne? Představte si, že bych jednoho dne řekl: Tak jsem si všechno splnil a jsem se vším hotov. Co potom? To jako konečná? Anebo pěkná nuda! A co jste si v životě ještě nesplnil? Ten volný pád. Ale abyste mně dobře rozuměli, ne z Nuselského mostu. A jak tak budu létat nad tím naším světem, do sluchátka budu poslouchat nějaký lehoučký vídeňský valčík. Nejlépe Na krásném modrém Dunaji. Pořád si chcete donekonečna zahrávat s veřejností, že svatba není nikdy vyloučena? Já přeci veřejnost neklamu. To vy se mě na to neustále ptáte. A já vám neustále odpovídám: Až to bude, dám vám vědět. Ještě jste nikdy neprohlásil "Ivanu miluji". Není to zvláštní? Jak to víte, že jsem to nikdy neřekl? A potom důležité přeci je, že to ví ona. Dnes už má kdekdo manažera a vy, naše největší hvězda, zvedáte telefony pořád sám a s médii nemluvíte přes tiskové mluvčí či různé tajemníky. Proč? Některé nabídky, termíny a nápady řeším touto přímou cestou rychleji. Na obchodní věci mám agenturu. Tam to ale, pravda, probíhá někdy pomaleji. Máte jistě dost našetřeno. Přesto, nemyslíte, že na vás kdekdo vydělává? Chceš-li vydělat, nech vydělat. Nebo: Chceš-li najít, hoď před sebe. Nesmíte chybět na kdejaké televizní estrádě, show. To pak ale vzniká taková ta inflace Gotta. Není lepší být vzácný? To ale není pravda. Zní mi to trochu pejorativně, jak to říkáte. Já si ty estrády a show pečlivě vybírám. Nechci zmizet ze scény a někdy je to skvělá příležitost, jak prezentovat novou píseň. A když je k tomu scénka na úrovni, o to lepší. Protože od toho je tu show, aby byla zábavná. Jde jen o to, aby ta vzácnost nakonec elegantně nepřešla v zapomenutí. Tušil byste někdy, že se tady, na výsluní pop music, uvelebíte na víc než 40 let? To já nikdy netušil ani ve snu. Ale před více než 40 lety to někteří lidé tušili a já jsem je měl tenkrát za přehnané šmajchlíře. Cítíte vedle sebe závist? Vedle sebe ne, ale někdy za sebou. Kolik máte vůbec kamarádů? Říká se, že když má člověk jediného, je bohatý. Podle tohoto měřítka bych měl být superboháč. Až vám bude sedmdesát, prý chcete naplnit Letnou a koncertovat pro víc než sto tisíc lidí? Je to opravdu tak? Ona ta Letná má pro mě takový zvláštní symbol. Jako malý kluk jsem se tam v 50. letech chodil na prvního máje vždycky dívat na vojenské přehlídky našich nejmodernějších zbraní. Tak mě napadlo, že by nebylo vůbec špatné, kdybych si tam v podzimu svého života vystřihnul koncert. A že by s tisíci klarinety?