Výstřih. Smích. Ostrý jazyk. Tím je Halina Pawlowská (49) typická. Vypadá to, že všechno zvládá "levou zadní", ale je tomu skutečně tak, nebo jsou i situace, které ji dostanou "do kolen"? Jaký má recept na průšvihy a o čem sní? Nechala by si zmenšit prsa? Jak tráví vánoční svátky a jaké si dá předsevzetí do Nového roku? Čtěte náš exkluzivní rozhovor! Jak trávíte letošní Vánoce? Pohromadě s rodinou. S manželem, dětmi, mojí maminkou, které je 85 let a s kterou bydlím pořád. A také s tchyní. Ona i máma jsou vdovy. Přijela i vaše dcera Natálka, která v poslední době žila ve Španělsku? Ano, přijela na svátky, a taky proto, že má zdravotní problémy. Jaké? Nemá v pořádku všechny hodnoty v krvi a necítí se být v pořádku. A pak chce zase jet do světa? Asi ano. Chce žít tady i jinde a já ji chápu a jsem ráda, že je to už možné. Proč? Jsme moc malinkej rybník. Dříve se přece taky chodilo do světa na zkušenou. A dnešní mladí lidé rozdíly mezi státy, tak jak jsme je vnímali my, už vůbec nevnímají. Když se baví, je jim absolutně jedno, odkud kdo je. A jestli se mi po ní nestýská? Stýská. Ale úplně stejné by to bylo, kdyby studovala a žila třeba v Plzni. Toulavé boty má po vás? Asi ano. Můj otec cestoval, co mohl, a já začala, až když mi vrátili pas. Miluju cestování a vždycky mám pocit, že bych všude mohla žít. S Naďou Konvalinkovou si plánujeme cestu kolem světa, jen musíme najít sponzora, který naším přáním bude nadšen. Naďa preferuje cestu na dva roky a myslím, že má pravdu. Můj manžel také rád cestuje a možná by se i přidal. O něm se moc neví. Jak vám to klape? Vdávala jsem se jako studentka FAMU a můj muž dost dobře nemohl předpokládat, že budu stejná jako žena jeho kamaráda. Vzal si mě takovou, jaká jsem. Žádnou jinou ženu neměl, takže to nijak neřeší. Není součástí mého mediálního obrazu, a tak nám to oběma vyhovuje. Jak snáší to, že vyděláváte víc než on? Myslím, že to snáší velice dobře (hurónský smích). Jste finančně svobodná? Nejsem spokojený restituent a vydělávat musím. Platíme hypotéku na dům. Vždycky jsem si říkala, že až budu finančně svobodná, odjedu někam daleko, budu koukat na obzor a budu psát. Teď mě napadá, že kdybych byla finančně svobodná, odjela bych někam daleko, koukala na obzor a nepsala bych. Proč jste se odstěhovala z bytu na Karlově náměstí? Tam jsem strávila 25 let a byl to krásný státní byt. Jenže pak jsem si vyhodila plotýnku a zjistila, že jestli zůstanu v tomhle bytě, už se asi nikdy neosprchuju, protože jsem se nemohla ani pohnout. Tak jsme koupili dům, který jsme předělali na bezbariérový. Můžu se tam pohybovat nejen já, když mě chytnou záda, ale i moje maminka. Koukám na Vyšehrad, kam jsem chodila na procházky jako dítě i s dětmi, a jsem spokojená. Chodíte ještě ráda na večírky? Jen se bavit. Pracovní večírky nesnáším. Když jsem dělala pořady V žitě a pak Žito, užila jsem si jich tak, že jsem na ně začala být alergická. Dneska už je móda chodit na večírky a za zábavou, ale před deseti lety to lidé brali jako snobismus, a tak se nad tím pohoršovali. Tvářili se, že jsou na vyšší úrovni, že jsou "hodnotní" a byli tak stejní pitomí snobi jako ti, co si předváděli auta, róby a milenky. Pokrytectví nesnáším. Když někdo potřebuje sdělit, že je intelektuál, v tu chvíli o jeho intelektuální úrovni začnu pochybovat. Nechala byste si zmenšit prsa? Ne. Sice mám potíže s páteří, ale kupodivu nikoliv s krční. Už jsem si zvykla a jinak si to nedovedu představit. Horší je, když někdo nemá nic. A máte vůbec v šatníku nějaké oblečení bez výstřihu? Mám. Ale pozor, moje výstřihy nejsou tak veliké, jak vypadají, prsa mám veliká. A výstřihy jsou přece od toho, aby ženy svá ňadra ukázaly. Proto muži výstřihy (většinou) nenosí. Budete si dávat předsevzetí do nového roku? Ano. Chci si víc užívat. Čeho? Života. Budu se snažit nacházet co nejvíc radostí, jaké mi život může poskytnout a je jedno, jestli to bude volejbal, milování, houby nebo pití vína, to už záleží na situaci. Chci být prostě šťastná a šťastnými dělat i lidi kolem sebe. Předsevzetí, že zhubnete, si nedáváte? To si dávám každé pondělí a novoroční předsevzetí na to plýtvat nebudu. Držíte teď nějakou dietu? Držím takovou mírnější, ale dlouhodobou dietu s pitím koktejlů. Výjimečně štíhlá sice asi nikdy nebudu, ale rezervy tu jsou. A ke štěstí, co si plánuji, se potřebuju cítit dobře. Co nejvíc nesnášíte? Moje dcera mě nedávno uzemnila větou, že není nic horšího než mladí ambiciózní lidé. Pousmála jsem se, protože i mně to připadá strašné. O tom je vlastně i knížka Kdo chytá v žitě, která se líbila lidem všech generací po několik generací. Vždycky se najdou ti ambicióznější a ti, kteří to nemají rádi. A já si myslím, že člověk by vždycky měl dělat to, co chce, ale nikdy by nemělo být vidět, jak "moc" to chce. Ctižádostivá urputnost je děsná. Nedávno jste zachránila jeden mladý lidský život, když jste jela v taxíku po Nuselském mostě, kde hasiči měli zrovna na pilno... Dokážete si představit situaci, kdy si člověk chce sáhnout na život? Byla jste někdy zoufalá? Také jsem se v životě několikrát ocitla v situaci, která mi připadala naprosto bezvýchodná a zoufalá. Ale důležité je "přežít", protože vždycky to nějak dopadne. Každý se někdy trápí a když někdo říká, že jeho život je výjimečný, mám chuť s sebou praštit o zem. Samozřejmě, každý z nás prožívá "výjimečný" příběh, ale všechny bolesti i radosti se vlastně opakují pořád dokola... Bože, to je smutný! To je mnohem smutnější než si myslet, že jsem mimořádně smutná. Co vás kdy dostalo "do kolen"? Speciálně sebevražda je téma, ke kterému mám velmi citlivý vztah. Došlo k ní i u nás v rodině. A možná se tomu dalo zabránit, kdyby naše smysly byly tehdy zbystřenější. Přezíravý postoj vůči zoufalým lidem proto neuznávám. To je hlupáctví. Vždyť je to vlastně jejich poslední výkřik o pomoc. Jaký máte recept na průšvihy? Nedávno se mi hroutila kamarádka, přítel jí totiž poslal SMS "mezi nimi konec". A já jsem jí řekla: No vidíš, aspoň Ti napsal! Kdyby na tebe úplně kašlal, nenapsal by nic! Takže - a tahle idea je myslím snem všech psychiatrů - vždycky se dá na všechno dívat poměrně pozitivně. Jde opravdu jen o úhel pohledu!