Konečně promluvila! Iveta Bartošová (38) se dlouho skrývala před světem. Deprese, stresy, rozchod s přítelem Danielem Bartákem a pracovní a finanční trable ji natolik vyčerpaly, že skončila na kapačkách v nemocnici. A co víc, zpěvačce na čas odešel i hlas. "Bylo pro mě hodně deprimující nemoci si zazpívat. Nevěděla jsem kudy kam," přiznává Bartošová. A co víc - nemohla polknout jediné sousto a 13 kilo bylo najednou dole. Nebýt sousedů a chůvy, jen těžko by sama s dítětem situaci zvládla. Byla totálně na dně, ale už se vzchopila. Pracuje zase s chutí a jediné, co jí chybí, je "pořádnej mužskej" do života. I odtud totiž občas pramení její deprese. Iveta ale věří, že se někdo takový ještě určitě objeví. Momentálně je bez sexu a sama sobě se diví, že jí nechybí. Jen má trochu obavy, aby to tak nezůstalo nadosmrti. "Prožila jsem opravdu děsné okamžiky a doufám, že jsem už z toho nadobro venku," říká Iveta. "Všechno jde, když se chce, a já se jen tak lehce nevzdávám, i když je to často hodně těžké," dodává.
"Chlapa mi hledá Artur" Iveta Bartošová o bujónech, vztazích a vyčerpání
Vyčerpaná, v depresích, bez peněz, bez chlapa a sexu, takhle žila Iveta Bartošová (38) ještě před nedávnem. Složitá životní situace ji dostala až do nemocnice. Zpěvačka do sebe stěží nasoukala trochu polévky. Noc co noc ji pronásledovaly děsivé noční můry. O všech svých strastech se konečně odhodlala promluvit. Iveto, vy jste ale strašně zhubla. Dieta, nebo deprese? "Deprese a stresy. Nemohla jsem do sebe dostat ani sousto. Dokonce mi v nemocnici museli píchat výživu, abych vůbec vydržela. A najednou bylo samo třináct kilo dole. Zaplaťpánbůh, že ty stresy byly alespoň k něčemu dobrý. Jím ráda a dieta by pro mě byla naprostým utrpením. A že bych zhubnout musela! Když mně dali v muzikálu Miss Saigon roli drobounké a malinké vietnamské dívky Kim, podmínkou bylo minimálně deset kilo dolů." Říkáte deprese. To kvůli agentuře, která vás zastupovala a málem přivedla na mizinu? "V podstatě ano. Přes čtyři roky jsem se dřív starala jen sama o sebe. Byla jsem z toho už hodně unavená, tak jsem šla pod křídla agentury. Nikdy bych ale nevěřila, že mě využije a zneužije mojí situace. A pokud dřete málem dvacet hodin na jevišti, logicky počítáte s tím, že agentura se postará o vše ostatní, neboť je to její povinnost. Nemáte důvod ani čas kontrolovat své smlouvy a vůbec finance. Tady jsem ale pěkně narazila a na čas mě to naprosto vyřadilo z práce. Teď už si zase radši všechno dělám sama a o všem si opět rozhoduju. Jsem volný pták a externě mi s pracovním zázemím pomáhá malý tým lidí." Takže už máte na to máslo? "Mám (smích). Naštěstí už zase pracuju a to ostatní řeší právníci. Ta hrůza je už za mnou. Odstřihla jsem to a zapomněla." Jak vlastně vypadá taková vaše deprese? "Hrůza. Ani se neptejte! Přestanu absolutně komunikovat s lidmi, zavírám se sama do sebe a vůbec nevycházím z domu. Ale já ji měla spojenou s totálním vyčerpáním. Tělo mě jednoduše přestalo poslouchat, nebyla jsem dlouho schopna ani vstát z postele. Já chtěla, ale tělo nikoli. Absolutní beznaděj. To všechno potom logicky vede k různým nemocem. Naštěstí je to už pár měsíců za mnou." A kdo vám teď pomohl lízat rány? "Moje chůva a kamarádi z Uhříněvsi. Vařili mi hovězí bujóny a cpali je do mě. Doslova se vnucovali. Byli skvělí a já je přitom vyhazovala a říkala jim: "Jděte do háje. Jen mě otravujete. Já nechci vůbec nic." A přitom jsem byla šťastná, že někdo takový vůbec existuje." Takže žádná plastika, jak se říkalo? Do nemocnice vás dostaly ty deprese. "Do nemocnice mě přivedlo totální vyčerpání, ne deprese. A plastiku opravdu nemám. Protože jsem ale zhubla, tak jsem i v obličeji vypadala najednou líp. Taky jsem pořád spala, kůže se vyhladila a vrásky zmizely." Říkáte chůva. To u vás bydlí? "Teď do premiéry Miss Saigon určitě. Má u nás svůj pokojíček a je to náš rodinný příslušník. Jmenuje se Golda a Artur ji miluje. Zná ji od narození, protože tenkrát pracovala v agentuře, kterou jsme měli s Láďou, a starala se nám i o domácnost. "Vychovávala" ji kdysi paní Štaidlová, Láďova maminka, a já teď nemít Goldu, tak nevím. Denně zkouším a večer mám koncerty. Jsem ráda, když domů dorazím tak, že Artura stačím ještě uspat. Vaření, praní, uklízení, to teď opravdu neznám." A co Artur? Nevadí mu, že na něho nemáte čas? "Chápe to. Ví, že to je jen dočasné. Ráno ho vozím do školy a snažím se s ním dělat úkoly. Matiku má v té druhé třídě v malíčku a moc se zlepšil v češtině a gramatice. A když mám výjimečně půl dne volna, věnuju se jenom jemu. Děláme si výlety, zajdeme na něco dobrého do restaurace. Užíváme si." Chce jít Artur ve vašich šlépějích? "Kdepak. Tuhle mi říkal, že chce být ministrem školství a změnit školní docházku na dva dny v týdnu! Hudebně nadaný ale je, už druhým rokem se ve škole učí hrát na piano a společně s tátou brnkají i na kytaru. Moc hezky zpívá a má vytříbený hudební vkus." Co se vám v životě nejvíc povedlo a co nepovedlo? "Nepovedla se fůra věcí. A co se mi opravdu povedlo, tak to, že jsem zvládla přes všechny nesnáze postarat se sama o Artura i o sebe. Že jsem nám dokázala vytvořit kvalitní zázemí. A potom pár pracovních věcí." Iveto, mladá, krásná, úspěšná žena a nemá chlapa. Nevadí vám to? "To víte, že vadí. To jsou právě ty deprese (smích). Navíc v té době, kdy jsem měla problémy s agenturou, jsem se rozešla po roce se svým přítelem. Byly to opravdu těžké chvíle." A jak to s tím mužským tedy uděláte? "Už jsem nevěřila, že se nějaký najde. Teď jsem ale zase optimista. Proboha, přece není možné, aby někde nebyl pořádnej chlap! Pravda je, že žádnýho nehledám. Musí to přijít samo. Jsem člověk, který se zamiluje na první pohled, musí tam fungovat ta chemie, kdy vás poleje studený pot, začnete koktat a úplně zčervenáte." Jaký váš vztah byl pro vás ten "nej"? "Určitě ten s Láďou. Trval třináct let, vzniklo z něho nádherný dítě a dal mi do života strašně moc." A Arturovi nevadí, že jste sami? "Možná trochu jo. Občas mi říká: "Mami, my nemůžeme zůstat sami. Tady ten pán by se ti nelíbil?" No a tohle třeba řekne přímo před tím pánem a já rudnu, aniž bych se zamilovala." A co sex? Nechybí vám, nebo jak to řešíte? "Nesexuju a momentálně mi nechybí. Až si říkám, aby mi to nezůstalo."
