Chcete si odpočinout od partnerky? Chcete si dáchnout po práci? Chcete si prostě v klidu sednout? Tak se vrhněte na rybařinu! Sice vám budou někteří "nadávat" do tichých bláznů, ale dá se to snést. Pokud se rozhodnete, nebo již jste rybářem, tak se zařadíte do statisícové armády s prutem v ruce! Mezi tyto nadšence patří i naše celebrity. V novém seriálu Nedělního Blesku se můžete s nimi seznámit. A hlavně se dozvíte nejenom jejich osvědčené triky, ale především i nezapomenutelné zážitky, tentokrát od vody. Na "břehu" se poprvé nahodíme s Miroslavem Donutilem. Mirku, kdo vás k lovu ryb vlastně přivedl? "Byl to samozřejmě táta, který mě na ryby bral již od malička. Vůbec poprvé jsem kouzlo lovu ryb objevil na Vranovské přehradě, kde měl můj strejda Karel chatu. Tam jsem s chlapama mohl trávit na rybách první volné chvíle. Tenkrát o prázdninách jsem se nechal k rybaření strhnout a udělal jsem dobře." Co pro vás vlastně rybaření znamená? "Absolutní oddech, absolutní relax, absolutní uspokojení. Když jdu na ryby, vypouštím všechny starosti z hlavy. Všechno ostatní, co je jinak součástí mého každodenního života se v tu chvíli stává nepodstatným. Kdysi řekli moudří Asyřané, že čas vyměřený na rybaření se nezapočítává do času vyměřeného na život. Myslím si, že je to docela moudrá věta." Máte nějakou kuriózní příhodu od vody? "Já myslím, že i samotné rybaření je svým způsobem kuriózní. Ryby buď berou nebo neberou a to že berou nebo neberou je vždycky svým způsobem kuriózní. Když neberou a ty čekáš že brát budou tak tě to zaskočí, stejně jako když berou a ty čekáš že brát nebudou. To je samo o sobě pro mě velice kuriózní a proto rád chodím k vodě, protože nikdy to není "normální", vždycky tě to překvapí." Dokáže vás něco na rybách rozčílit? "No samozřejmě že takových věcí je spousta. Jako největší důvod k rozčílení je pro mě pohled na znečištěnou vodu, kde takzvané moderní technologie ničí vše živé. Ti lidé, kteří toto páchají vědomě, ale i ti kteří by to měli trestat a přitom netrestají, by se měli zamyslet sami nad sebou, jak by jim asi bylo, kdyby byli nuceni tuto vodu pít. Tak to je asi to největší rozčílení, ale naštěstí je znečištěných lokalit čím dál tím méně. Vody se čistí a ryb přibývá." Snažil jste se s rybami nakazit i svou rodinu? "Myslím si že ne. Člověk musí chtít a nebo nechtít a člověk musí být a nebo nebýt tím zasažen. Co se týče mých dvou synů, tak ani jeden k lovu ryb neinklinuje, nějakým způsobem je tato vášeň nezasáhla a já nemám důvod je k tomu tlačit." Je některý váš kolega z branže také rybářem? "Určitě. Spousta kolegů z branže také rybaří, ale to si myslím, že bych mohl klást otázku spíše já tobě, protože si se s něma setkal při svých debatách v televizním pořadu Jak na to. Já mám přehled jen o některých z nich, ale jistě vím že rybaří Ruda Hrušínský, Zdeněk Izer či Vašek Postránecký." Co by jste si zvolil, kdyby před vámi stála volba výběru mezi rybou snů a vysněnou televizní rolí? "To se u mě nedá vůbec slučovat. Když jdu na ryby tak vůbec neuvažuji o práci a když pracuji tak naopak vůbec neuvažuji o rybách. Každé z těchto zápolení ať už s rolí a nebo s rybou vyžaduje stoprocentní soustředění. Vždy však jiného zaměření, jiného druhu, takže slučovat přání o vysněné roli s přáním chycení ryby snů je alespoň u mě nemyslitelné." Dokázal byste na sebe prásknout nějaký svůj rybářský zlozvyk? "Nevím. Občas snad nejsem dostatečně vybaven. Naštěstí však se mnou jezdí i kamarád Franta Kocman, takže si vždy od něj nějakou tu chybějící věc mohu vypůjčit. On to ale vlastně dělá taky, takže je to fifty fifty." Máte nějaký svůj vysněný úlovek a nebo zem kterou by jste chtěl za účelem lovu ryb navštívit? "Abych řekl pravdu, tak vůbec nemám touhu navštěvovat nějaké země kvůli rybaření. Snad maximálně ty které mají oceán. U moře je to plně jiný způsob chytání, takže mě to tam baví, ale nikdy ne příliš dlouho. Pokorně a rád se však vracím k našim rybníkům, řekám a přehradám a je mi u nich dobře. Co se týče vysněného úlovku, žádný jsem nikdy neměl, stejně jako nemám žádnou vysněnou roli, prostě tak jako role přichází a odchází, tak přichází a odchází úlovky. Když se podaří chytit nějakého pěkného candáta, štiku či jinou pěknou hezkou rybu, tak mám radost. Často ji ani neměřím a hned pustím. V podstatě jde o to, že jsem nějakým způsobem vyhrál a že ji mohu vrátit vodě. Ryba si zase užije své svobody a je připravena být ostražitější při příštím souboji." Máte doma nějaké své rybí trofeje? "Nemám. Žádné trofeje doma ani nikde jinde nemám. Mám pocit, že je to trošku otázka související s mužskou ješitností „toto jsem ulovil, to je moje, to jsem si vycpal... Já jsem nikdy tyto ambice neměl a tak žádné trofeje nevlastním. Mnohem více než zaprášených trofejí na zdi si cením vzpomínek na překrásné okamžiky z přírody a na chvíle soubojů s rybami." Máte nějaký svůj tajný rybářský fígl? "Myslím že nemám žádný závratný, tajný rybářský fígl a kdybych ho měl tak bych ho určitě neřekl ani do nedělního blesku. Já si myslím, že všechno je to věc štěstí, náhody a shody okolností a když se takové štěstí a náhoda stane a když třeba ve dvanáct hodin na plovoucí kačenu chytneš candáta na velkou rybu, tak máš pocit že se všechno zbláznilo. Takže občas jsou fígle které nastražíš úplně k nepotřebě, protože ryba si stejně udělá co chce sama." Co vašě herecké plány do budoucna? "Momentálně zkouším v Národním divadle jednu z hlavních rolí ve hře Naši Furianti. Na podzim pak budu zkoušet další hlavní roli Felixe Xavera Šaldu. Název této hry ti však zatím říci nemohu, protože vlastně ani žádný ještě nemá. Bude to prostě hra o F. X. Šaldovi. Kromě toho chystám v televizi takový nový cyklus, který se bude jmenovat Tři plus jedna a budou tam tři filmové povídky. Skoro by se dalo říci, že to bude volně navazovat na cyklus Bakalářů." Mirku, je něco co by jste chtěl vzkázat českým rybářům? "No ať mají štěstí."