Český Brod a festival Rock for people. Desátý jubilejní ročník. Jako jedna ze 170 kapel, na níž se těšily tisíce fanoušků, tu před pár dny vystoupila i skupina Divokej Bill. Ta, s níž si toužila zazpívat i Superstar Aneta Langerová a také se jí to tu splnilo. Bude s nimi zpívat dál? Jak dlouho už Divokej Bill stoupá na vrchol a čím si získává publikum? Odpovídali zakládající členové Václav Bláha (skládá a zpívá) a Jiří …(hraje na baskytaru). Kdo je to Divokej Bill? Nějaký kovboj? Vašek: No jasně, je to legenda divokého západu. Pistolník, který byl zastřelený zezadu, když hrál poker. Píšou o něm v knihách a myslím, že skutečně žil. Dozvěděl jsem se to ale, až když už jsme se takhle jmenovali tři roky. Kdy tedy kapela vznikla? Vašek: Před sedmi lety. Děláme to, co jsme si vysnili a jsme spokojení. A kde se vzal nápad, že se budete jmenovat Divokej Bill, a ne třeba Pomalej Ferda? Vašek: Měli jsme písničku, která se tak jmenovala, ani nevím proč. Pak bylo potřeba dát před jedním větším vystoupením jména na plakát a bylo to. Jurda: Lidi prostě říkali, že jsme divoký, tak jedno slovo bylo už jasný. Furt jsme ale nevěděli, co k tomu přidáme, ale pak, když jsme do kapely vzali osmého člena, co hraje na banjo, a objevily se hlasy, že jdeme trochu do country, přidali jsme jméno Bill. Ještě tu písničku hrajete? Vašek: No jasně. Hulí a nadává na kornatění žil, kleje a nasává Divokej Bill atd. atd. Jak je to dlouho, co se uživíte už jen muzikou? Vašek: Je to tak rok zpátky. Teď hodně koncertujeme a za rok chceme vydat další, už čtvrtou desku. Jurdo, vy jste ještě ale donedávna jezdil s poštovním vozem a Vašek se živil uměleckou truhlařinou… Jurda: To je pravda, ale už to nešlo skloubit. Když se nad ránem vrátíte z koncertu a v šest ráno máte jít do práce jako řidič z povolání, není to ideální. Tak jsme se opřeli do té muziky a zatím to klape. Vašek: Já dělal v dílně společně s tátou, ale teď jsme všechno vsadili na muziku. Poslední desky "Mezi nimi" se prodalo osmnáct tisíc, té předtím deset. Máte úměrně k tomu také víc peněz a fanynek? Jurda: Někdy je to spíš obráceně. Vašek: Pravda je, že jsme si teď už mohli dovolit koupit si lepší kytary a lepší aparát. Kapela, to je vlastně takovej náš podnik. Spoustu peněz do toho dáváme zpátky, protože chceme, aby to pořádně fungovalo a mohli jsme jít zase dál. Někteří vaši hudbu nazývají tak trochu středověkou, jiní keltskou. Je prostě jiná. Jak se zrodil styl á la Divokej Bill? Vašek: Nemáme ambice dělat nějaké umění. Jsme banda lidí, která dělá, co je baví a bereme to tak, že děláme mejdany pro lidi. Prostě se nám poštěstilo dělat muziku a nemuset každé ráno do "kolbenky". Vždycky se nám dařilo a nemůžeme si stěžovat. Zezačátku přišlo deset lidí a my byli nadšení, pak jich přišlo dvacet, a my byli taky nadšení, pak třicet, sto a vždycky jsme byli spokojení. Nebyl důvod okoukávat styly jiných, šli jsme svou vlastní cestou a vycházelo to. To skládání je, Vašku, hodně na vás. Jak vznikají ty nejlepší hity? Vašek: Kdyby to ze mě padalo, byl bych nejšťastnější člověk na světě, ale bývá to hrozně těžký. Chci, aby ta "pecka" měla od začátku do konce nějaký smysl. Musí mít svou "duši". A taky příběh. Co vy a komerce? Jurda: Do estrád se nehrneme a v tom jsme se shodli i s Anetou. Máme zásadní podmínku, že nikdy nikde nebudeme hrát na plejbek. Ani na rautech, ani nikde jinde. Brali byste ji jako zpěvačku? Vašek: I když to vypadá jinak, myslím, že zas tolik talentovaných lidí u nás není a je hrozně fajn, že si s námi zazpívala holka, která dobře zpívá a tady si to chtěla vyzkoušet zrovna s námi. Třeba si to ještě někdy zopakujeme. Jurda: Jsme z Úval a Aneta z Říčan, takže jsme skoro sousedi. Potkali jsme se už před třemi lety, když jsme hráli v Říčanech a Aneta tam zpívala také s nějakou kapelou. V Úvalech hrajete hodně, místní lidé účinkují ve vašich klipech. Cítíte se být "Úvaláky" tělem i duší? Vašek: Žijeme tam celý život a jsme tam spokojení. Je tam pohoda. Do Prahy to je "co by pivem dochrst", takže žádný problém. Je vám všem mezi dvaceti a třiceti…. Jste zaláskovaní? Vašek: Řekl bych, že právě teď je "full stav". Všichni jsme někde zaháčkovaní, ale podle mě to pro muziku není až tak dobrá věc, protože člověk najednou nemá v hlavě jen muziku a na to už plno kapel dojelo. Doufáme ale, že všichni máme pohodový holky a žádný problém nebude. Já taky nedávno potkal zajímavou holku, s níž máme rozjetý hezký příběh, a jsem za něj rád. Jurda: Je to dobře, že ji má, protože z lásky je vždycky nadšenej a díky tomu pak složí ty nejlepší písničky. Je to pravda, že ještě před nedávnem jste na pódiu plivali oheň? Vašek: Dřív jsme z toho dělali větší šou a chtěli lidi zaujmout co nejvíc, teď nás víc zajímá muzika. Měli jsme i víc bubnů. Jurda: Klukům z toho plivání ohně bylo dost špatně od žaludku. Vašku, prý jste hrál veřejně s kytarou už ve čtrnácti a k tomu měl sukni… Vašek: Byl to chvilkový nápad, tak proč to nevyzkoušet. Jurda: Venca nevěděl, jestli džíny nebo sukni, a já zase jestli číro nebo háro, jestli jsem pankáč nebo skinhead. Co nás napadne, to uděláme a neřešíme to. Škatulkování nebereme. A co na vystoupení v Brodě řekla Aneta? "Byla jsem nadšená. Atmosféra byla skvělá a kluci z kapely báječní."