* Dostáváte jako porota nějaké instrukce, jak se máte k soutěžícím chovat? Dostáváme, samozřejmě. Záleží ale na tom, jak je kdo chce poslouchat či neposlouchat. Jde ovšem o pokyny obecného rázu. Když jsme ke zpěvákům příliš laskaví, tak je to pro diváky nuda a musíme přitvrdit. A když zase moc přitvrdíme, tak musíme ubrat, aby se z toho divákům neudělalo nevolno. * Ale jinak máte při hodnocení volnou ruku? Absolutně. * V porotě sedíte jako jediná žena. Myslíte, že kvůli tomu, abyste tam fungovala jako hodná porotkyně? Ne ne. Mně naopak nenápadně naznačovali, že bych tam měla být za potvoru sarkastickou, protože tak mě prý lidé vnímají. Že bych tam vlastně měla tvořit jakýsi pocitový článek. Což mě ale lehce urazilo, protože si myslím, že se v té profesi pohybuji už dost dlouho na to, abych tam nebyla jen za vyhlezlé city. Myslím, že toho poznám víc. * Z čeho vycházeli, když vás tam chtěli zařadit jako jakéhosi laického rozhodčího? Že třeba píšete "jenom" texty a neskládáte? To nevím. Textař, který v téhle branži pracuje dlouho a přichází se zpěváky do styku kvůli jejich výslovnosti a přízvuku, bude asi docela důležitý článek. Nemyslíte? Oni mě tam ale viděli spíš jako takový ženský element. Tak jsem měla trošku i pocit, že bych tam měla být za blbce. * To vám vážně nabídli? Takhle to nikdo nahlas neřekl, ale za takovou citovou stránku jsem tam měla být. Myslím si, že to je pro mě málo. To by tam už opravdu mohla sedět jiná paní. * Občas se nám zdá, že soutěžící jsou malinko drzí. Zdá se vám to? Drzí nevím, řekněme, že asertivní. Záleží asi na míře inteligence konkrétního soutěžícího. Podle mne byli vybídnuti k tomu, aby s námi polemizovali, aby to bylo pro diváky zábavnější. Předtím s námi příliš nekomunikovali, až na malé výjimky jako třeba Anička "Dajdou". Teď se do nás už lehce pouštějí a ne všechno si nechají líbit. V podstatě jde o dramaturgickou radu. * Můžete zasahovat do výběru písniček, které soutěžící mají zpívat? Vůbec ne, od toho je hudební dramaturg, který jim nabídne určitý počet písniček. Oni si z nich mohou naprosto svobodně vybrat. Ale kdyby se jim nabídka nelíbila, tak si mohou přinést i jinou písničku. Musí ale odpovídat žánru, ve kterém ten večer je. * Vy nemůžete ovlivňovat ani téma večera... To je dramaturgicky předem určeno. O tom jsme měli takový dýchánek, kdy jsme si povídali, co by bylo zajímavé. Jeden večer 60. léta, jeden večer muzikál, aby se tak vlastně ukázala šíře toho, co ti kluci a holky dokážou. Samozřejmě potom v tom šoubyznysu si mohou jet jednu parketu a všechno umět nemusí. Ale ta soutěž je od toho, aby prostě ukázali, v čem všem jsou ještě použitelní. * A co vztahy mezi vámi a soutěžícími, jak fungují i mimo tu soutěž? Původně jsme byli od nich úplně oddělení a nesměli jsme se s nimi vůbec setkat. Ale těch posledních deset kol se s nimi normálně můžeme potkat, bavit se. Nahrávali dokonce u Ondřeje (Soukupa) ve studiu, takže detailně víme, kdo jak umí zpívat na mikrofon. Z bližšího kontaktu vznikají také osobní sympatie a antipatie, které by se však neměly projevit ve výsledku. Já sama se opravdu snažím posuzovat každého podle toho, jak zpívá, jak se pohybuje, jak vypadá a ne jak na mě působí v soukromí.