Antonie Hegerlíková (80): Už nemůžu dál

Stala se legendou českého herectví, osobností, na které se nezapomíná. Své lásky k divadlu se ale musí Antonie Hegerlíková (80) vzdát. Důvod? Jsou dva - vypršení smlouvy s Divadlem na Vinohradech a nemoc. Ztráta sluchu, která ji postihla, znemožnila její další pohyb na jevišti. Herečka vinohradského divadla musela ze svého milovaného místa odejít po desítkách let, stovkách rolí, tisících zážitků. Žena, zvyklá pracovat i osmnáct hodin denně, změnila svůj život od základu. Žije teď pro svou rodinu a vyučuje herectví na Vyšší odborné škole herecké. V Divadle Na Vinohradech strávila Antonie Hegerlíková padesát sedm let. Nastoupila na své životní místo v srpnu 1946. První, kdo si mladičkou herečku vzal k sobě do šatny, byla Jiřina Štěpničková. "Celých sedmapadesát roků jsem měla stejnou židli, ve stejné šatně," popisuje smutně Hegerlíková. V červnu letošního roku jí vyprší smlouva, kterou umělecký ředitel Martin Stropnický už neprodloužil. "Každý ředitel si dělá svůj soubor. Je to logický, protože v divadle nemůžete pracovat s člověkem, který je vám proti mysli. Tam se nedá takhle předstírat, aspoň když to chcete dělat pořádně. Na to má každý ředitel právo," vysvětluje herečka. Poslední rok byl pro Antonii Hegerlíkovou osobním bojem. Bojem o zdraví, přecházením z jedné nemocnice do druhé. "Ze dne na den jsem ohluchla. Ležela jsem v nemocnici a lékaři dělali, co mohli, aby mi sluch obnovili. Pánbůh mi řekl: Holka, už bys toho měla nechat. Vždycky jsem si říkala, jak jen z toho divadla odejdu," vzpomíná Hegerlíková. Při zkouškách na jevišti přestala slyšet své herecké kolegy a problém byl na světě. Její role musela být přeobsazena. Sluch se zlepšil, problémy ale zůstaly. Na větší vzdálenosti, pokud nemohla Antonie odezírat partnerům z úst, byla bezradná. Neslyšela, nerozuměla. O své zdraví bojovala ale jako lvice dlouhá léta. Absolvovala sedm operací nezhoubných nádorů, riskantní operaci srdce. Svého milovaného hraní se ale stále nevzdávala. Dlouho užívané léky jí poškodily játra, přišla další rána. Lékaři objevili Antonii na jednom oku šedý zákal. Její zrak se za poslední léta zhoršil natolik, že vidí pouze jedním okem. "Byl by to zázrak, kdyby se v tomhle věku už něco nenašlo," říká Hegerlíková. Flintu do žita ale rozhodně ještě nehází. Přestěhovala se k dceři Antonii, která se slavné mámě věnuje a dopřává jí tu nejlepší péči. Svůj volný čas soustřeďuje na dvouletou pravnučku Aničku, kterou spolu s dcerou občas hlídají. Ta dala prababičce novou životní náplň. Dalším impulsem dodávajícím Antonii Hegerlíkové chuť k životu, jsou její milovaní žáci ve Vyšší odborné škole herecké v Michli. Několikrát v týdnu sem Antonie dojíždí předávat herecké zkušenosti, které v branži nasbírala. "Škola je pro mě štěstím. Kontakt s mladými lidmi, kde bych ho dneska získala, jak bych věděla, jaký jsou mladí, o čem uvažují, co si myslí?" vysvětluje. Neví, co bude dál. Novou roli by zatím nepřijala. Pocit radosti ze hraní teď ztratila. A to ztratí půvab. "Zkoušela jsem roli ve hře Lásky paní Katty, nádhernou roli. Ale už cítíte, že nejste tak bystrá, že jste každou chvíli zpocená. Cítíte hrůzu z toho, co zrovna mluvíte. To jsem celý život neznala. Mozek už ví, že to není ta jistota. Příroda mě krásným noblesním způsobem vyřadila. Už bych na tu roli neměla sílu," vypráví herečka. Při vyprávění o divadle neskrývá na tváři úsměv. Neskrývá ale ani slzy, které jí chvílemi zalijí oči.