Lucie Bílá (37) konečně září štěstím a sluší jí to jako nikdy. Není pochyb, že za to může Václav Bárta (24) alias Noid, se kterým se Lucie pusinkuje už i na veřejnosti. Václav je sice o třináct let mladší, ale možná právě proto jim to tak klape po všech stránkách. Lucku jsme zastihli v šatně Divadla Ta Fantastika, kde se připravovala na muzikál Excalibur a kouzlila ze sebe královnu Ginevru. Seděla v rohu ve společné šatně za dvanáct let starou toaletkou. A bylo na ní vidět, že svoje štěstí nehraje. Dům v Otvovicích začíná získávat konkrétní podobu a Lucie rozdává úsměvy na potkání. Lucko, na Orlí hnízdo se moc těšíte, ke svým zaměstnancům na stavbě se prý ale chováte jako otrokářka. Co vy na takovou kritiku? No to snad ne! Odjakživa jsem lidumil. Vážně? Povídá se, že nejste schopna těm lidem přinést ani pivo. A to bydlíte od stavby jen pár metrů.... Vždyť teď ještě nedávno byla strašná kosa a pivo by jim zmrzlo. Už se těším na trvalejší lepší počasí. Jak já si je budu hejčkat! Zatím jsem se jim snažila na stavbu nosit aspoň tu dobrou náladu. A kluci říkali, že se mi to daří. To snad není málo. Jsou to všechno většinou lidé, které odmalička dobře znám a tykáme si. No jo, lidé jsou zlí a občas z nich vypadnou pěkné hlouposti. Chcete se bavit o partnerovi? To ne. Dobře. Byla jste na koncertě, kde Dolores Clan hrála jako předkapela americké Limp Bizkit před desetisícovým davem. Skandovala jste tam jako malá holka. Taky jsme si vás vyfotili, takže to tak prostě je. Bylo to fakt dobrý. Já jsem metalem odkojená a ta kapela je tak energická a tak skvělá věc, že si ji vždycky ráda poslechnu. Nazpívala jste s nimi i dvě písničky. Chystáte s kapelou ještě něco? Já bych se jim radši do toho nepletla. Jsou skvělý a hrabat se jim do toho opravdu nebudu. Oni by si to potom také lidi mohli vysvětlit trochu jinak. A to bych hrozně nerada. Oni skutečně žádnou tlačenku nepotřebují. Jak se vůbec vede Filípkovi? Bylo mu teď devět, dostal playstation a vzala jsem ho na představení irských Lord od The Dance. Nejvíc ho fascinovalo, jak si lidé po skončení koncertu přímo vydupávali přídavky. Filip je moc šikovnej kluk, ve škole mu to jde a válí perfektně anglicky. A teď se oba už moc těšíme na jarní prázdniny. Vlastně jsem ani já po skončení sezóny žádný neměla. Kam vyrazíte? Nevíme ještě přesně, kam se vydáme, ale určitě ne moc daleko. Možná skončíme v Disneylandu v Paříži. Rádi bychom odjeli někam, kde vypneme telefon a kde nebude nikdo, kdo nás zná. Chceme klid. A snad si to neuskutečněné Thajsko vynahradíme. A víte, co mě na tom nejvíc štve? Ne. Strašně jsme se tam těšili a den před odletem Filípkovi naskákaly pupínky, kterých byla plná škola, a bylo po prázdninách. Místo nás tedy jel brácha se švagrovou. No a oni teď k nám chodí a pořád říkají: "To Thajsko bylo opravdu tak překrásné, jak jste si přáli." Čím teď žijete? No přece Orlím hnízdem. Je to úžasná věc něco si sám vybudovat. Mohla jste mít prima vilu v honosných Jevanech. Proč tak lpíte na Otvovicích? Kvůli rodičům? Snad proto, že byste přes plot nějaké své jevanské vily mohla koukat, jak věší prádlo Pavlína Baburková? Tak za prvé, v Jevanech by mě kvůli tady tomu všemu opravdu nebylo příjemně. To je fakt. Otvovice ale miluju strašně moc. Narodila jsem se tady. Je tady domeček, kde žil můj dědeček Karel Kokoška a kde jsem s ním prožila dětství. Je tu kostelíček, škola, kam jsem chodila od první do pátý třídy, domov důchodců, kde maminka pracovala patnáct let jako pečovatelka, a kulturák, kde jsem měla v sedmi letech na MDŽ první vystoupení vůbec. To je myslím dost důvodů, proč chci se svojí rodinou žít tady. O Vaškovi-Noidovi mluvit nechcete. Tak aspoň prozraďte, jaký byl Silvestr v New Yorku. Ten týden byl přímo fantastickej. Bydleli jsme přímo na Manhattanu na Time Square a byl to opravdu Silvestr, jakého jsme ještě v životě nezažili. Přímo na ulici. Celou noc se nám otřásaly zdi. Fakt moc krásný. Viděli jsme taky Aidu, kterou nově zpracoval Elton John. Zároveň jsem ale zjistila, že na Broadwayi hrajou spoustu zbytečných a kýčovitých představení. Ze dvou jsme dokonce museli utéct. Aspoň nás to ale přesvědčilo, že jsme tady u nás hodně dobrý. Hmm. Jak se tedy vede Excaliburu, jestli na to narážíte? Myslím, že skvěle. Já měla hrát čarodějnici, ale pan režisér Vladimír Morávek mě přesvědčil, že čarodějnici ode mě čeká každej. Lepší prý bude Ginevra, protože těch příležitostí být ženská jsem opravdu moc neměla. A má pravdu. Budu si v sobě teď hýčkat tu ženskou. Nehraju sice první housle, ale první violu, ale i tak je to hrozně fajn. Chodím se vždycky nejdřív do hlediště nakopávat, než se objevím na pódiu. A protože jako Ginevra umřu dvacet minut před koncem představení, kdy už jsou všichni úplně hotový a tleská se, já už jsem dávno doma. Má to něco do sebe. Je z vás i spolumajitelka divadla a spoluproducentka Excaliburu. Jak to zvládáte? Vlastně si na to vzpomenu, jen když mně to někdo připomene. To byla taky moje podmínka.. Lucko, krom toho, že s Ondřejem Soukupem a Gábinou Osvaldovou připravujete nové věci na dlouhou trať, prý se pustíte i do činohry. To je fakt? Jo. Nevím teda, jak vy to víte, mělo to být tajemství. S režisérem Vladimírem Morávkem se ale fakt chystáme na činohru. Prozradím jen to, že to bude Dostojevskij a že si zahraju s hercem Pavlem Liškou. A to ze sebe nevydáte jediný tón? Kdepak!! A to mě právě baví. Zpívání mě vlastně omezuje, svazuje. Kolikrát bych třeba jenom v Excaliburu něco ostře řekla, ale nejde to. Zpívám. Teď ještě něco: jak je to s tou holčičkou? Ano, tu plánuju takhle od jedenácti let, a to se nemění.