Nesnesitelné bolesti trápí Karla Gotta (64). Skoro před každým koncertem se strachuje, zda si opět nebude muset píchat injekce nebo polykat prášky. V noci už kolikrát nemůže bolestí ani spát. Pravá kyčel ho totiž bolí téměř nepřetržitě a zpěvák se bolesti nedokáže s úspěchem bránit. Přesto český Slavík dál neoblomně vyráží na turné, zpívá a dře, jako by mu bylo dvacet. Přitom jeho dlouholeté potíže s kyčelním kloubem se stávají stále více nesnesitelnějšími. Když se bolest dostaví, zpěvák se pak jen s velkým sebezapřením snaží vykouzlit na tváři profesionální úsměv. "Karle, musíš na operaci, je opravdu nutná," doporučují zpěvákovi lékaři i jeho nejbližší přátelé. Sám Gott však tvrdošíjně odmítá. Proč? Z čeho má takový strach? Je pět minut před živým vystoupením Karla Gotta. V zákulisí to vře. Zpěvák sedí ale na židli, a ačkoliv se snaží udržet na tváři neutrální výraz, trápení se mu dá vyčíst z očí. Okolo se točí plno lidí. Je nutné bolest utišit. Konečně! Přichází spásná injekce... Minuta do začátku. Bolest ustupuje, Karel vstává a už se s nenuceným úsměvem objevuje na jevišti. Je ve svém živlu. Zpívá naplno, lidé bouří, aplaus nebere konce. Nikdo z diváků už netuší, co musel král zpěváků, který právě předvedl další ze svých skvělých výkonů, absolvovat před koncertem. A že tahle hrozba visí skoro nad každým vystoupením. A Karel? Ten si stále trvá na svém. Na operaci prostě nepůjde. Proč? "Najednou vypadnete z toho kola a těžko už se do něho budete vracet. Strach ze zákroku absolutně nemám. Ale obavy z toho několikaměsíčního nedělání ano. Potom vás musí učit chodit a všechno je to na dlouhé lokte. Nedovedu si představit, že bych čtyři nebo šest měsíců nemohl pracovat," nechal se slyšet zpěvák. Jenže. Pokud se Karel k operaci nikdy neodhodlá, mohl by mu dokonce hrozit i invalidní vozík. K zákroku ho teď už přemlouvají i jeho nejbližší přátelé. "Už dlouho na něho naléhám, aby si s tou nohou konečně nechal něco udělat. Říkám mu uvědom si, že teď žiješ v době, kdy rostou mladí zpěváci a ty pořád vyprodáváš sály. Když na operaci půjdeš za tři čtyři roky, hůř se ti bude vracet na jeviště," radí slavíkovi jeho kamarád Karel Štědrý. Gottovi stejně jako ostatní kolegové dává za příklad herce Radka Brzobohatého a Janu Švandovou. Shodou náhod byli oba ve stejnou dobu na endoprotéze kyčelního kloubu a už o tři měsíce později spolu vystoupili v Karlínském divadle. A oba dokonce tančili! Karel sice Štědrému naslouchá, ale má námitku: "No jo, ale podívej se na Jirku Kodeta, jak mu ten umělý kloub vypadl!" Karel Štědrý okamžitě namítl: "On si dal ale nohu přes nohu a to se po každé operaci půl roku nesmí. Na to tě, Karle, každý lékař upozorní." Gotta přemlouvá i Radek Brzobohatý: "Kolikrát jsem Karla nabádal, ať na operaci jde, že to nic není. Za čtyři dny člověk už vstane z postele, v nemocnici se naučí chodit do schodů a ze schodů a za čtrnáct dnů bude sice o berlích, ale doma. Já jsem šel na operaci v červnu a už v září jsem zkoušel Řeka Zorbu. A mohu vám potvrdit, že mě nic nebolí a nic necítím," pochvaluje si zákrok. Karel však dosud stále odmítá. Tedy - operaci přímo nezamítá, dokola ale opakuje: "Odkládám ji na neurčito." Jak dlouho ovšem lze před každým vystoupením polykat prášky nebo si píchat utišující injekce? Jak dlouho lze neustále přemáhat bolest? Na to, aby si Karel dál hrál na hrdinu, zřejmě už není čas. Zdá se, že zásah chirurgů je nezbytný...