"Vyhrála jsem, ale jsem stále vrah!" Takhle vylíčila Blesku své bezprostřední pocity po včerejším soudním líčení česká herecká jednička Jiřina Bohdalová (72). Verdikt Městského soudu v Praze zní: V seznamech spolupracovníků StB byla Jiřina Bohdalová registrována neoprávněně. Ale výmaz? Ani náhodou! Zákon to neumožňuje. "Proboha, páni poslanci, probuďte se! Sice se prokázalo, že jsem nebyla agentkou, ale každý si to moje jméno mezi donašeči na seznamu stále najde. Takže mám zůstat tím vrahem nadosmrti? To teda ne! Zřejmě se podívám i do Štrasburku! Vlastně, tam jsem ještě nebyla," vyhrkla ze sebe exkluzivně pro Blesk nejpopulárnější herečka ve chvíli, když už ji po skončení soudu volali na plac ve vinohradském divadle. Jiřina Bohdalová včera vstávala velice brzy. "Umyla jsem si vlasy a lámala jsem si hlavu s tím, jestli se mám vůbec nalíčit. Celá ta nechutná záležitost mi tak zamotala hlavu, že mi probleskla i taková pitomost - za bolševika bylo lepší chodit k soudu nenamalovaná! Nakonec jsem si řekla - je jiná doba, Jiřino, buď svá," svěřila se nám herečka, která se šla nejen za sebe, ale i za ostatní bránit za fakt, že se před Bohem ničím neprovinila. Soudní síň číslo 155 praskala ve švech. Herecká star dorazila jen několik minut před samotným procesem. Zastupoval ji jeden z nejlepších právníků v zemi JUDr. Josef Lžičař, a to velice brilantně. Když soudkyně vyzvala žalobkyni k výslechu, česká média se přímo utrhla z řetězu. Cvak, cvak, cvak... "Prosím vás, ticho, nebo budete muset všichni opustit místnost. Nebo bych na vás musela zavolat justiční stráž," okřikla fotoreportéry a kameramany soudkyně. A stejně znovu - cvak, cvak, cvak... "Proboha, co jste to za lidi? Tohle je vážná věc, a ne nějaká estráda. Mluvím o věcech, které se staly před 44 lety," poprosila naléhavě novináře Jiřina Bohdalová. Ti se jen s nechutí na chvíli stáhli do ústraní. A pak už pokračovalo líčení. V roce 1959 Bohdalovou na televizní zkoušku do Divadla Rokoko zavolal jakýsi Novák a řekl: "Mám pro vás vzkaz od tatínka." Protože měla Bohdalová zavřeného tatínka na 15 let ve Valdicích, uvěřila. S vidinou pomoci přišla na schůzku ještě v doprovodu své maminky. Až na místě zjistila, že ji podvedli a že jde o důstojníky StB. "Naštěstí jsem měla stále v uších slova pana Wericha. Kvůli tomu, že máš tátu zavřenýho, máš nekrytá záda. Oni si jednou pro tebe stejně přijdou. Prosím tě, řekni jim, že když se napiješ, všechno vykecáš. Nechaj tě pak na pokoji. Udělala jsem to. Za to, že pomohou tatínkovi, chtěli protislužbu: Co si prý povídá Werich s Horníčkem. Vyrukovala jsem s alkoholem a oni mi jen dali podepsat papír o mé mlčenlivosti," zalovila ve své paměti Bohdalová. I přesto, že nikdy nedošlo k tzv. verbovce, StB založila svazek č. 98/32, který herečku na desetiletí neprávem uvrhl do kategorie tajných spolupracovníků StB. Pochybení ministerstva vnitra soud včera uznal. Punc udavačství však na herečce zůstal. "Tak to nenechám. Nedělám to vůbec kvůli sobě. Já tady třeba dlouho nebudu. Dělám to všechno pro své dva vnuky a ostatní lidi, kteří se za podobné nařčení nesmírně trápí. Doufám, že to všechno ještě stihnu!" Zítra si přečtěte v Blesku exkluzívní zpověď Jiřiny Bohdalové: "Tohle není svět pro mě!!!"