Je krásná, svéhlavá a nestálá. Jako prvorepubliková hvězda. Teď zrovna nabírá síly v Řecku. Až se vrátí ke svým dvěma Terezám, bude zase zpívat jako o život. Helena Zeťová (23) je neřízená střela. Ze skupiny Black Milk je nejnápadnější. Nejen svým vzhledem, ale i chováním. * V patnácti jste utekla z domova. Proč? Neutekla jsem, v patnácti jsem z domova odešla. Mlátila mnou puberta a navíc v té době se k nám přistěhoval Lešek a já jsem to v tom věku nemohla přenést přes srdce, ačkoliv je to ten nejlepší člověk, kterého znám. Ale byla jsem s našima vždycky v kontaktu, vždycky věděli, kde se pohybuju a co dělám. A když jsem byla úplně v háji, tak jsem jim zavolala a oni mi pomohli. * A kam jste odešla? Do Ostravy na školu. Našla jsem si tam byt, tehdy mě to stálo patnáct set měsíčně, to ještě docela šlo. * Kde bydleli vaši? Máma v Praze a táta v Rožnově pod Radhoštěm, kde bydlí dodnes. Naši se rozvedli, když mi byly čtyři a o tři roky později jsem se s mámou přestěhovala do Prahy. * Jak jste si zvykala? Šla jsem do druhé třídy na Žižkově, pak jsem přestoupila do Vršovic a pak už jsem se vzepřela měnit další školu a raději jsem dojížděla přes celou Prahu. * To jste byla docela rázná! Nebyla. Hledat si nové kamarády pro mě bylo složitější než dlouhé dojíždění. Po základce jsem šla na střední školu, ale tam jsem vydržela půl roku a odjela jsem do Ostravy. Tam jsem byla na obchodně-právní akademii, ale tu jsem taky nedodělala. * Maturita vám zatím nechybí? Zatím nemám potřebu si ji udělat. Až ji začnu mít, tak si maturitu dodělám. * Místo studia jste cestovala Evropou... Zpívala jsem dva roky na Lanzarotte s černošskou kapelou. Tam to bylo perfektní, pořád teplo, kromě neděle jsme zpívali každý den až do rána a přitom jsme nikdy nebyli unavení. Zpívali jsme soul i bigbít, všechno. * Jak to, že holka z Rožnova umí soul? To se mě neptejte, ptejte se Pána Boha, proč to tak umím. * Lešek soul umí. Třeba jste to slyšela doma? Fakt je, že jsem doma vyrůstala na muzice Tiny Turner, Phila Colinse, Genesis a podobně. A Lešek? Ten si vždycky šel svojí cestou, skládá svoji muziku a dělá to poctivě. * Proč jste na Lanzarotte nezůstala? Potkala jsem jiného kluka a byl to shodou okolností Ital. Měl i skvělou rodinu, tak jsem se přestěhovala do Milána. Ale jejich kultura je úplně jiná. Mají i odlišnou povahu. Kdo to poznal, ví, o čem mluvím. Vydržela jsem to necelé dva roky. * Teď máte pro změnu Řeka... Jo, Zico je moje láska. Je báječný. * Co takhle Čecha? Nebylo by to jednodušší? Já si ty cizince nevybírám. Prostě přeskočí jiskra. * Chvíli jste to zkoušela s Petrem Jáklem... Trvalo to dva měsíce. Ale žádná jiskra nepřeskočila. Oba jsme věděli, že náš vztah nemá perspektivu. * Ale hezký chlap to je, ne? Myslíte postavu? Víte, mně se líbí břichatí. * Cože? Ano, ti jsou pohodoví! * Takže se vám líbí muži jako Lešek? Můj táta Josef má taky bříško. Ale vážně, vždyť je jedno, jak ten člověk vypadá, když je mi s ním dobře. * Jak spolu vycházíte ve skupině? Skvěle. Velká Terezka je ta rozumnější, spolehlivá, praktická, malá Terezka je milá, pořád se směje. Bez obou bych se neobešla. * Stýkáte se i mimo pódium? Moc ne, máme moc vystoupení, takže jsme spolu prakticky denně. Holky chodí do školy, já mám taky své starosti, každá jsme jiná i věkově. Ale s velkou Terezkou si někdy zajdeme na koncert jiných skupin, obě jsme v Praze, malá žije v Brně. Velká Tereza je zlatý člověk a malá roste. * Vyděláte si aspoň dost peněz? Peníze nemám. Platím nájem, leasing a mám velké výdaje. Pár peněz mi sice zůstane, ale není to žádná sláva. Možná je to tím, že neumím šetřit. * A za co nejvíc utrácíte? Za muziku. * Vaše maminka je velmi atraktivní. Nežárlíte na ni? Proč bych to měla dělat? Je to docela příjemné! Navíc jsem po ní ksichtíkem, tak doufám, že budu jako ona vypadat dobře i ve středním věku. * Jak spolu vycházíte? Jsme spíš kamarádky a to je dáno tím, že jsem byla dlouho pryč. * Co pro vás maminka znamená? Úplně všechno, mámu miluju. * Na koho dáte? Na tátu, na Leška nebo na mámu? Já dám na sebe. * S nikým se neradíte? Stáří pro mě vždycky neznamená moudrost. Naši mají za sebou hodně, jsou chytří, ale stejně je neposlechnu. Když mám problém, řeknu jim ho, ale udělám si to po svém. Táta je úžasný člověk, Lešek je taky perfektní... * Teď už žijete pohromadě? Ne, žiju sama. * Jaká jste byla v dětství? Byla jsem úplně závislá na mamince, potřebovala jsem být pořád s ní, nesnesla jsem, když někam večer šla se známými, to jsem úplně bláznila, byla jsem na ni strašně fixovaná. Pak se to v pubertě změnilo. Jsem na ni ale svým způsobem fixovaná dodneška, ale už ne tak, jako dítě. Tehdy jsem byla bojácná. * Teď jste nebojácná? Teď jsem, jaká jsem. Život mě naučil. * A přesto, nejste tak trochu pořád maminčina holčička? To přece nemůžu říkat já. Lidi, co mě znají, vědí, že nejsem taková, jak se o mně píše. * Víte, že jste hezká. Nejste ale taky pyšná? Být hezká je docela příjemné. Malé holky mě chytají za ruku, hladí mě a říkají mi - Ty jsi tak krásná! - Ale pyšná nejsem. Na koncerty se ani nemaluju, jdu tam zpívat a nejsem ten typ, co stráví před zrcadlem hodiny. A hlavně mě to nebaví.