"Byl pátek, strašné vedro. Najednou jsem slyšela hrozný zvuk. Podívala jsem se na manžela, ale nic neříkal. Měl zvláštní výraz, zvednutou ruku. Vzpomínám si, že mě napadlo, jestli ho nebolí hlava. Pak mu vylétla ruka k čelu a upadl." Tak popsala Jacqueline Kennedy okamžik vraždy prezidenta Johna Fitzgeralda Kennedyho (JFK) 22. listopadu 1963. Právě tuto sobotu to bude 40 let, kdy se odehrál dosud neobjasněný atentát. Pro Ameriku 60. let bylo zavraždění Kennedyho stejným šokem jako útok islámských teroristů na Světové obchodní centrum 11. září 2001. JFK byl tehdy hrdinou kubánské krize, když se mu podařilo zažehnat nebezpečí jaderné války. Jeho vražda totálně otřásla celými USA. Byl prezidentem, který vedle sebe neměl žádnou matrónu, ale překrásnou mladou Jacqueline, nehrál si na otce národa. Byl prezidentem, který měl sex-appeal, nestyděl se za svůj milostný život. Jen málokdo o něm věděl, že ve skutečnosti byl spíše mužem nemocí než legendou sexu. Denně bral cortison, testosteron, antihistaminika, antibiotika, kodein a spoustu dalších léků, které ho držely nad vodou v boji s malárií, bolestmi zad, kolikami a nebezpečnou nemocí nadledvinek. To mu však nebránilo, aby se neproslavil jako sukničkář. "Potkáme se v motelu?" "Ale já jsem vdaná." "Já ženatý, tak kdy?" Pro jeho setkávání se ženami typický dialog. Jeho aféra s Marilyn Monroe se stala světově proslulou, taktéž s Judith Campbell, která spolupracovala s mafiánskými bossy. Neměl v podstatě žádné dětství. "Maminka mě nikdy neobjala. Buď byla v kostele, nebo na módní přehlídce," nechal se jednou slyšet JFK. "Kennedyové nepláčou," to byl JFK učen od začátku života. Zato pro něj Amerika plakala. Zrodil se mýtus o legendárním prezidentovi lidu. O to silnější, že ho podpořila legenda o "prokletí Kennedyů". Začala vraždou bratra JFK Roberta, poslední obětí byl jeho syn JFK junior, který zahynul při letecké havárii. Mýtus pokračuje...