"Publikum ho znalo jako drsňáka, ale já ho mám zafixovaného jako něžného, milujícího otce. Když si s námi hrál, dovedl se šklebit jako opice, lézt po čtyřech a troubit jako slon. Byl prostě velké dítě, náš starší bratr a velký kamarád," vzpomíná na svého otce, německého herce Horsta Buchholze (+69), jeho syn Christopher (41). Pistolník "Chico" ze Sedmi statečných "odešel" ve vší tichosti v březnu letošního roku. Zatímco ve světě byl superstar, jeho rodné Německo o něj nejevilo valný zájem. "Byl to pro něj hrozný pocit, že o něj v poslední době neměl zájem film ani divadlo. Hraní mu strašně chybělo," vypráví jeho jediný syn Christopher. Spolu se svou mladší sestrou Beatricí (40) spolupracoval na knize "Horst Buchholz", která má být pomníčkem k uctění památky slavné herecké hvězdy. Christopher k ní sám napsal předmluvu a publikace obsahuje dosud nezveřejněné fotografie z Buchholzova rodinného života. "Jsem osudu vděčný, že jsem s ním mohl strávit hodně času. Vždy si pro nás s Beatricí našel chvilku. Když si s námi hrál, byl jako dítě, zcela zapomněl na okolní svět. Když jsem dospíval, začal jsem pomalu něco tušit o jeho sexuální orientaci, že je bisexuální. Bylo mi to jedno. Muž nebo žena, je to úplně fuk. Velmi tvrdé to ale muselo být pro mou matku Miriam (61). Otec mi jednou řekl: "Jsem prostě takový," pokračuje ve vzpomínkách Christopher, který společně se sestrou vykročili v tátových šlépějích a oba se vrhli na hereckou dráhu. "Když jsem se ho jednou zeptal, co k tomu všechno potřebuji (tedy k herectví), odpověděl, že spoustu energie. A měl pravdu," říká syn, který byl u svého otce také v jeho posledních chvílích. "Ležel v posteli, bylo mu zle. Téměř nejedl a nemohl už ani moc mluvit. Z jeho tváře bylo znát utrpení. Rozhodl jsem se, že ho převezeme do nemocnice. Byl napůl v kómatu a doktor mi říkal, že mě možná už nevnímá. Sklonil jsem se k němu a řekl mu, jak moc ho mám rád." Christopher přiznává, že ostatní lidé mohli jeho otce vidět v jiném světle. "Ale každé dítě vidí svého tátu samozřejmě jinak než ti druzí. Já na něj vzpomínám jako na báječného kamaráda, staršího bratra a skvělého otce. V poslední době, když byl nemocný a umíral, byl pro mě naopak dítětem, synem, kterému jsem vracel lásku a staral se o něj," uzavírá vyprávění Christopher.