Zpěvák, herec, moderátor, podnikatel. Karel Černoch je muž několika tváří. Která z nich mu je nejbližší? Jak zvládá nápor hlavní role v muzikálu Bídnici, kdy tři hodiny nesleze z pódia? Má prsty v úspěchu kapely Black Milk, kde zpívá jeho dcera Tereza? Kde slyšel zpívat mrtvé? A proč se stále nesmířil se smrtí přítele Jiřího Wimmera, s nímž kdysi v televizních zábavných pořadech vystupoval ve dvojici? Ve vlaku zvaném šoubyznys jedete stále velkou rychlostí... ...ale zatím ještě neprošel průvodčí se slovem "vystupovat". I když jsem už šedivý a mám vnoučata, o důchodu zatím nepřemýšlím. Necítíte se přesto někdy vyčerpaný? To bych byl špatný programátor svých sil! Dejme tomu, že jsem unavený. Jestli narážíte na roli Jeana Valjeana v Bídnících, tak ta náročná herecky i pěvecky opravdu je a pořád je na ní co vylepšovat. Ale to jsem už zažil před jedenácti lety v prvním nastudování Bídníků, takže vím, jak to chutná být na jevišti tři hodiny. Nyní má ta role pro mě nový rozměr co se týče vztahu otce a dcery. Už vím, jaké to je, když vaše dcera stojí před domem s klukem a drží se s ním za ruce. Tenkrát jsem tyhle pocity neznal a musím říct, že jsou z pohledu otce dost emocionální. Hrál jste i v muzikálech Evita, Hrabě Monte Cristo, Dracula. Jak se vám líbí nálepka "muzikálový herec"? Nelíbí se mi, nejsem ten typ. Muzikálovým hercem, který uměl hrát, zpívat, stepovat i šermovat byl třeba Jessie Webb, který u nás před jedenácti lety hrál v Bídnících Javerta. Přijel z USA, česky vůbec neuměl, ale aby tu roli dostal, dokázal se nazpaměť naučit i český poměrně složitý text Zdeňka Borovce. Říkáte, že jste slyšel zpívat mrtvé. Kdy a kde? Bylo to na pohřebišti v jedné indiánské rezervaci Náš průvodce mi řekl: sedni si sem a jestli jsi senzitivní, něco uslyšíš. Bylo to velmi sugestivní místo a já po chvíli opravdu uslyšel hlasy. Mluvily ale jazykem, kterému jsem nerozuměl. Ve skanzenu byl i šaman, od něhož jsem dostal kus dřeva, do kterého přímo předem mnou vdechl kouzlo. Není to pro mě modla, ale zajímavý suvenýr. Kdybych mohl mít druhé povolání, zabýval bych se historií a indiánskou kulturou. Kromě toho máte ještě jednoho zajímavého koníčka a tím je potápění... Nejhlouběji jsem byl 33 metrů pod hladinou, ale o tom to není. Potápění vyžaduje psychickou vyrovnanost a maximální soustředění. Nejsem typ, který by běhal po závodní dráze, nebo hrál tenis, na to nejsem stavěný. Ani fotbal jsem nikdy nehrál. Tyhle sporty neumím, ale plavání i potápění mi naopak vyhovuje. Rád pod vodou i fotografuju. Stýkáte se se synem Markem z prvního manželství? Je to nejen můj syn, ale dnes i kolega. Na vlnách Českého rozhlasu Regina uvádíme pořad Pouštíme si muziku z televizních šuplíků, což je takový generační dialog o zapomenutých televizních písničkách. Pak mám ještě další dva svoje pořady na Country rádiu. Vysílání v rádiu mě baví, ale je to velký žrout času, protože vyžaduje pečlivou přípravu. Marek je moderátorem rádia Hej a pomáhá mi i v mojí agentuře. Jaká je to agentura? Umělecká, jakých jsou desítky. Zajišťujeme různé kulturní akce a vystoupení. Zprostředkováváte také Black Milk? Je pravda, že se s tím na mě hodně obracejí, ale děvčata mají už své vlastní agenturní zastoupení, takže většinou jen předám kontakt. To, že nejste šedou eminencí vzniku skupiny Black Milk, kde zpívá vaše dcera Tereza, vám asi uvěří málokdo. To je možné, ale prsty v tom nemám. Terezu jsem nikam netlačil. S nápadem, aby v jednom pořadu společně zazpívali potomci zpěváků a zpěvaček, přišel dramaturg pořadu DOREMI. Petra Černocká přivedla dceru Báru, Lešek Semelka nevlastní dceru Helenu Zeťovou a já s Láďou Kerndlem své dcery Terezky. Bylo to v silvestrovském pořadu, a protože se to všem líbilo, rozhodli, že to zopakujeme ve velikonočním speciálu. Bára Petry Černocké ale chtěla dělat něco jiného, tak v tom ty naše tři holky zůstaly samy. A my jsme pak jen zírali, jak jim hlasy jdou k sobě dobře dohromady. Nepomohl jste jim ani k prvnímu cédéčku? Ne! Všechno šlo strašně rychle a samo. Vznikl nápad natočit pár nahrávek na zkoušku a už tu bylo vydavatelství Universal s nabídkou na vydání celého alba. Holky rychle vymýšlely, jak se budou jmenovat, a já jen koukal, jaké to dostalo obrátky. Když hledaly vhodné písničky, proběhl konkurz, kde jsem i já nabídl písničku a ta se zalíbila. Složil jsem ji v den, kdy se Terezka narodila. Dnes mají Black Milk už dvě alba. Nemáte strach, že vaše Tereza zpíváním s Black Milk a hlavně vedle Heleny Zeťové pochytí nějaké kontroverzní názory? Helena je velmi citlivá a reaguje spontánně. V mé přítomnosti se však chová bezvadně. Nutno také říct, že neznáte naši Terezu! Ta má na některé věci velmi vyhraněný názor a neuhne ani o milimetr. Myslím si, že není ten typ, který by se nechal omámit pozlátkem úspěchu nebo čímkoliv jiným. Nyní je v prvním ročníku na České zemědělské univerzitě. Strach, že by se "zkazila", nemám, to mohla už v patnácti a ne teď ve dvaceti. Tenkrát jsem o ni strach skutečně měl, a proto jsem koupil koně, aby se o něj mohla starat. Máte už i vnoučata, dvojčata Denisa a Dominika. Vyhrožoval jste, že až se narodí, konečně se opijete, protože před lety jste s alkoholem úplně skončil. Jak to dopadlo? Neopil jsem se. Říkám to vždycky, když se má stát něco opravdu převratného. Alkoholu jsem se nedotkl už třináct let. Jiří Wimmer, váš bývalý kolega a přítel, kvůli své závislosti na alkoholu tragicky zahynul. Nesnažil jste se ho ovlivnit, aby přestal? K tragédii nedošlo kvůli závislosti, byla to nešťastná náhoda. Samozřejmě, že jsem se o to snažil, ale alkohol je démon a je silnější. Strašně mě to drtilo, protože, když se Jirka dostal do svého "kvartálu", byl nepoužitelný a nekomunikativní. Pak se z toho najednou vyhrabal, po čtrnácti dnech zavolal a já se jen s údivem dozvídal, co všechno za tu dobu zažil. Jak ho unesli, okradli, zmlátili atd. Měl spoustu kamarádíčků, kteří byli jako kyselina, co lidskou bytost úplně rozežere. Věděli, že má peníze, tak s ním pili a on se z toho nedokázal vymanit. Vyrovnal jste se s jeho odchodem? Ztratil jsem kolegu, kamaráda, s nímž jsem hrál, natáčel, jezdil, vymýšlel a také se smál celá léta. Byl to velmi erudovaný a vzdělaný člověk, výborný malíř a velký filozof. Ani jedna z knih, které o něm vyšly, ho nezachycuje takového, jaký opravdu byl. Nedávno jsme byli na hřbitově rozsvítit svíčku - 21. září by mu bylo 60 let.