Vidět poslední žijící herečku předválečné generace znamená šok už od první minuty. Zita Kabátová (90) leží v posteli na interně motolské nemocnice, ale na román Paní Bovaryová vytištěný droboulinkým písmem brýle nepotřebuje. "Ty hnidy mi vůbec nevadí," chlubí se a na důkaz čte několik odstavců. Vedle má navíc rozluštěnou křížovku. A když promluví, nikde ani stopy po nějaké stařecké indispozici. "Nad věkem se nesmí moc přemejšlet, musíte být nad věcí," odpovídá na dotazy o receptu na dlouhý život. V Motole se léčí už více než týden. "Ještě nepřišli na to, co mi je. Nemohla jsem chodit. Trápí mě asi nějaký sedací nerv u kříže. Nedošlápnu na nohu," popsala nám své momentální potíže herečka, která si ve stejné nemocnici poležela už před čtyřmi roky s mozkovou mrtvičkou. "Potřebovala bych trochu profouknout hlavu, uvízl mi tam nějaký špunt," dělá si ze sebe legraci žena, která se ani příliš nebrání představě dožitých stých narozenin. "Neříkej hop, dokud nepřeskočíš. Kabátová, buď ráda, že je ti devadesát," reaguje na naši vizi stoleté paní herečky, která se naposledy objevila ve filmu Želary. Stejně tak jí není cizí ani představa nějaké další filmové role. "Tady nejde o to, jestli chci, ale zda mě budou ještě potřebovat. Chtěla bych si zahrát třeba Babičku, ale myslíte, že bych to vydržela?" přemýšlí o budoucnosti. Dlouhé chvíle jí krátí i televize. "Dostala jsem se teď s cestopisnými dokumenty až na Mount Everest a taky do Thajska. To je nádhera. Jinak mám moc ráda M.AS.H. Hlavně když se něco děje a je to chytrý..." Nemocniční strava jí kupodivu chutná, ale stejně se těší na domácí jídlo. "Jsem všežravec a hodně masožravec. Vepřo-pečoknedlo-zelo nebo brabci, to jsou moji favoriti. A až se vrátím, dám si svíčkovou s brusinkama a plátkem citrónu," dělá si laskominy Zita Kabátová a už se vidí zpátky v podkroví svého domečku na okraji pražských Stodůlek.