Více než dvě desítky let ukrývá budova Národního divadla jedno ze svých mnoha tajemství. Zlatý poklad! Postarala se o něj legenda českého herectví Josef Kemr (+72). Když v roce 1981 požádal montéry, aby s nimi mohl při rekonstrukci divadla vystoupat do kopule Zlaté kapličky, jen málokdo tušil, co chce herec udělat. Kemr Národní divadlo miloval a chtěl, aby v něm i po jeho smrti alespoň něco málo zůstalo. Zřejmě i proto se rozhodl roztavit více než čtvrt kilogramu rodinných šperků a nechat z nich vyrobit mohutné zlaté šrouby, které montéři zašroubovali do konstrukce stavby. Skromný Kemr o svém daru mlčel, a tak o zlatém pokladu v trámech Zlaté kapličky věděl jen málokdo. "Dneska to slyším poprvé," reagovala včera překvapeně Kemrova dlouholetá kolegyně Blanka Bohdanová. V mnohakilometrové spleti uliček, železných nosníků, kabelů a lan, kterými je Národní divadlo protkáno, by zlatý poklad skutečně hledal jen málokdo. Zřejmě i proto se Josef Kemr před lety rozhodl svoje dědictví ukrýt právě někam do jeho nitra. "Pepíček míval zvláštní nápady. Jednou se dokonce připravoval na smrt tak důkladně, že nějakou dobu spal v rakvi. Zlaté šrouby jsou ale trochu z jiného soudku. Divadlo miloval a udělal by pro něj cokoli," vzpomíná na Josefa Kemra Helena Růžičková. "Na podzim v jedenaosmdesátém jsme pracovali na ocelové konstrukci ve více než třicetimetrové výšce pod střechou Národního divadla. Tehdy za námi přišel pan Kemr se zvláštním přáním. Poprosil nás, zdali by si tam nahoru nemohl něco dát," vypráví dnes pětapadesátiletý montér Josef Svoboda, který tehdy se svými kolegy z Hutních montáží Ostrava pracoval na rekonstrukci divadla. K jejich ohromnému překvapení přinesl herec tři velké pozlacené šrouby a z čistého zlata vyrobené podložky a matky. Na hlavách šroubů byly vyraženy monogramy jeho ženy Evy Fouskové­Kemrové, operního pěvce Národního divadla a Kemrova přítele Bronislava Choroviče a na třetím pak jeho samého. "Pan Kemr nám řekl, že zlato je z jeho rodinných šperků, a bylo ho prý více než čtvrt kila. A to byl nějaký majetek. Na tehdejší peníze to bylo kolem třiceti tisíc korun," vzpomíná pan Svoboda. Podle současných odhadů se hodnota zlatého pokladu pohybuje kolem čtvrt miliónu korun. A tak montéři oblékli Josefa Kemra do montérek, půjčili mu přilbu i jisticí pás a nákladním výtahem ho dopravili do třicetimetrové výšky. Tam do jednoho z nosníků herec zasunul všechny šrouby a společně s Josefem Svobodou je utáhl. "Další den se pan Kemr objevil ve svém legendárním trabantu a dovezl nám pořádnou várku dobrého vína," vzpomíná montér. "Pepíček Kemr chtěl po sobě vždycky zanechat nějakou stopu, ale když už, tak to udělal neveřejně. Já jsem se tuhle věc dozvěděl jen náhodou, od jednoho z montérů, a jenom mě to utvrdilo v tom, že Pepíček byl jedním z mála herců Národního divadla, kteří jsou pro herecké povolání schopni obětovat cokoli," zavzpomínal na skvělého kolegu herec Petr Štěpánek. "Josífek byl prostě miláček," dodala další Kemrova kolegyně Věra Galatíková.