Takhle vypadá krásná Kateřina Brožová (35) měsíc po havárii, při které málem přišla o život. Blesk získal exkluzívní fotografie, jež vznikly na zahradě Kateřininy vily v Jevanech po jejím propuštění z nemocnice. Zlomený a dorovnávaný nos zdobí stále malá náplast a zraněnou krční páteř zpevňuje konstrukce, která zároveň fixuje hlavu. "Tuto konstrukci musím mít na sobě šest až osm týdnů. Nesmím ji sundávat, a dokonce s ní i spím," přiznala Blesku Kateřina. I přes únavu, která se zračí v její tváři, je vidět v očích radost z toho, že žije a chodí. "Měla jsem velké štěstí, že jsem vyvázla živá a neměla poraněnou míchu," míní Brožová. Vážná autonehoda se ovšem neobešla ani bez psychických problémů. Brožová totiž trpí nočními můrami a okamžik nárazu a havárie se jí stále vrací. "Je to hodně nepříjemné," tvrdí Brožová. Zlomené krční obratle (první a druhý) fixuje kovová konstrukce, která je upevněná přes hrudník a záda a má za úkol zpevňovat hlavu a krk. "Je to hodně vážné zranění na nebezpečném místě," dodává Brožová, která rovněž utrpěla rovnou zlomeninu nosu. "Dělali mi menší zákrok při lokálním umrtvení a zlomené části mi k sobě dorovnali. Nebyla to plastická operace, ale jen drobný zásah do zlomeniny. Když jsem ležela první dny po havárii v nemocnici, tak mne zlomený nos zajímal až na posledním místě," přiznává Brožová. Všechny pohmožděniny, které při havárii utrpěla, jsou už v pořádku. Nyní je v domácím ošetření a za dva týdny ji čeká další návštěva nemocnice, kde podstoupí kontrolní vyšetření a rentgeny. "Bude to šest týdnů po havárii a pevně doufám, že zlomenina bude už srostlá a sundají mi zpevňující konstrukci. Konečně pak zjistím, jak moc můžu nebo nemůžu hýbat s hlavou, a pomalu začnu s rehabilitací. Ta pro mne bude asi nejtěžší, protože to bude trvat několik měsíců. Budu muset zvyknout krk, aby nosil správně hlavu a aby se zhojily všechny měkké tkáně, které byly nárazem a zlomeninou narušeny. Budu muset dávat velký pozor, abych neupadla nebo neudělala nějaký prudký pohyb hlavou. Pořád mne to bolí, tak to nebude nic příjemného," míní Brožová, která od své havárie, kdy nezvládla řízení na namrzlé vozovce, auto dosud neřídila a jako spolujezdkyně seděla v autě, jen když ji přivezli z nemocnice domů. "Moc mě potěšil zájem kolegů, kteří mi volali, posílali esemesky nebo přišli na návštěvu, a taky dopisy od neznámých lidí. Dodalo mi to hodně síly. Hlavně v tom počátku, protože jsem nevěděla, na čem jsem a jak se to bude vyvíjet. Mluvilo se o operacích, o zpevňování hlavy, vrtání do lebky a velkých potížích do budoucna. První týden byl hodně špatný," vzpomíná Brožová. Dokonce jí proletělo hlavou, že se k milované profesi a na prkna, která znamenají svět, už nikdy nevrátí. "Těžko se mi to popisuje, protože to je pro mne nepředstavitelná věc. Měla jsem velké štěstí," dodává Brožová. Přestože nebyla vychovávaná ve víře a nechodila do kostela, je svým způsobem věřící. "Jsem pokřtěná a v těch těžkých chvílích jsem se sice nemodlila klasickým způsobem, ale přemlouvala jsem dobré síly nad námi, aby mi pomohly," přiznává Brožová.