Mezi Heleniny velké lásky patřil textař Zdeněk Rytíř, spolužák ze školy Tomáš, jazzový klavírista Luděk Švábenský a dnes již bývalý manžel Hellmut Sickel. Takový Luděk Sobota, který všude "vykřikuje", že s Helenou chodil, prý mezi velké lásky rozhodně nepatří. "...Tak kdybych si je bývala všechny vzala, měla bych za sebou už čtyři rozvody. Stejně jako Martin, který měl čtyři ženy. Ale na rozdíl ode mne on měl tu odvahu s nimi před ten oltář vždycky jít," říká zpěvačka v knize. Do svatby se prý Helena nikdy nehrnula: "Vdavky mě nikdy moc nevábily. Nebudu ale zatajovat, že jsem od narození byla na kluky a mužů jsem v životě měla dost. Vždycky jsem s nimi nějakou dobu pobyla a sondovala. Dělala jsem si prostě obrázek, co se mi líbí a co ne," prozrazuje na sebe Helena Vondráčková. Nutno ovšem dodat, že ačkoli už léta kolují fámy o zpěvaččině pestrém milostném životě, Helena byla svým partnerům vždycky věrná. Alespoň to v knize "Božská Helena - konečně šťastná?" tvrdí: "Pokud jsme si rozuměli, nebyl důvod k nějaké nevěře. Ani by mě to nebavilo." První Helenina skutečně velká životní láska byl textař Zdeněk Rytíř. Studoval japonštinu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy a ještě předtím, než začal psát texty, se živil jako popelář. Rytíř byl baskytaristou v Mefistu, doprovodné skupině Divadla Rokoko, a s Helenou byl téměř denně na jevišti, v zákulisí, na zkouškách. Helena obdivovala, jak textař dokázal vládnout slovy, jak výjimečně básnil. Do Heleny se Rytíř zamiloval v roce 1965 prostřednictvím televizní obrazovky. "To na mě Helena udělala snad největší dojem. Jak tam tak stála a zpívala Červenou řeku, bylo mi to jasný! Zamiloval jsem se. Blondýny, jo, to je můj obor," vzpomíná Rytíř. Na vztah s jedním z našich nejlepších textařů Helena vzpomíná ráda. Skončil v roce 1969, když se oba začali dohadovat o každou maličkost. "Měla jsem ho pořád ráda a vážila jsem si ho, dál s ním žít už jsem ale nemohla a ani nechtěla." Po krátké odmlce se Helena citově vrátila do Chrudimi a zamilovala se až po uši do svého bývalého spolužáka z gymnázia, Tomáše. Byl to prý krásný čistý vztah, který ale po třech letech skončil. Tomáš byl pěkný, urostlý, sportovně založený kluk, ale nebyl ani dost málo připraven na Heleninu stoupající slávu. Helena byla v té době často v zahraničí s kapelou, a tak se stalo, že ji svým uměním okouzlil její kapelník, vynikající jazzový klavírista Luděk Švábenský. Sedmiletý vztah ale nakonec nevydržel. Luděk propadl alkoholu a nebylo mu pomoci. Nezřízeně a zbytečně žárlil. "Žila jsem u něho a byla jsem chytrá, že jsem si pořád držela svůj byt. Kypělo to ve mně dlouho, vařilo se to, až došlo k výbuchu. Vzala jsem si kufry a šla?" V případě svojí čtvrté velké životní lásky ale Helena povolila a s Hellmutem Sickelem předstoupila před oltář. Potkali se na polském festivalu v Sopotech v roce 1977. Helena tam získala cenu a o sedm let mladší Hellmut, bývalý baskytarista východoněmecké skupiny Kreis, jí hned na pódiu poblahopřál. "Pěknej mužskej. Stál by za hřích," pomyslela si okamžitě Helena. Ze Sopot si ale šel každý po svých. Až o rok později, v Berlíně, se opět náhodně setkali a Hellmut si začal Helenu namlouvat. Vyšlo mu to a oba se do sebe zamilovali. Více než sedmnáctileté manželství s Hellmutem skončilo v roce 2001. Potom Helena potkala Martina Michala, kterého si letos 22. února také na Karlštejně vzala. "Mám nejbáječnějšího muže na světě," říká zpěvačka a dává tak najevo, že je konečně šťastná. A Luděk Sobota? Šlo o pouhou milostnou avantýru, které Helena nedávala a nepřikládá žádnou důležitost. Sobota to ale vidí jinak. "Měli jsme se s Helenou brát. Dokonce mě vzala i ke svým rodičům do Slatiňan," prohlásil herec. Když se to zpěvačka dozvěděla, byla v šoku. Ve výčtu Heleniných velkých lásek herec nefiguruje a Helena se o něm také nikdy nezmiňuje. Šlo o pouhou prchavou známost z roku 1978, založenou na momentálním společném účinkování Heleny a Luďka Soboty ve filmu Ladislava Rychmana "Jen ho nechte, ať se bojí".