Proč za nemocnou Helenou Růžičkovou (66) chodí děti z dětského domova z Plané u Tachova a ne její vlastní vnučky? Herečka prošla v plzeňské nemocnici již sedmou chemoterapií a doslova ji paralyzuje zimnice. "Musím si vlézt do vany plné horké vody, jedině tam to přejde," postěžovala si Helena a hned optimisticky dodává: "Je to ale zároveň dobré znamení, že moje tělo reaguje a jedy, které do mě nakapali, už bojují s mrchou rakovinou." Při všech jejích pobytech v nemocnici herečku stále navštěvuje spousta přátel. Jen dvě dcery zesnulého syna Jiřího, Lucinka a Kamilka, za babičkou nikdy nepřijdou. Ozvou se jí ještě někdy? "My jsme se ve vnučkách viděli, ale Jirkova třetí manželka Helena si záhy našla jiného partnera," vzpomíná herečka. "Náš Jiřík začal být jaksi navíc. No, říkali jsme si s tátou: Nedá se nic dělat, hlavně aby kluk neztratil s dětmi kontakt. Jenže když si chodil pro holčičky, nikdy nebyly doma. Dokonce jsme jednou přijeli se spoustou dárků pro ně a moje jmenovkyně je přímo Jirkovi před očima hodila do popelnice. Vylezla jsem z auta a řekla mu, aby je vytáhl, že je dáme jiným dětem. Tady asi začala myšlenka na spolupráci s dětskými domovy," vzpomíná Růžičková. Její syn Jirka nikdy neměl o ženské nouzi. Oženil se celkem třikrát. První manželka se jmenovala Marta. Jiří ji dost miloval, ale ona zvolila svatbu jako způsob, jak potrestat svého bývalého. A vyšlo jí to. Když se kajícník vrátil, Jirku opustila. Druhá manželka byla Pavla. Poznali se na karlovarském filmovém festivalu. "Ukázala na něho prstem a řekla: Toho si vezmu. Stejně to dlouho nevydrželo," konstatuje Helena Růžičková. Když si napotřetí bral Heleninu jmenovkyni, vnímala to herečka jako Boží znamení. "Byla to normální dívka, uměla vařit, dbala na pořádek. Jenže po svatbě se velice rychle změnila. Narostly jí nároky a Jirka jí přestal stačit," říká herečka. Jiří Růžička měl v lásce velkou smůlu. Když si pak konečně našel lásku Jarušku, s níž mu bylo moc dobře, onemocněla rakovinou a zemřela. "Jirka se s holčičkami vlastně už nikdy nepotkal," krčí rameny Helena. "Když onemocněl, moc je chtěl vidět. Snažila jsem se jejich návštěvu u táty zorganizovat, ale mé prosby nikdo nevyslyšel. A tak jsem mu potom vyprávěla báchorky o tom, že k němu přišly, když spal, že o něho mají strach a přejí si, aby se uzdravil. Myslím, že mi stejně nevěřil," povzdechla si Helena. "Taky mě moc bolelo, že mám dvě vnučky, které nemohu vídat, a tak jsem si našla na bolavou duši lék. Mám spoustu vnuků z dětských domovů. Hlásí se ke mně a já jim ráda dám alespoň kousek lásky," dodává Růžičková.