Nikdy ho neuslyší zasmát se, nikdy nevezme malého drobečka do náruče. Luciano Pavarotti (67) prožívá nejhorší životní zkoušku. Předevčírem kráčel zlomený tenor za bílou rakví svého syna Riccarda, který zemřel při porodu císařským řezem. Přežila jenom jeho sestřička Alice. Pohřeb se konal na hřbitově v Montale nedaleko Modeny. "Osud je hrozný," řekl Pavarottti přátelům. Je sychravé, zamračené odpoledne. Robustní muž stojí před otevřenou bílou rakví. Naklání se, aby opatrně položil plyšového medvídka do rukou malého chlapečka. Luciano se zalyká slzami a tlumeným hlasem říká: "Abys nebyl na cestě na věčnost tak sám." Mezi bílými květy kolem rakve je upevněna bleděmodrá stuha s nápisem: »Maminka, tatínek a Alice.« Potom se zavře víko rakve a smuteční průvod se vydává na poslední cestu. Rakev se pomalu spouští do země. Na mramorové náhrobní desce je zlatem vyryté jméno, andělíček a jediné datum: 13. 1. 2003. Pavarotti chtěl, aby jeho syn byl pohřbený vedle jeho rodičů. Jeho matka Adele zemřela před rokem a jeho otec Fernando v květnu. Když dopadají hrudky hlíny na malou rakev, říká tiše Pavarotti: "Teď mají oba u sebe v nebi někoho, kdo zahřeje jejich srdce." Nicoletta musela zůstat v nemocnici. Sestřičky jí odsávají mateřské mléko a pomocí trubičky jím krmí Riccardovo dvojčátko Alice, která přežila. Ještě nejméně deset dní bude předčasně narozená holčička bojovat v inkubátoru o svůj život. Když se Luciano vrací ze hřbitova, povzdechne si: "Dej Bože, ať se sem nemusím brzy zase vrátit." A pak se smutně spíš sám pro sebe zeptá: "Dožil jsem se 67 let, můj syn nežil ani hodinu, proč?"