Jak prožije zpěvák konec letošního roku, jaké změny ho čekají v tom příštím, chce se oženit a chce být prezidentem? Na to všechno Slavík exkluzívně odpovídá pro Nedělní Blesk. Jak se cítíte na konci roku, který jste skutečně celý propracoval? "Bezvadně. Prostě nádherně." Žádná únava? "Žádná." Tomu se mi nechce věřit. Jste po vyčerpávající vánoční šňůře 12 koncertů. Asi hodně spíte, že? "To už vůbec ne. Čím vyčerpávající je období, tím méně spím. Po takovém koncertu nelze jít do postele a jen tak usnout. Myšlenky se honí hlavou jako ve zrychleném vlaku. Probouzím se tak mezi pátou a šestou ráno, ale nepokouším se už znovu usnout. Jdu si vyřizovat své věci, někdy malovat, někdy si číst, protože vím, že už bych neusnul." A co vám tedy pomáhá v relaxaci? "Koncert není jenom hlasové vypětí. Musíte se koncentrovat na to, jak píseň interpretujete. Chce to totální soustředění. Po koncertě, kde zůstávám ve městě, rád posedím s přáteli, kolegy u skleničky vína. Většinou na turné ale odjíždím dál, takže žádná relaxace." Dodržujete správnou životosprávu? "Ani ne. Když koncertuju, moc nejím. Dám si vydatnou snídani, celý den nic a pochopitelně po koncertě se skleničkou vína dostanu chuť na něco dobrého. Zrovna teď, po koncertě v T-m Mobile aréně, jsme s Helenou dostali na něco dobrého chuť. Pizzerie před půlnocí už ale zavírala, ale přesto kvůli nám, což nás velmi potěšilo, zavolali kuchaře zpátky a on nám připravil výbornou pizzu. Na noc to ale skutečně nebylo to nejzdravější. Takže: špatná životospráva, ale báječná!" Už dlouho mně vrtá hlavou, co děláte s těmi tisíci květinami, co dostáváte od fanoušků na koncertech. Buďto vlastníte květinářství, nebo je rozdáváte... "Kochám se jejich krásou a mám je všechny doma. Na jeden druh mám ale alergii, takže teď kýchám kudy chodím. Myslím, že to jsou lilie. Ony mají takový oranžový pyl, který se těžko dá čistit z bílých šatů. Vždycky na to zapomenu, kytky si odnesu z jeviště a ráno všechno musí do čistírny. Květiny, které dostávám, nikdy nedávám někomu jinému. Možná, výjimečně, mým dětem. Takže zůstávají v mých rodinách." Mluvil jste o bílých šatech. Vy se sám oblékáte? "V tom si nenechám radit. Nakupuju sám, většinou konfekci, italskou. Italové zkrátka uměj. Když šaty obleču, hned mi je musí zabalit. Oni totiž šijou na ty štíhlý lidi. I když pojídají makaróny, špagety a ravioly, nepřiberou. Asi proto, že hodně zpívají a milují se." Čím se voníte? "Nechci dělat reklamu nějaké firmě, už proto, že to dost střídám, abych se lidem neovoněl. Jak se říká, neokoukal." Jak strávíte silvestra? "V Hamburku. Na velkém galavečeru v Kongrescentru budu mít hodinové vystoupení." A vám to nevadí, trávit přelom roku v cizině a prací? "Naopak. Silvestr pro mě není žádný zlom, ale termín jako každý jiný. Proč se za každou cenu nutit do smíchu a plánované legrace? Raději si počkám na nějaký nádherný večer, kde se sejde skvělá parta lidí, to se někdy povede líp, než silvestr. A potom, šampaňské piju jen občas symbolicky, jinak zůstávám obdivovatelem dobrého vína. Silvestr není zrovna jediný můj den, abych se bavil. Vánoce není jediný čas na obdarování mých blízkých a první máj není jediný den pro milování, zrovna tak jako listopad nemusí být pro příští revoluci." Vánoční svátky ale ctíte a trávíte je s dcerami a jejich matkami. Dokonce vám letos Dominika přijela z Finska, kde žije se svým přítelem - hudebníkem Timem... "Ano. Vánoce trávím vždycky v Čechách. Navštívím dcery, přátele, všechny, které mám rád. Z příjezdu Dominiky mám velkou radost." A teď se pusťme do toho. Co bude jinak v příštím roce? Navštívíte konečně ve Finsku Dominiku s Timem? "Jsem zvaný, ale zatím dávám přednost svým povinnostem pracovním, tak to neustále odkládám. Timo tady ale byl v létě a ze společně stráveného večera v Praze a potom u mě doma na terase byl přímo nadšen" Jste vyhlášeným českým Casanovou, jak to bude s váma a s ženami? "Casanovu ze mne dělají jiní, ale v podstatě jsem velmi citový člověk a ne přelétavý. Své city vždy prožívám hluboce vážně. Jen ony bohužel potom odletí jako mýdlová bublina. Žiju krásný partnerský život a vůbec nepřemýšlím o tom, že bych vyhledával jiné ženy, zastavoval je na ulici a ptal se jich: »Slečno, jestli se nepletu, my se odněkud známe? Nemáte chuť jít se mnou na skleničku?«. Tak z toho jsem vyrostl." Svatba? "Ne." Děti? "Děti se mají dělat, a ne o tom mluvit. Jinak by mohl být muž také směšný. Až budou, přiznám se, to vám slibuju." To znamená »možná ano«, viďte? "Možné je všechno." Dobrá. Nechme toho. Pojďme pracovat. Co rok 2003? "Protože jsem letos pracoval výhradně u nás, natočil dvě desky, podnikl vánoční turné, příští rok patří Německu. Až na měsíční turné s Helenou Vondráčkovou po Austrálii, budu pracovat výhradně tam. Po novém roce v Německu vydám nové album, které jsem natočil už v létě, a potom se bude pracovat na jeho propagaci a následném vánočním turné. Mám prostě takový dvojí život. Dvojí práci, dvojí námahu, ale také dvojí radost a dvojí starosti s daněmi. A všechno přitom musí vypadat lehce jako pírko. Nic nechci ošidit nebo dělat polovičatě. " Český trůn bude po Novém roce bez svého vladaře. Vaše jméno se už nejednou vyskytlo ve spojení s možným prezidentským kandidátem. Šel byste do toho? "Zkusit si to na měsíc by bylo pro mne velmi lákavé, ale ne déle. Napadlo mě to tehdy před léty, kdy se stal v USA prezidentem Ronald Reagan, průměrný herec Hollywoodu, který si vyzkoušel politickou rétoriku jako guvernér. A jako prezident řekl svým poradcům: »Vymyslete mi to a já vám to před kamerou prodám«. A prodal to tak, že dost zamával s dějinami." Jaký by měl být podle vás prezident? "Měl by mít především charisma. Američtí prezidenti, kteří skutečně zasáhli do dějin jako Roosevelt, Wilson, Reagan, Kennedy nebo Bush byli spíše charismatické osobnosti, než vysocí intelektuálové. Prezident také nesmí udělat velké chyby, jinak dopadne jako Kennedy. Musí být obklopen dobrými poradci a mluvčími, ne mlčícími. O Georgu Bushovi je například známo, že trpí dyslexií a někdy poplete cizí slova.. Jednou prohlásil před kamerou, že jednal s japonskou vládou o devalvaci, ale ve skutečnosti jednal o deflaci, neboli posílení měny. Způsobil tím paniku na burze a ztráty několika set milionů dolarů. U nás je ale prezidentování podle mého názoru jakýsi symbol odměny. Tomáš Garrique to dostal za svůj boj za samostatnost a Havel za odvážnou kritiku tehdejšího systému." Tato verze ovšem sedí zřejmě i na Vás. Pamatujete vtip: »Kdo to je Gustav Husák? Nevýznamný politik v éře Karla Gotta«. Jako hlava státu byste také mohl každého 28. října udělit státní vyznamenání třeba svým přátelům... "To máte pravdu, mohl bych si vzpomenout na své kamarády z ČKD nebo z trampingu, později jazzových klubů. Ba ne. Za prezidentské křeslo bych nikdy nevyměnil radost z muziky, spontánní reakce publika a hlavně svobodu."