Je slavná. Píše knihy, scénáře, vede časopis, má televizní pořad, teď ještě zpívá. Ale i kdyby tohle nedělala, nepřehlédnete ji. Halina Pawlowská má svůdné tvary. "Klidně napište číslo mé podprsenky - F/70, to jsou šestky!" směje se oblíbená moderátorka. Jaká opravdu je? A jak její popularitu snášejí její blízcí? Umíte odrážet erotické poznámky mužů? Nebo ty narážky ignorujete? Když máte velká prsa, tak je blbost lézt do hospody v poledne, kde sedí zedníci a dlaždiči, a nikdo jiný tam nechodí. Když přijdete večer do komorního prostředí vinárny, kde jsou samé dvojice, tak je to výhoda. Když se někde staví lešení, je pro mě lepší nejít kolem. Máte asi i potíže při dovolených. Tak jistě a můj muž ty situace nenávidí. Když jsme byli u moře, chtěli si mě na pláži fotit. Udělali to tak, že ke mně jeden muž přišel a zeptal se mě na cestu. Jak mě oslovil, tak mě fotil. V tu chvíli jsem ho nenáviděla. Ale i maminka by mně nejradši dávala jen roláky. A já se bránila, protože v roláku jsou moje prsa ještě větší. A přitom mě přece takovou vyrobila. Ale berete to už docela v pohodě, ne? V devatenácti jsem dělala na horách servírku. Bylo to po maturitě a před vysokou, takže jsem ještě nebyla tak drsná jako dívky z tamních poměrů a učilišť a zároveň jsem měla větší ňadra než ony. Takže do naší hospody přijížděli z horských chalup chlapi, aby se na mě podívali. A s panem Vaníčkem, který tam vedl vinárnu Mír, a jeho manželkou jsem vytvořila korporaci. Dělala jsem volavku. Vždycky tam přijeli z Úpy taxikáři, objednali šampaňské, teklo proudem a já pak utekla zadním vchodem domů. Jaký typ mužů se vám líbí? Líbí se mi muži vysocí. Nemám ráda, když moc mluví. Nepotrpím si příliš na umělce, spíš na technicky zaměřené. Mám docela ráda, když jsou mužní, nemyslím, aby byli brutální a používali hrubá slova, to nesnáším, ale takoví svébytní, že je vůbec nenapadne, že by měli pulírovat byt. Ale zase když pulírujou, tak to se mi taky líbí, protože se tím nemusím zabývat já. Takže technik z televize vám vyhovuje? Ano. A čím vás zaujal? Líbil se mi a líbila jsem se mu i já. Neokouzlil vás nějakou technickou zručností? No, to vůbec ne! Ve dvaceti letech, proboha! Pěkně hrál na kytaru, zpíval a díval se přitom na mě. Brali jsme se, když mi bylo dvacet a Zdeňkovi třiadvacet. Asi to s vámi nemá zrovna jednoduché? Myslím, že to máme úplně v pořádku. Člověk vždycky bere to, v čem žije, že to je ono. Dítě herců si zvykne, že jeho rodiče se vracejí domů o půlnoci, kdežto dítě učitelky ví, že jeho máma přijde odpoledne. Moje děti i muž znají můj způsob a neřeší to.