Připravila o rozum milióny mužů! Stala se symbolem erotiky a její filmy vydělaly pořádný balík. Sylvie Kristel, představitelka Emanuelly, byla desítky let doslova bohyní sexu a rozkoše. Dnes je ovšem vášeň v jejím životě na »druhé koleji«. Scénář její »role« nyní píše rakovina a Emanuella je v zajetí strachu. Když byla ještě kvetoucí, mladá žena, zeptal se jí jeden reportér: "Máte strach z prvních vrásek?" Odpověděla: "Ne, mám strach jedině z podobných drobností stáří, jako je revmatismu atd." Bylo jí tehdy dvaadvacet a psal se rok 1973. Nyní je jí už 49 let, vrásek má plný obličej a byla by ráda, kdyby ji otravovaly jen takové »drobnosti« jako revmatismus. Místo něj totiž přišla rakovina. Nepřítel bují v jejích kdysi rozkošných ústech, v krku. Rakovina dosud nevyhrála. Má dva mocné protivníky. Moderní medicínu a životní vůli silné ženy. "Nemějte obavy, já toho nemilosrdného zabijáka ze svého těla vyženu," nechala se nedávno slyšet. Je tomu třicet let, co donutila celý svět, aby se na ni přišel podívat do kina. Sylvia Kristel jako Emanuella, zcela odlišná sexhvězda, než bylo zvykem. Nikdy vulgární, vždy jemná a něžná. V jejích zelenomodrých očích zářily tisíce krásných snů. I ženy po ní toužily. Byla pro ně jako pohádková víla v říši smyslů. Tehdy psala scénář rozkoš. První až čtvrtý díl jsou dodnes nezapomenutelné, celkem jich bylo natočeno devětatřicet. Vydělala na nich 10 milionů eur. Když končila, bylo jí 39 let a dosáhla vlastně všeho, po čem toužila. Toto jaro však převzal knihu se scénářem sám osud. Proklínaná a obávaná rakovina udeřila. "Měla jsem rýmu a týdny nepřestávala." Proto šla lékaři. "Rakovina, patrně rakovina krku," řekl. Strašlivou zprávu však trochu vylepšily výsledky vyšetření. "Rakovina nezasáhla plíce. Máte 80procentní šanci na úplné vyléčení." Život jí daroval hodně, ale po penězích a štěstí přišly hořké roky. Nejprve rozbitá láska k belgickému spisovateli. Potom krátká aféra s finančním makléřem z Hollywoodu. "Vyhodil mě ven, jednoduše tak, jako starou pohovku," vzpomíná. Skončila v náručí jednoho filmového tvůrce. Žili v St. Tropez, život v oparu drog a alkoholu. "Pila jsem denně láhev vodky, zapalovala jednu cigaretu od druhé. On mluvil o nějakých filmech, pořád jsme otvírali láhev za lahví," vypráví »Emanuella«. Sylvia Kristel se nakonec dostala na dno. "Moje sestra Marianne mě z toho vytáhla, odvedla mě k matce do Amsterdamu." Potřebovala celé roky, aby se zabavila návyku na drogy a alkohol. Od té doby vedla klidný život, malovala obrazy, především růže. Syn z prvního manželství se spisovatelem Hugo Clausem dělá malou kariéru jako herec. Ona již žije zcela mimo erotiku. "Muži mě přivedli do tohoto neštěstí a ženy nejsou řešení. Jsou ještě žárlivější než muži," odmítá možnost lesbické lásky Emanuella. Sylvia Kristel nakonec ale klid našla a vzápětí si ji našla rakovina. Koncem září začíná třetí kolo chemoterapií. "Hned nato budu mít padesátiny. A tehdy začnu žít úplně nový život," slibuje si.