„Chci si vzít prášky na spaní a neprobudit se, kolik si jich mám vzít?“ vyděsila Jirásková kamaráda Jindřicha Gregoriniho, bývalého ředitele Divadla na Vinohradech.

Kolik toho mám spolknout?

„Já jí říkal: Neblbni, ráno se stejně probudíš a bude ti jenom hodně zle. Já za ní zítra jdu a ty hlouposti jí snad z hlavy dostanu,“ zdůraznil. Jiřinku zdraví najednou tak zradilo, že její dosavadní optimismus je pryč. Herečka je zoufalá a o svátcích byla přímo otrávená. A to i přesto, že jí neustále vyzváněl mobil a přátelé měla nablízku.

Navíc o svátcích jí dělala společnost nejen milovaná francouzská buldočice Amálka, ale i nejlepší kamarádka Jana z Malenic. A herečka měla nablízku i Lucii Bílou, která jí přinesla a ustrojila vánoční stromek už dva týdny před Štědrým dnem. „Z toho jsem měla velkou radost. Byla jsem přesvědčena, že se letošních Vánoc už nedožiju,“ vysvětlila herečka.

Nadávat umí

Jiráskové je prostě zle. Přestože Jana vyvařovala, herečce se jíst nechtělo, a pít, tedy vodu, také ne. „Ten její organismus už to nějak nepobírá,“ řekl Gregorini včera Blesku. „Volal jsem jí na Štědrý den.Jenom leží nebo sedí, chodit nemůže. Nadávat ale umí pořád,“ svěřil Gregorini s tím, že stejně tak dobře umí stále tahat jednu cigaretu za druhou a popíjet svého oblíbeného napoleona.

Pomohla by prkna

„Je to těžký, už tady nechce být,“ řekl ještě Gregorini. „Víte, je to moc těžké. Na nemocnici to není a prakticky Jiřině nezbývá nic jiného než čekat…“ Potom ještě zauvažoval: „Určitě by jí pomohlo, kdyby se postavila na divadelní prkna, tam ještě v září ožila a hrála výtečně. Jenže ona už se cítí slabá na to, se tam vůbec dopravit,“ povzdechl si Gregorini.