Macura o Džambulce: Každou hodinu chtěla „čucíka“! Říkala tak alkoholu

Kdy jste se vrátil do České republiky?

„Dorazil jsem teprve před dvěma hodinami.“

Mohl byste objasnit, jak to všechno od středečního útěku Ivety z Uhříněvsi bylo?

„Telefonovala mi jedna novinářka, které prý Iveta volala, ať přijedu, a že k tomu nechce moc říct. Hned jsem si pomyslel – a jéje! Už se mi to jednou stalo, byla z toho strašná ostuda a způsobilo mi to velké trauma. Chtěl jsem zavolat policii, ale ta novinářka mi říkala, že už tam před hodinou byli, že je to zbytečné. Nakonec jsem jí tedy řekl, že za Ivetou do Uhříněvsi pojedu, ale že u toho chci kameramana, aby bylo vidět, co se tam děje. Pro jistotu jsem si vzal ještě svědka – správkyni mého domu, která byla v autě. “

A co se tam tedy dělo?

„Zvonil jsem a nikdo neotvíral, a tak jsem zavolal redaktorce, Iveta tam byla sama. Za chvilku vyšla ven a já mohl dovnitř. Zrovna den předtím jsem četl, jak je důležité, aby ženy měly nachystaný občanky, protože v takových domácnostech často dochází k nečekaným okamžikům. Ptal jsem se proto Ivety, kde má občanku. Nenašli jsme ji, ale věděli jsme, že musíme co nejrychleji pryč. Tak jsme ji tam nechali.“

A ta láhev, kterou jste z Ivetiny vily nesl?

„To byla její láhev. Já měl jen za úkol vzít ji. Jen mi řekla: Vem to!“

A co ten její hrůzný vzhled?

„Zíral jsem jako blázen.“

Ona ani neprojevila zájem o své věci?

„Šlo o to, co nejdříve vypadnout.“

Ona měla strach z pana Rychtáře?

„Ano, ano. Opravdu šlo jen o to, abychom co nejrychleji odešli. Iveta se strašně bála, dokonce i během cesty se mnou. Každý den jsme museli být v jiném hotelu. Navíc, když byla tu první noc ještě u mě, museli jsme být v provizorním pokoji, protože můj byt se zrovna rekonstruoval. Chtěla hlavně pryč z Česka. Chtěla hlavně zmizet. A chtěla hlavně k moři.“

V jakém stavu u vás byla?

„Bylo to dost špatné. Volal jsem i záchranku. Během dovolené jsem ji volal také. Šlo totiž o to, že Ivetu bolela hlava, a já měl strach, jestli nejde o krvácení do mozku. Ona má totiž vzadu sešitou hlavu. Údajně spadla z kola. Ale od té doby má nějaké vlny v hlavě. Vlny bolesti. Měla obavy, že není něco v pořádku. Bojí se v nemocnici zůstat, ale nebojí se tam přijet na ošetření.“

Mluví se o kombinaci alkoholu a prášků, je to tak?

„Ano, byla to kombinace prášků a alkoholu.“

Nevíte, jakých prášků?

„Nevím, ale říkala mi, že je to něco jako psychofarmaka. Že jí to Pepa dává, aby ji nějak utlumil. Přesně do toho nevidím, neříkala mi, o jaké prášky jde. Ale ona prý nechce, aby jí je Pepa dával. Chtěla jet k moři. A právě o Rychtářovi říkala, že on nikam jezdit nechce a že nejdále byl v Liberci.“

Kam chtěla jet?

„Chtěla třeba do Dubaje, ale doklady měla doma, a ty bychom těžko dostali. Takže jsme zvolili variantu, že si půjčíme auto a někam pojedeme. Ještě tu noc jsem zavolal taxíka a jeli jsme na letiště. Chtěl jsem si na letišti pronajmout vůz. Počítal jsem s tím, že mají 24hodinový servis, jenže měli jen do osmi večer. Takže jsme dost dlouho nic nedělali. Iveta chtěla hlavně pryč z republiky, stěžovala si, že na ni pořád čumí lidé. Měli jsme varianty Chorvatsko, Francie, ale Itálie se zdála jako nejrychlejší varianta.“

Iveta už byla třeba převlečená?

„Nebyla, nic s sebou neměla. Při útěku šlo opravdu o sekundy. Říkal jsem jí, ať se ani neobouvá a vezme si boty do ruky, abychom rychle pálili pryč.“

A co ty fotky, které jste poslal? Iveta na nich nevypadala moc v pohodě.

„No, byla taková malátná.“

Rychtář tvrdil, že Iveta nesmí vynechat alkohol, protože by se jinak mohla dostat do nebezpečného stavu s třesem, kdy má abstinenční příznaky. Věděl jste to?

„Ano, věděl jsem, že musí každou hodinu dostávat malé množství alkoholu.“

Jaký alkohol to byl?

„Momentálně je to jägermeister (německý bylinný likér, pozn. red.). Pořád o něj prosí, pořád říkala: Dej mi jednoho »čucíka«. A protože sice pije malé množství, ale mnohokráte za den, ředil jsem jí jednotlivé »čucíky« vodou, aby nebyly tak silné. Dokonce jsem měl v plánu, že koupím alkoholtester, abych jí ukázal, že už má určité množství promile v krvi, aby se nemusela bát abstinenčních příznaků. Z těch má opravdu velký strach.“

Poté, co se setkala s panem Rychtářem, měla tvrdit, že byla stále jen v autě. Vy jste nebyli v žádných hotelích?

„Byli, ona ale usnula spíše za jízdy v autě, než v hotelu. Ještě jsem vlastně hodně řešil to, že nemůže spát. To byl problém. Iveta říkala, že už týden před naším setkáním nespala. A to často mívají i ženy, které trpí domácím násilím.“

Prý jste ji krmil jen bagetami z benzinek. Je to pravda?

„Dával jsem jí, co chtěla. Chtěla třeba brokolici, tu jsem ale nesehnal. Jídlo jsem jí vždy nosil na hotelový pokoj. Třeba chtěla cheesburger.“

Také jste prý chtěl prodat nějaké její fotky?

„To je hrozná blbost. Jen jsem chtěl zdokumentovat to předání Domenicu Martuccimu. Já jsem říkal: Uděláme pro jistotu fotky z předání. Abych byl krytý.“

Myslíte si, že by se Iveta měla jít léčit?

„Určitě. A právě nabídka rodiny pana Martucciho by pro ni byla nejlepší. Oni to tam s ní opravdu myslí dobře.“

Děsivé zjištění!

„V Rakousku Ivetě dělali CT vyšetření. Podle výsledků měla ve tváři polámané nějaké kosti. Sice nijak výrazně, ale měla. Těžko říct, z čeho to má, ale prý byly čerstvé. Vyšetření objevilo i nějaké minikrvácení do mozku, ale lékaři říkali, že se samo zastaví. Ivetu by si tam rádi nechali, ale nechtěla. Já si myslím, že kvůli alkoholu, protože ten by jí tam nedali,“ svěřil se Macura.