„Byl to strach, který se nedá vyjádřit slovy,“ prozradil ve snímku s názvem Andrea Bocelli: Protože věřím, který měl premiéru na začátku září na filmovém festivalu v kanadském Torontu. „Nepopsatelná úzkost, která vás sváže, a nedokážete nic.“
Sok jako vzor
Tréma ho prý paralyzovala od začátku do konce koncertu. „Divoce mi bušilo srdce a velmi jsem se trápil,“ dodal maestro. Zkrotit emoce mu přitom nepomohl nikdo menší než jeden z jeho hlavních rivalů v branži Luciano Pavarotti (†71). „Pozoroval jsem jeho pracovní morálku. Když jsem s ním zkoušel, viděl jsem, že se v tomto ohledu vůbec netrápí,“ zavzpomínal Bocelli. „Usoudil jsem, že na rozdíl ode mě má naprosto vytříbenou pěveckou techniku. To jsem já neměl.“
Zaměřil se proto na důkladnou průpravu. Znovu si pečlivě prostudoval, jak správně nasadit tón, jak dýchat a jak se soustředit jen sám na sebe. „Dnes už je ta úzkost pasé,“ řekl. „Díky technickému povědomí a velkému – a to opravdu zdůrazňuji – velkému úsilí jsem dnes tam, kde jsem.“
V bráně prohrál
Potíže se zrakem měl tenorista už jako malý. Ve filmu vzpomíná na nepříjemné chvíle, kdy musel být kvůli vrozenému glaukomu, který se projevuje poškozením očních nervů, 13krát operován. „Nejprve jsem byl krátkozraký. Ale zblízka jsem viděl všechno. Na ty barvy, svět kolem sebe nikdy nezapomenu,“ prohlásil dojatě. Černočerná tma se okolo něj definitivně rozprostřela ve 12 letech. Tehdy hrál se spolužáky na internátní škole fotbal. „Šel jsem chytat do brány. Ačkoli nechápu proč, když nikdy před tím jsem brankářem nebyl,“ vzpomínal. „Míč mě trefil přímo do obličeje, došlo ke krvácení... A zbytek je historie.“ Jeho bratr Alberto k tomu jen pochmurně dodal: „Tehdy definitivně prohrál.“
Andrea Bocelli v Praze: Fanoušek mu přinesl opici! David Turek
