23°C
Ano, správně, jde o zpěváka Richarda Müllera, který má i po padesátce sílu na výchovu čerstvě narozeného syna Markuse. Na jeho soukromí se ho ptala naše redaktorka v reportáži.
Byla jsem zvědavá, do jakých zákoutí svého soukromí mě Richard Müller pustí. Jeho skalní fanynkou jsem nikdy nebyla, i když přiznávám, že jeho písničku Rozeznávám zbožňuji a klidně si ji pustím desetkrát za sebou. Je jasné, že má charisma. A za každou cenu se netlačí do všech televizí a rádií...
Pozval mě do luxusního pražského hotelu. Seděl na baru, kde ho zrovna několik televizních štábů obklopovalo. I pro ně je Müller cenný úlovek.
Najednou byl proti mně. Hromotluk vtisknutý do orientální sedačky, kterého začalo hrozně zajímat, z jaké redakce jsem přišla a jak moc ho budu tlačit ke zdi.
Jestli jsem přišla s nějakou dávkou respektu, byl pryč. I přes svoji mohutnou vizáž se totiž zpěvák schoulil do sebe a po celé naše půlhodinové povídání působil bezbranným a nejistým dojmem muže, který o sobě neustále pochybuje.
Sám se mi k tomu po chvíli přiznal. I po letech strávených na pódiu ho svazuje obrovský strach, že neuspěje. „Tréma mě trápí celý den před koncertem , na pódiu ji ale vystřídá další náročný pocit. Zodpovědnost. Když jsem se před deseti lety ptal herce a moderátora Milana Lasici, kdy to bude lepší, odvětil »povzbudivě«, že to bude jen horší a horší.“
V duchu ho obdivuji, že i přes to má nervy hrát pětadvacet koncertů za sebou.
„Zvládnete to?“
„Na jednu stranu na to nadávám, protože přijdu o pohodlí domova, ale na druhou vím, že mě to udržuje v kondici. A hlavně dnes, kdy se spousta koncertů pro nezájem ruší, by bylo z mé strany nevděčné takové možnosti odmítat a říkat, že se mi tam nechce. Já mám totiž pořád pocit, že nejsem co do popularity nějak zvlášť za vodou. Říkám si, sejde z očí, sejde z mysli,“ odpovídá pokorně.
Nepiju, ale…
U servírky si objednal colu. Když mu přistála na stole, neubránil se nutkání, aby si pořád jako dítě nepohrával s brčkem. Dokonce mi pěkně pokapal notes s otázkami.
Že by nervozita? Chuť na panáka? Zpěvák se dušuje, že už před lety dal vale všem návykovým látkám.
„Vážně vám to nechybí? Nikdy nemáte chuť, třeba po dobrém koncertě? Čím jste alkohol nahradil?“ pustila jsem se do něj.
„Až přijdete na to, čím se to dá adekvátně nahradit, dejte mi vědět… Kvůli tomu, že nepiju, se ze mě stal docela uzavřený člověk. Když odehraji výborný koncert, tak se s klukama poplácám po zádech a do hospody s nimi nejdu. V jistém stadiu jsou stejně jinde než já a nemám si s nimi co říct,“ říká rozvážně a celou dobu se mi při tom dívá do očí. Mám pocit, že mluví pravdu.
S dětmi jsem kamarád
Stočila jsem řeč na rodinu. Najednou Müllerovi došla slova, každé jsem z něj musela páčit. Mluvil pomalu a rozvláčně. Neubránila jsem se, abych mu neskákala do řeči.
Najednou jsme tam seděli. A tak se následující otázka nabízela.
"Bylo vám padesát a rozhodl jste se pro třetí dítě. Máte na něj vůbec sílu?"
Na čele se mu rozsvítily krůpěje potu a ruce se mu lehce třásly. Vzhledem k jeho náhlé uzavřenosti jsem na tom byla velmi podobně.
"Proč bych neměl? Syn je malý, žádné velké akce se s ním stejně zatím dělat nedají. Můžu ho jen nosit, mazlit se s ním, vdechuji moc rád jeho vůni," rozněžnil se najedou Müller.
"Ale poroste, bude chtít řádit, hrát si s vámi. Dáte to?" nedám se.
"No jasně že ano!“ utne rázně hovor o mrněti.
O svých starších dětech se rozpovídá víc. Svěřuje se, že pro ně vždycky byl a je spíš starším kamarádem. Nikdy je také nenutil, aby chodily na jeho koncerty nebo poslouchaly jeho desky.
„Mým dětem jsem nikdy nestanovoval nějaké mantinely, nebyl jsem radikální, nic jsem jim nepřikazoval. Možná se mi to může jednou negativně vrátit, ale já jiný prostě nebudu, svoje výchovné postupy nezměním ani u třetího dítěte. Myslím, že to totiž ve finále potomkům vlastně prospělo. Jsou velmi samostatní.“
Jednadvacetiletého Filipa považuje za hotového, rozvážného, mladého muže, kterému je blízký sport, fitness a vše kolem zdravé výživy. „Ema je ale z divokých vajec,“ říká o dceři, která je úspěšná v modelingu.
„Vidíte v ní sám sebe v období rebelských let?“
„Možná, ale Ema je naštěstí díky svojí velmi konstruktivní a racionální matce obrácená tím správným směrem,“ reaguje okamžitě. Pozor, vydávám se na tenký led!
Zajímá mě, jestli si dává ve vztahu k dětem pozor na to, aby se nějak výrazně názorově nestřetly. Přece jen sám vedl v mládí s otcem, kdysi známým slovenským hercem Vladem Müllerem, neustálé slovní přestřelky, které vyvrcholily letitým nemluvením. Nakonec si ani vše nestihli vyříkat a jeho otec zemřel.
„Strašně nerad se hádám, už dávno nejsem tak impulzivní jako v mládí, kdy jsem mnohokrát zbytečně vyletěl. I když na druhou stranu jsem si to většinou rychle uvědomil a omluvil se, ale protějšek to často nepřijal. ,“ říká obr naproti mně zkroušeně.
Mám starostlivou ženu
Odmlčí se. Přichází manažer a upozorňuje mě, že náš čas vypršel. Vyprosím si ještě pět minut a přitom mě objímá panika, že jsme přece ještě vůbec nic nestihli.
Tak rychle k těm ženám. Těch zajímavých prošla Richardovým životem celá řada. Matka jeho starších dětí, slovenská moderátorka Soňa Müllerová, nebo zpěvačka Iva Bittová.
Posledních pár let žije s manažerkou Vandou Wolfovou, která se prosadila ve Francii. Samostatné a sebevědomé ženy, takové, které zpěvákovi vyhovují. Potvrzuje sám: „Vanda je dokonalá manažerka i doma. Nezatěžuje mě spoustou věcí. Všechno dopředu vymyslí, naplánuje, vše zajistí, až kolikrát nemůžu uvěřit tomu, že to tak skvěle zvládla. Cítím její starostlivost i vůči mé osobě. A teď ji nově obdivuji jako matku našeho Markuse. Jako by se v ní otevřelo nové okno lásky, nádherně a spontánně na dítě reaguje, vůbec se od něj neodtrhne,“ rozpovídá se láskyplně o své současné partnerce.
Je to konečně ta pravá? Hodlá s ní být do konce života? Hlesne, že ano. Když ale zmíním svatbu, říká, že se do dalšího sňatku nijak nehrne. Ne, že by prý téhle instituci po jednom zklamání, kdy kriticky přiznává, že rodinu rozbil on sám, nevěřil, ale jen už nechce zažít, aby se o něm psalo, že je třeba zase rozvedený…
„Ani kdyby to bylo přání vaší partnerky, do toho nepůjdete?“ zkouším ho.
„No…“ Dlouze se zamyslí a koutky mu začnou cukat. „…Kdyby chtěla, tak bych se asi nebránil,“ vypadne z něj nakonec. Neopomene zmínit, že si Vanda okamžitě padla do oka s jeho maminkou, která ji přijala za svoji »skoro dceru«.
Iva pálila mosty
„S bývalou ženou a Ivou Bittovou máte slušné vztahy?“ Zkouším alespoň tuhle cestu…
„S každou partnerkou bych se býval rád v minulosti rozešel v nejlepším možném duchu, ale málokdy se moje představa sešla s názorem protějšku. Přece jen vždycky rozchod někomu ublíží a někdo se s tím musí dlouho srovnávat. Třeba si vůbec neumím představit, co běželo po rozchodu Ivě, mimochodem Moravance tělem a duší, hlavou. My jsme totiž spolu od té doby, když se rozhodla odejít do Ameriky, nikdy nekomunikovali. Musela mít v hlavě snad vichřice, že náš rozchod takhle netypicky přijala. Když jsem před dvěma lety vydal knihu fotek a ona tam měla asi čtyři svoje, poslal jsem jí je. Reakce ale nebyla myslím vůbec žádná.“
Domluví a hodí na mě jasný pohled. Na tohle téma už z něj nevymámím ani slovo.
Fotím jen nárazově
Chci zlehčit atmosféru.
Zmínil svoji knihu fotek. Ano, Müller je i slušným fotografem. Poklonu mu vysekla i slavná americká fotografka Annie Leibovitz. Přede mnou se spíš shazuje. „Focení je pro mě nárazová věc, podobně vznikají třeba i moje cédéčka. I když jsem ji dělal několik let, hned jak vyšla, řekl jsem si, že všechny ty snímky bych fotil i po té době stejně. Takže mám pocit, že mě v tomhle ohledu nemá co hnát kupředu. Další focení proto ani neplánuji, nemám impulzy.“
Chce mě uvrhnout do deprese? přemítám v duchu. Navíc je na něm čím dál tím víc vidět, jak se těší, až to s ním skončím.
„Vy jste unavený!“ vyhrknu. „Strašně rád spím, právě spánek mi dodává hodně energie. Teď je to tedy v tomhle ohledu horší, protože se s Vandou v noci střídáme u Markuse. Všichni spíme v jedné místnosti. Nikam od nich neutíkám. Tedy někdy sem, do Prahy,“ usměje se smutně a napřahuje pravici.
Můj smutný pocit
Ten rychlý konec vlastně pomůže i mně. Vypnu diktafon a letím se nadýchat čerstvého vzduchu.
S čistou hlavou mám z Richarda Müllera jediný, vlastně trochu smutný pocit. Ten, že zpívání je sice asi jeho život, ale že mnohem raději by byl někým úplně jiným na nějakém úplně jiném místě.
