BLESK: Jednou budete muset odejít z Ivetina domu v Uhříněvsi. Děsí vás to?

„Nemyslím, že by mě to nějak postihlo. V podstatě tím odchodem ztratím všechny věci, které mi ji připomínají, z dohledu. Ale ona odejde se mnou! Bude stále v mých myšlenkách, snech, pocitech. A to je pro mě nejdůležitější. Ať už budu kdekoliv, Ivetka bude stále se mnou.“

BLESK: Chcete se vrátit zpět do domu své bývalé ženy?

„K tomu domu mám nějaký vztah, budoval jsem ho během mého prvního manželství a mám tam svůj podíl, ale to není důležité. Důležité je, že se mám kam vrátit. Možná to bude mé exmanželce nepříjemné, ale i tam já budu žít se svou ženou – s Ivetou.“

BLESK: Jak vůbec s exmanželkou Darinou komunikujete?

„Minimálně. Víte, ona má svůj život, já také. Snažím se nedělat jí žádné problémy. Věřím tomu, že dožiju se vzpomínkou, s pohledem, s vnitřním odhodláním dožít s Ivetkou.“

BLESK: Proč jste se zbavoval jejích věcí?

„Já jsem možná nešťastně vyslovil, že vše po Ivetce spálím. Bylo to ale myšleno tak, že bych si nepřál, aby jakákoli žena, jakákoliv osobnost, nosila něco po Ivetce. Byly to její věci. Pro mě existují jen dvě možnosti: Buď aby tyto košile, blůzy, bundy a svetry byly předmětem nějakého muzea, kde budou vystaveny, nebo skutečně je zničit, aby bylo zabráněno, že se někdo bude chlubit, že má kupříkladu boty po Ivetce. Z mého pohledu nikdo nemá právo ty věci nosit.“

BLESK: To znamená, že všechny věci jsou stále v domě?

„Ano, jsou.“

BLESK: Jak Ivetina smrt také chod vaší firmy?

„Snažím se, aby má firma dál plnila závazky, které vyplývají ze smluv. Ale samozřejmě někteří klienti dali výpovědi a ukončili smlouvy. Na mém standardu by se to nemělo podepsat, jsou lidé, co mě znají a mají svůj úsudek. Ti, co se rozhodli odejít, mají na to svaté právo… Já se na ně nezlobím.“