O čem je tento skeč? Miloslav Šimek hraje redaktora, který vede rozhovor s vedoucím rubriky televizních přestávek v podání Luďka Soboty. Ten má problém se svým mluveným projevem. Neustále se zadrhává, někdy místo odpovědi vydává jenom: Ééééé, když chce říct F, tak redaktora vyděsí hlasitým Fňdá, při vyslovení slova kolik opakuje mnohokrát za sebou ko, a tak působí jako snášející slepice.
Parodie
Jak ale námět na scénku tuto komickou dvojici napadl? „My jsme původně psali krátkou parodii na pořad Dopisy diváků. Pak jsme to hráli v rámci jiných čísel v divadle asi stokrát, ale když jsme to reprízovali postoprvní, tak mě už to nudilo a vymyslel jsem si tam to Éééé, éééé,“ vzpomíná Sobota. Jelikož se o tom, že to bude dělat, svému parťákovi nezmínil, byl Šimek překvapený, ale dohrál scénku profesionálně až do konce. Když potom spolu stáli v zákulisí, ptal se Šimek Soboty: „Čověče, co to tam děláš, co blázníš?“ Sobota si však svůj nápad hájil: „Lidi se přece tomu smějí.“ Šimek pokýval hlavou a dal mu zapravdu, že toto vylepšení funguje, a následně to hráli v této nové verzi.
Pak ovšem přišlo natáčení televizního Silvestra 1981 a oni byli osloveni, aby tam zahráli nějakou scénku. „Nabídli jsme jim Nad dopisy diváků a divili jsme se, že to pustili. Slováci si mysleli, že tím, jak mluvím, paroduju českého komunistického politika Lubomíra Štrougala a Štrougal si myslel, že parodujeme slovenského politika Vasila Biľaka, takže to pustili,“ směje se Luděk Sobota. Zároveň však dodává: „Jenže nikoho nenapadlo, že neparoduji ani jednoho z nich. Mluvil jsem tak, protože jsem si vzpomněl na mého učitele z průmyslovky, který měl takovýto projev.“ Ten už možná ale v té době ani nežil, a pokud žil a poznal se, tak se Sobotovi neozval.
Legendy
„Dodnes si tuto scénku může kdokoliv pustit na YouTube. V hledišti vidíme, jak se od srdce smějí takové legendy, jako byl Felix Holzman, Miloš Kopecký nebo třeba Petr Nárožný. Méně zkušený komik by měl jistě trému, ale Luděk Sobota byl v té době na vrcholu popularity. „Ten nápad, že tam budou herci, vymyslel režisér Roháč, já jsem byl na práci s ním zvyklý, a tak jsem byl v klidu. Potom tu scénku všude po nás chtěli, tak jsme ji hráli asi 500krát.“
Vajíčko
Miloslav Šimek se zhruba v prostředku scénky ve chvíli, kdy Sobota říká kokoko, koukne pod něj, jestli náhodou nesnesl vajíčko. Působí to jako spontánní nápad, ale jak vypadal tvůrčí proces této dvojice? „Většinou jsem přišel s nápadem a vymýšlel jsem ty voloviny a on to komentoval. Potom jsme to zpracovali. Byl lepší na vymýšlení point. Mně to vždy ujíždělo jinam.“
Pyžamo
Tím, že se svými vystoupeními jezdili po celé, tehdy ještě Československé republice, zažívali spolu kromě času na jevišti komické situace i ve skutečnosti. Jednou přijeli do Ostravy, a když si vybalovali věci, Luděk Sobota najednou zjistil, že nemá pyžamo. Říká tedy Šimkovi: „Ty hele, my tady budeme týden a já nemám pyžamo.“ On se zamyslel a odtušil: „To přece není problém, skočíme do obchodu a jedno si koupíš.“ Sobota protestoval: „Ale já mám pyžamo, akorát je v Praze, tak proč bych si kupoval další?“ Šimek mu odvětil, že to přece nevadí, že bude mít dvě. Ale Sobota se bránil, že má dvě pyžama, nicméně v Praze. Šimek už kroutil hlavou a pak mu řekl, že bude mít tedy tři. Jenže Sobota měl doma i tři pyžama a čtvrté mu už přišlo zbytečné.
Růžové
To byla patová situace. Co teď? Jelikož Šimek vždycky uměl řešit problémy, navrhl: „Kup si pyžamo, týden v něm budeš spát, potom ho vypereš a já si ho od tebe odkoupím.“ Sobota byl nadšený, souhlasil a společně vyrazili do obchodu. Přišli do prodejny a pak se Luďkovi zalíbilo jedno pyžamo, které bylo růžové. Prodavačky se na známou dvojici koukaly se zaujetím a Šimek říká: „Tak co, už sis vybral?“ Luděk si růžovou soupravu na spaní prohlížel, hmatem testoval materiál a pak se obrátil na Šimka s dotazem: „Mně se líbí tohle růžové. Co tobě? Přece jenom v něm budeš taky spát.“ Prodavačky na ně překvapeně vytřeštily oči a Miloslav Šimek rázně rozkázal: „Pojď prosím tě pryč, bude lepší, když budeš spát v trenkách.“
Jablonský
V současné době se Sobota ke starým scénkám, které vymysleli se Šimkem, vrátil. Hraje je na prknech divadla Semafor v představení Návštěvní den u Miloslava Šimka a místo bývalého kolegy mu skvěle sekunduje imitátor Petr Jablonský, který dokáže hlasově i pohybově Šimka napodobovat. „Scénku Nad dopisy diváků hrajeme vždycky na závěr. Když jsme toto představení společně oživovali, tak jsem byl překvapený, jaké věci jsme kdysi byli schopní vymyslet,“ říká Sobota a pokračuje: „Někdy, když trochu ujedu, tak mě Petr umí dobře vrátit do těch správných kolejí.“ Imitátoři přiznávají, že když chtějí někoho rozesmát, nebo si získat sympatie, tak použijí smích Luďka Soboty a hned je dobrá nálada. Co na to říká sám komik? „Mám radost, že mě takhle napodobují, ale Jablonský to dělá nejlépe.“
Zakuklení
Sám komik v současné době kvůli covidu moc nehraje, ale prý mu to nevadí. „Mám syndrom zakuklení,“ říká tajemně a vzápětí vysvětluje: „To mají teď některé děti, protože kvůli pandemii nechodily do školy, a jak tam nechodily, tak dostaly syndrom zakuklení, a já jak se vracím do dětských let, tak to mám taky.“ Jak se to projevuje? „Nechce se mi nic dělat, nechce se mi nikam chodit. Jen jsem napsal knížku Paraziti mezi námi, kterou si mohou lidé v současné době koupit.“
Štědrý den
A co budou dělat Sobotovi právě dnes, na Štědrý den? „Pravidelně chodíme se synem a možná teď půjdeme i s jeho novou slečnou, do restaurace Nebozízek na Petříně,“ líčí své plány a popisuje průběh návštěvy: „Tam se stavujeme za majitelem, který nás už zná. Dáme si svařené víno. Taky dělá kubu, kterého dává skoro každému, já z toho moc nadšený nejsem, ale protože od rána nejíme, tak nakonec to sním.“ Po obědě vyrážejí na hřbitov, následně se vracejí domů k vánočnímu stromečku, povečeří a rozdají si dárky. „Na Silvestra chodíme na Paví vrch, ale nevím, jestli tam letos půjdeme,“ říká trochu pochybovačně oblíbený herec a dodává: „Tam se chodíme dívat na ohňostroj. Letos ale nejspíš nepůjdu a zůstanu doma zakuklenej.“ No kdoví, třeba se po Novém roce promění v motýla, který se bude chtít zase rozletět do světa.
Hráli spolu 15 let
Jak se vlastně tato slavná dvojice dala dohromady? Když byl Luděk Sobota v liberecké Ypsilonce, přijel dělat Karel Hvížďala rozhovor s tamějším šéfem Janem Schmidem. Jenže ho nemohl najít, a jakmile potkal na chodbě Sobotu, navrhl, že povídání udělá s ním. Šli do Radničního sklípku a on se herce mezi řečí zeptal, jestli zná Šimka a Grossmanna. „Zahlídl jsem je v televizi, ale nadšenej jsem z nich zrovna nebyl,“ řekl Sobota upřímně. Když redaktora později navštívil u něj doma, pustil mu Hvížďala na desce povídky Šimka a Grossmana a třeba Moje jízda tramvají se Sobotovi líbila.
Tehdy už Šimek vystupoval sám a Hvížďala vyzval Sobotu, jestli by se nechtěl jít na Šimka podívat do divadla Semafor. Tak tedy šli. „Slávek říkal, že mě zná z Ypsilonky a ať se za ním po představení zastavím,“ vzpomíná Sobota a dodává: „Když jsem pak přišel, položil mi dvě otázky: jestli taky píšu a jestli hraju tenis. Na obě jsem odpověděl kladně a on mi nabídl angažmá.“ Od roku 1973 spolu vystupovali 15 let.
Proč se rozešli?
Spolupracovali úspěšně řadu let, pak ale přišel zvrat. „Poslední hra, kterou jsme se Slávkem psali, byla Tragédie parníku Seznamka,“ vzpomíná Sobota. Tato inscenace se nakonec nehrála, protože jí tehdejší ředitel divadla Semafor Antonín Hardt odmítl. Následně došlo i k rozporu mezi Šimkem a Sobotou. Každý měl totiž trochu jinou představu o budoucí tvůrčí práci, a proto se oba vydali vlastní cestou.
Video: Luděk Sobota dojatý k slzám: Manželka Adriena mu sehnala těžko představitelný dárek
Luděk Sobota dojatý k slzám: Manželka Adriena mu sehnala těžko představitelný dárek. Kisa Císařová, Lukáš Červený
