Na pařezu stojí kamera a před ní Pavel Liška buší krumpáčem do hlíny jako o závod. A po chvíli z jedné z děr vylézá jeho herecký kolega Marek Adamczyk a  už asi podvacáté Pavlovi říká: „Kačo, už se na to vykašli, nemá to smysl.“ A Liška znovu odpoví jen tím, že přidá na tempu.

Místo koní Škodovky

Uprostřed lesa u jihočeské vesničky Nesměň oba natáčejí nový film Zloději zelených koní, o kterém jeho režisér Dan Wlodarczyk mluví jako o easternu aneb westernu z východu (east znamená východ).

„Podobně jako westerny je i toto dobrodružný příběh o chlapském přátelství a zradě, o zlatokopech, o dobru a zlu. Ale protože se to odehrává na jihu Čech, je to přece jen jiné. Není tu prérie plná bizonů, český venkov s rozblácenými poli a prasečáky, hrdinové se neohánějí bouchačkami, pěstmi a nejezdí na koních, ale ve škodovkách.“

A místo zlatokopů tu pár Čechů hledá ony zelené koně z názvu filmu – vltavíny. Polodrahokamy vytvořené kapkami velkého roztaveného meteoritu, který do těchto míst spadl už ve třetihorách. Právě od jejich hledačů je tady les plný děr.

Chlebíčky v trávě

Tentokrát nikdo nic nezkazil, ale i tak je záběr nutné opakovat. Na nebi totiž nepochopili, že už se točí naostro, a přes slunce se přehoupl mrak. A na to všichni na zemi byli krátcí. Nakonec, malá pauzička se hodí.

Většina lidí ze štábu se pohodlně rozloží na jehličí a pochutnává si na chlebíčcích, které jsou tu rozložené na kempinkových stolcích. Jiní si opodál dávají cigaretku a konverzují o tom, co je u nich doma nového. Čeká se, až se velký mrak posune o kus dál.

Starosta má starosti

Vltavíny se v okolí Nesměně hledají už po desítky let. „Za kamínek vážící pár gramů je možno získat od klenotníků i několik tisíc. Možnost takového výdělku už přiláká všelijaké lidi,“ vysvětluje místní fenomén Jaroslav Bína, starosta obce Ločenice, do jejíhož katastru Nesměň patří, který se mezitím na natáčení přijel podívat na kole. Že by z něho měl ale přehnanou radost, se říct nedá.

„Samozřejmě pro nás je asi dobré, že někdo udělá tomuhle zapadlému koutu reklamu. Ale zase se bojím, že to přitáhne nové hledače. Přitom tady už dohromady žádné kameny nejsou! Jenže vyprávějte to těm, kteří do této zapadlé vísky přijeli s vidinou solidního zisku. Nejlačnější hledači tu už dokonce kvůli vidině zeleného kamene rozkopali i veřejné cesty,“ zlobí se.

První smrt

Proč ale o hledačích vltavínů točit film? Nesouvisí to náhodou s tím, že letos poprvé došlo v jejich řadách k úmrtí? Nedaleko od míst, kde se nyní natáčí, totiž zahynul pětatřicetiletý hledač. Celý den s kamarádem kutali do země, nic ale nenašli. Parťáka neúspěch odradil a s večerem odešel, kolega ale zůstal s tím, že bude kopat dál a vrátí se později. Domů však nedorazil ani po půlnoci! Manželka se jej vydala hledat a našla ho v závalu pod hromadou jílu…

Režisér ale nad inspirací skutečným příběhem kroutí hlavou: „Je to jen shoda okolností,“ říká Dan Wlodarczyk. „Na filmu jsme pracovali už dávno předtím.“ A dávno předtím existovala i předloha, knížka jihočeského spisovatele Jiřího Hájíčka, jehož švagr sám patřil k hledačům vltavínů, takže měl možnost tuto svéráznou komunitu poznat poměrně zblízka.

Liška si rád mákne

Teď už je ale potřeba se zase pustit do práce. Maskérky se ujímají obou herců – jde hlavně o to, aby byli oba přiměřeně zašpinění! Na první pohled je to skoro zbytečná práce, neboť hlavní hrdinové už po mnohonásobném opakování záběrů vypadají uondaně i bez maskérek. Pavel Liška, který hraje staršího hledače Kaču, v této chvíli odmítá i jakoukoli lítost s údělem herce.

„Proti těm chlápkům, co tu doopravdy dřou, to naše předstírané kopání nic není. A vůbec – mně se líbí, když si pořádně máknem. Mnohem líp se to hraje, když je to doopravdy,“ usmívá se.