10°C
Jandová, frontmanka skupiny Die Happy se už několik let se svou kapelou objevuje na stanici MTV a umisťuje se na předních příčkách německých hitparád. Kluci z Die Happy se také objevili v Bratislavě na superfinále SuperStar. Z následné afterparty s Martou odcházeli kolem šesté ranní, v poledne odjížděli do Vídně a z ní odlétali do Německa. Z Německa mi také Marta zavolala, abychom udělaly domluvený rozhovor. Tento úvod, který mu předchází, je určený všem, jež Jandovou vnímají jako ženskou, co byla v porotě SuperStar. I když je fakt, že ji tato soutěž v návratu na českou scénu nesmírně pomohla.
Kdybyste měla, Marto, rekapitulovat - co všechno vám SuperStar přinesla?
„Poznala jsem spoustu příjemných a zajímavých lidí, získala pár přátel v čele s Darinou. Já jsem nikdy nepotkala tolik sympatických osob najednou. Režisérem počínaje, uklízečem jeviště konče. Vím, že to zní jako klišé, ale tohle byla velká rodina. Což se u tak velké produkce vůbec nestává.“
Podobně mluvila i Darina. Mě spíš zajímalo, jak se soutěž promítla do vašeho profesního života?
„V Čechách i na Slovensku mi přinesla slávu. Lidi mě na ulici poznávají a řada z nich ví, že mám skupinu Die Happy, což je pro mě nejvíc. Die Happy se nám totiž zatím nepodařilo v Čechách zpopularizovat. Rockeři o ní samozřejmě dobře ví, ale široká veřejnost příliš ne, i když si nás loni na Sázavafestu přišlo v noci poslechnout dvacet tisíc fanoušků. O to víc mě mrzí, když někdo v novinách píše, že Die Happy nikdo v Německu nezná a já se vrátila Do Čech, protože jsem se venku neuměla uživit.“
Kteří soutěžící vás nejvíc vzali za srdce?
„Určitě Jan Bendig – děťátko s velkým srdcem a hlasem. Také Martin Chodúr a Miro Šmajda. A nezapomenu, jak Dominika Stará zpívala Je suis Malade.“
Kdo podle vás má šanci se v showbyznysu prosadit?
„Dost o tom přemýšlím. Podle mne pracovitý a ambiciózní Martin Chodúr, který nemusí dokazovat, že umí zpívat ani těm, jež SuperStar pohrdají a nikdy by nepřiznali, že se na ni dívají. To prostě není cool... Se Šmajdou si už tak jistá nejsem. Rockery v rádiích příliš nehrají, do televize je moc nezvou. Napsat hit pro rockera je mnohem těžší než stvořit popovou baladu pro Moniku Bagárovou.“
A co Ben Cristovao? Darina předpokládá, že se uchytí?
„Já si neumím představit, že by jako zpěvák udělal kariéru. A doufám, že se z něj nestane hvězdička společenských rubrik, o níž se píše v souvislosti s večírky a modelkami. I když on na to podle mne nemá povahu.“
Marto, vy dobře víte, jak je těžké prorazit. Co všechno musí člověk svému snu obětovat. Skupinu Die Happy jste s kolegou Thorstenem založili před šestnácti lety. První desky jste vydali ve vlastní produkci. Finalistům SuperStar tuto cestu soutěž usnadnila. Ale je to taková výhra, jak se zdá?
„Svým způsobem ano, ale nic není zaručené. Jistý je pouze počet vystoupení zakotvených ve smlouvě se SuperStar. Finalisté budou mít možnost se projevit, ukázat, co dovedou. Seznámí se s lidmi z branže, jistě dostanou nabídky. Záleží na tom, kdo se jich ujme, jakou jim napíše písničku, udělá image. Ani Chodúr nebude mít na růžích ustláno. Geniální hlas může být zároveň prokletím.“
Během SuperStar jste se s Darou Rolins hodně sblížily. Spolupráce přerostla v přátelství. Na řadu diváků jste působily jako dvě sexy děvenky, které se v módě realizují stejně jako v muzice. Pro rockerku dost netradiční image.
„Bylo to před kamerami, šlo o komerční show. Stále si myslím, že rockerka má být jednoduše oblečená. Džíny a triko. Žádná glamour posedlost. Ale taky si troufám tvrdit, že si ve svých pětatřiceti můžu dovolit být ženskou se vším všudy. S marnivostí i parádou. Těšilo mě bavit se s Darou o módě, o šminkách. Našla jsem v tom zalíbení, i když v poslední době mě už unavovalo vymýšlet další nové kreace. Dara to naštěstí zvládla za obě.“
Jednalo se tedy o glamour epizodu?
„To rozhodně ne. Díky Daře jsem objevila kouzlo líčení. Laky na nehty jsem přímo posedlá. Dřív mi malování před vystoupením trvalo pár minut. Linky a kouřové stíny na oči, lesk na rty a šla jsem na jeviště. Teď si oči dlouho maluji a jak říkám, hrozně mě to baví. Kluci z kapely mě chválí. Líbím se jim. Cítím se víc ženská a je to moc fajn. Nikdy mě ale asi nebude bavit prolézat butiky, nakupovat hadříky. Nikdy nebudu sledovat trendy jako Dara, která je na rozdíl ode mě módní ikona.“
Tomu rozumím, nicméně Dara v závěru grand finále děkovala Bohu, že jí umožnil v SuperStar být. A vy jste děkovala Daře, že z vás udělala ženu. Můžete to blíže vysvětlit?
„S Darinou jsme na začátku castingů strávily hodiny v autě. Neustále jsem si povídaly a od začátku si rozuměly. Ano, ona ve mně probudila marnivou ženu. Nechci být patetická, ale těmito prožitky mi vlastně život obohatila. Móda ale rozhodně není hlavní moment, proč jsem Darině děkovala. Mnohem důležitější je, že mě podržela v krušných chvílích, kdy jsem byla bezradná z konfrontace svého soukromí. Poradila mi, jak to v Česku chodí, jak jednat s novináři, bulvárem. Naučila mě být nad věcí. Mluvily jsme nejen o hadrech nebo muzice. Pamatuji si na jeden dlouhý večer, kdy jsme ucucávaly dvojku vína a do noci se bavily o lásce, přátelství, zklamání... Ona je navíc matkou, což vám dá nadhled. Mám ji moc ráda.“
Vím, že do poslední chvíle koncertujete. Kde vlastně strávíte Vánoce? Bude to v Praze s přítelem Viktorem Mrázem, jak se proslýchá?
„Doufám, že bude stačit, když řeknu, že na Štědrý den přijedu do Prahy a strávím ho s blízkými, rodinou. Pak odjedu na Propast k tátovi.“
Tento rok byl pro vás ve znamení změn. Rozhodla jste se alespoň na nějaký čas přesídlit do Prahy. O to víc jste se stala světoběžnicí. Letadla, auta, kufry. Přesouváte se z místa na místo. Nelitujete?
„Vůbec ne. I když jsem za čtyři měsíce měla jeden volný den. Za čtvrt roku finále SuperStar jsem najela třináct a půl tisíc kilometrů. V Praze mám muzikál, v Berlíně natáčím svou talk show pro televizi ZDF. Pak je tu kapela Die Happy, která pro mě je a bude prioritní. Kluci mi naštěstí vycházejí vstříc. Jsem uhoněná, je to vyčerpávající, cestuji víc než kdy jindy. Ale jsem šťastná, když odemykám svůj byt na Vinohradech. Musela jsem žít šestnáct let mimo, abych si uvědomila, jak Prahu miluju. Rozhodnutí přestěhovat se zpátky bylo v mém životě jedno z nejlepších.
Ondrej len tam sedel a spal 
