* Baví vás sedět v porotě Talentmanie?
„Podobné estrády nesleduju, v současných kapelách se vůbec neorientuji, ta muzika se mi nelíbí, a tudíž mě nezajímá. Proto jsem dvakrát odmítl.“

* A proč potřetí přijal?
„Potřetí už jsem šel na osobní setkání s vedením: Pane Troška, vám chybí tři miliony na dofinancování pohádky, kterou se snažíte rozjet už tři roky. Tak se domluvíme takhle: Vy pomůžete nám a my vám za to dáme ty prostředky.“

* Kolik to bylo?
„Doplatili nám tři a půl milionu a já za to sedím v porotě.“

* Viděl jste konkurenční Česko Slovensko má talent?
„Asi deset minut s Lucií Bílou. Na Primě se mi to zdálo takové klidnější a přehledněji zpracované než na Nově. Nova z toho udělala break dance.“

* Nelitujete, že jste na porotcování kývnul?
„To zase ne! Někdy opravdu potkáte talent, třeba holčičku, která bezchybně zahraje na tři nástroje. Když někdo předvede tři salta, je to spíš dril, a ne talent. A vůbec nechápu to plivání do mikrofonu, myslím, že se to jmenuje beat box. Překvapilo mě taky, jak moc se kopíruje Amerika.“

* A jak moc se kopíruje Michael Jackson?
„Přestal jsem ty imitátory počítat, když jich bylo 37. Podle mě se žádný opravdu chytrý člověk nepůjde do podobného pořadu vystavovat, jak by řekla Helenka Růžičková.“

* Co děláte, když vás to rozčiluje?
„Mlčím, abych jim nezkazil radost. Ale jednou jsem se neudržel, když přišel takový chlapec a začal se kroutit, jako by měl záchvat padoucnice. Vysvětlil mi, že to je nejnovější taneční styl, který vznikl na technopárty ve Francii. To mě tak rozčílilo, že jsem na něj křikl: Tak ať si to v tý Francii nechají, netahejte nám to sem! A vůbec, jděte pryč.“

* Nenutí vás třeba režie, abyste byl přísnější?
„To vůbec ne. Já jsem řekl, že budu za toho hodného. Leoš Mareš mě vtipně nazval retroporotcem. Pasoval jsem se do role dědečka, který se dívá na svoje vnuky.“

* Dneska je spousta věcí jinak, než když jste byl teenager…
„Myslím si, že to je kvůli počítačům. Nedávno jsem o tom četl. Lidi jsou teď solitéři – myslí si, že nejsou sami, protože jsou na síti, ale ve skutečnosti už neumí najít společnou řeč mezi sebou. Jeden kluk se tam svěřil, že když na něj přijdou sexuální touhy, tak si na internetu najde nějaké péčko a pomůže si sám. Je to rychlý, nestojí to peníze a je to bez keců. No, kde to jsme?“

* Vás počítače moc neuchvátily, že?
„Jsem zcela mimo jejich vliv. Mám sice doma svého Huga, tak mu říkám, ale používám ho jen jako psací stroj. Píšu na něm scénáře, maily, ale to je všechno. Nechodím na internet, nesurfuju, nechatuju, nemám Facebook. Tomu už vůbec nerozumím. Jak to, že má někdo čas psát tam nesmysly jako: Jdu se nasnídat nebo dneska si vezmu červený triko?“

* Ale na internetu si můžete třeba přečíst noviny…
„Ty nečtu už deset let. Jenom jsem se u toho vždycky rozčílil. Ani se nedívám na zprávy – jednoho dne jsem si prostě řekl, že nemá cenu ničit si tím zdraví.“

* Víte třeba, kdo je teď náš premiér?
„Já ani nevím, jestli jsme ještě republika, nebo království.“

* Vy byste chtěl krále?
„Já myslím, že moudrý, shovívavý král by byl fajn. Ale ten je A jenom v pohádkách u Trošky.“

* Jednu jste právě dotočil, je to úleva, nebo lítost?
„Oboje. Ale víc jsem šťastný, protože jsem tři roky jen sháněl peníze.“

* Možná, kdybyste točil umění, a ne takové taškařice, tak by se nějaká ta podpora státu našla…
„Velký umění v dnešní době je vůbec přežít. Lidi řeší, jestli je nevyhodí z práce, jestli budou mít peníze na školu pro děti, na nájem, na léky – ti se nechtějí dívat na hluboké ponory do duší rozvrácených lidí. Člověka rozpláčete snadno: Ona umírá na rakovinu, on umírá… Do toho děti, ubohé siroty… Udělat film, kde by se lidi smáli a znovu se k němu vraceli, to je podle mě víc. Proto jsou Slunce, sena kultovní filmy.“

* Vy tedy nejste skromný!
„Víte, co se od té doby děje v Hošticích? I v tomhle sychravém počasí tam jezdí hromady turistů, podívat se, kde se co natáčelo. O víkendu tam zastaví i 15 autobusů. V 6 odjezd z Prahy, v 8 Příbram-Svatá Hora, v 10 Hoštice a v poledne oběd v Písku, pak Hluboká, Budějovice a Krumlov.“

* Češi milují seriály – ten vás nezajímá?
„Určitě. Dokonce mi už volali z Novy, že by rádi, kdybych natočil romantický příběh v historických kostýmech. To by mě bavilo!“

* Už přemýšlíte nad tématem?
„Mám vymyšlených několik příběhů, ten hlavní by se odehrával v druhé polovině 19. století. V Česku je spousta ulic, budov a zámků, které by se daly využít. Nebude tam chybět zášť, intriky, láska – to k tomu žánru patří.“

* Prý chcete točit Andělskou tvář II. Opravdu byste do toho šel?
„Šel a hned. Ten film není blbej, já ho považuji za jeden z mých nejlepších. Ukázalo se to až v televizi. Když ho dávali na Nový rok na Nově, tak proti němu nasadila ČT Tmavomodrý svět. Na Andělskou tvář se koukalo jednou tolik lidí. A vždycky, když ho vysílají, tak má skvělou sledovanost.“

* Pořád Pomejemu věříte?
„On se vždycky pro něco nadchne, je jako velké dítě. U Andělské tváře dojel na svoje kamarádíčky. Slíbili mu třeba tři miliony a Jirka s nimi počítal – ať to bylo na papíře nebo per huba. Dostal první splátku 300–400 tisíc a pak už nic. Poučilo mě to v tom, že když chci točit, musím mít 80 % peněz jistých.“

* Vám Jiří Pomeje taky dluží?
„Ano, ale to je odpuštěno. Já po něm ty peníze nikdy nebudu chtít.“

* V pokračování Andělské tváře si měla zahrát i Iveta Bartošová – pořád s ní počítáte?
„Je tam role, kterou by mohla hrát, ale obsazení je jasné až ve chvíli, kdy vím, že budeme natáčet. Je to zkrátka v plánech, stejně jako Čachtická paní.“

* Tu už ale udělal před nedávnem Jakubisko…
„Juraj to udělal podle svých představ, podle mě natočil takovou rehabilitaci Bathoryové. Já bych vycházel z románu Joži Nižňanského – nechybělo by tam mučení, železná panna, koupele v krvi. Prostě romantický příběh s hororovými prvky.“

* Pohybujete se v prostředí, kde jde o hodně peněz. Stálo vás to někdy přátelství?
„Ne. Kvůli penězům se mnou nikdy nikdo nepřestal mluvit. Všichni lidi se mnou pracují rádi, tvrdí, že je to jako dovolená. Když jsme točili Nejkrásnější hádanku, tak nás kastelánka ze zámku Žleby nespustila z očí. Po pár dnech mi povídá: Kdy to bouchne? Kdy začnete řvát? Byla zvyklá na drsnější natáčení a uplakaný štáb. Jenže proč bych to dělal? Já nikdy nekřičím. Když jdete na lidi vstřícně, dají vám ze sebe maximum. Mám lidi, se kterými pracuju, rád.

* Vás nic nerozčílí?
„U filmu nikdy.“

* A v soukromí?
„Saze mi bouchnou tak jednou za pět let. Natočil jsem 19 filmů a za tu dobu jsem vyhodil jen dva lidi. Ty lidi si vždycky vezmu stranou a mezi čtyřma očima jim řeknu, co se mi na jejich práci nezdá. To udělám třikrát, a když se to opakuje počtvrté, zastavím natáčení, zavolám produkci a řeknu, ať seženou auto a odvezou je do Prahy. Jinak dál natáčet nebudu.“

* V bance nebo na úřadě jste se nikdy nerozzlobil?
„Ne, já mám tak profláklou hubu, že je na mě každej milej. To je pro mě největší ocenění, můj Oscar. To, že mě lidé znají a že mojí práci mají rádi.“

* Nikdo vám nikdy neřekl, že točíte blbé filmy?
„Kromě kritiků nikdo.“

* O vašem soukromí se toho moc neví. Čím to je, že vašeho partnera nikdy nikdo neviděl?
„Protože žádný není. Kdybych ho měl, tak ho světu klidně ukážu. Já se nemám za co stydět, ale taky nemám potřebu to troubit do světa. Jestli spím se želvou, nebo ledním medvědem, to je moje věc – já se lidem do ložnice taky necpu.“

* Necítíte se osaměle?
„Naopak jsem hrozně rád, že mám klid. Kdybych po tom kolotoči, jakým žiju, přišel domů, kde by na mě čekala naštvaná manželka a rozjívené děti, asi bych to nevydržel.“

* Po dětech jste nikdy netoužil?
„Já mám kolem sebe v rodině spoustu dětí, to stačí.“

* Ženy říkají, že si víc rozumí s gayi. Máte hodně kamarádek?
„Já mám kolem sebe sto tisíc kamarádek a mám s nimi jen ty nejlepší vztahy. Jedna mi vyprávěla, jak se potkala se svým starým profesorem a říkala mu, že hledá chlapa – kamaráda. A on jí řekl, že to může být jedině gay. Ten ji do postele tahat nikdy nebude. Každý jiný to dřív nebo později nasměruje do ložnice.“

* Setkal jste se někdy s diskriminací?
„Jednou na mě jedna starší paní vyjela, že je to proti pánubohu. A já jí povídám: Když chcete něco odsoudit, tak to musíte nejdřív poznat, abyste se neshodila. Nikdo si nevybral z vlastního plezíru, že bude takovej, s tím se člověk narodí. Stejně tak si nevybere, že se narodí tlustej, zrzavej, hubenej, šilhavej… Vy taky nemůžete za to, že jste malá, tlustá a hloupá. Všichni se rozesmáli a paní odešla. Nikde není psáno, že muž se ženou musí vytvořit harmonickou rodinu.“

* Co děláte, když máte volno?
„Pořád čtu. Maminka už mi nadává, kolik knížek pořád tahám domů, že barák jednou spadne. Tak je tam normálně pašuju. Čtu všechno, od literatury faktu přes historii, beletrii i červenou knihovnu. A nejradši mám tzv. černé romány, ty sbírám. Jsou to krváky, které u nás vycházely na pokračování od roku 1860, takoví předchůdci dnešních seriálů. Kdyby to nějaký čtenář měl na půdě, rád to odkoupím. Taky sbírám staré pohádky a můj nejmilejší spisovatel je Julius Zeyer.“

* Podle něj točit nebudete?
„Přátelství Amise a Amila by byl film jak víno, ale stál by jako Excalibur. Kdyby se sehnaly peníze, tak by se z každého Zeyera dal natočit krásný film. Rád bych udělal třeba životopisný film o Josefu Myslivečkovi, geniálním skladateli, který se kamarádil s Mozartem, a taky bych rád natočil jako film operu Rusalka.“

* Máte takové sny a točíte Kameňáky?
„Přesně tak. Píšu a točím Kameňáky a poslouchám u toho Wagnera nebo Mahlera.“

* Jaký humor je vám nejbližší?
„Já mám rád každý humor, který rozesměje.“

* Fóry se nejčastěji vypráví v hospodě a vy jste zapřísáhlý abstinent…
„Tvrdého se ani netknu, protože se u nás vždycky pálila slivovice a celý dům tím smradem načichl. Víno mi nechutná. Na premiéře chodím se skleničkou jako s rekvizitou. Napiju se jen piva. Jenže po druhém se začínám blbě smát a po třetím usnu.“

* Vy nemáte žádné hříchy?
„Nepiju, nekouřím, ale sežeru, na co přijdu. Jsem nadšený všežravec. Nejím jen dvě věci, škraloup a kozí mléko. Babička ho totiž dávala do buchet a strašně to z nich pak smrdělo.“