Brzobohatého milovaná cimbálka celý smuteční obřad zahájila. Krojovaní muzikanti hráli, už když hosté přicházeli do síně, která se během několika málo minut zcela zaplnila. Stovky lidí pak zůstaly venku, protože se dovnitř nedostali. Katafalk s rakví byl zastřen oponou, před kterou byly vyskládány věnce. Květiny poslal premiér Nečas i prezidentský kandidát Jan Fischer.

Tři minuty po poledni vstoupila do rodina, pro niž byla vyčleněná první řada. Za Hanou Gregorovou, třetí Brzobohatého manželkou, šel jejich společný syn Ondřej, Gregorové dcera z prvního manželství Rola, Brzobohatého dcera z prvního manželství Radana a její syn, Brzobohatého jediný vnuk Josef.

Všichni kromě vdovy Hany usedli do lavice. „Moj Raduško, láska moja,“ zahájila svou krátkou řeč. Jen taktak zadržovala slzy. Obrovská bolest byla v hlase, který se jí několikrát zlomil, znát. Z jejího vyznání mrazilo. Milovala ho nejvíc na světě. Milovaly ho ale i další ženy. První manželka Jarmila Kolářová nepřišla, druhá manželka – Jiřina Bohdalová dorazila. Po třiceti letech se s Brzobohatým usmířila, nikdy mu však neodpustila, že ji opustil. Bohdalová mezi nejbližší rodinu neusedla. Stála na kraji, mezi ostatními hosty s černými brýlemi na obličeji. Gregorová ji však přivítala. A přivítala i další ženy, „legální i nelegální,“ pronesla. Věděla, že Radek ženy miloval a ony milovaly jeho. „Musím se držet, snad to zvládnu,“ vyznala se Gregorová.

Pak už obřad, jehož scénář sestavily všechny Brzobohatého děti společně, začal. Za zvuku Radkových oblíbených písních běžely na obrazovkách střídavě fotografie ze soukromí, záběry z filmů i divadelních inscenacích, fotografie z jeho uměleckého života, snímky s kolegy herci i muzikanty. Nejprve zněla píseň Georgia od Raye Charlese, pak Gottův šlágr Když já byl tenkrát kluk.

Následoval dialog z jedné z nejslavnějších Brzobohatého rolí v seriálu F. L. Věk. Mladý František promlouval o své lásce k divadlu a hudbě s obrozencem Václavem Thámem. Pak všechny zamrazilo. Sálem se rozezněl zpěv Radka Brzobohatého, který svým nezaměnitelným hlasem zazpíval lidovku, čardáš Eště si já… a po něm píseň Má pouť. Během písní se vystřídaly desítky fotografií.

Děti Radka Brzobohatého do programu zařadily také domácí video. Herec na něm na své zahradě u bazénů vyznává lásku Haně Gregorové, jak při tom asi bylo Jiřině Bohdalové…? Ta po celý obřad stála v davu. Jen jednou si z obličeje sundala brýle, ale neplakala. Slzy neudržela Rola Brzobohatá, syn Ondřej se během projekce usmíval a vzpomínal na tátu…

Reakce hostů při obřadu byly přesně takové, jaké Hana Gregorová ve svém úvodním slovu předpověděla. Slzy střídaly smích. Při skočných a veselých písních se lidé usmívali, stejně jako při pohledu na promítané fotografie. Michal Horáček si dokonce podupával do rytmu.

Rodina Radka Brzobohatého si nepřála osobní kondolování od přítomných, hned po skončení obřadu spěšně odešli bočním vchodem. Mnozí hosté, v čele s Petrem Jandou však přišli za Jiřinou Bohdalovou a potřásli rukou jí.

„Děkuju vám všem a ať žijí Valaši,“ byla poslední slova, která zazněla z úst Radka Brzobohatého. Pak se strhl potlesk, který trval několik minut. Lidé stáli a rytmicky tleskali ještě dlouho poté, co se opona zatáhla a katafalk s modrou rakví Radka Brzobohatého zakryla. Cimbálovka v síni hrála, dokud neodešli poslední hosté…