„Nehygienické, neženské, sprosté,“ takové byly reakce pánů na první výzkumy ohledně orgasmu jejich žen. Ženská rozkoš se jevila nežádoucí, protože evokovala nevěru, posuzování postelových výkonů partnerů a zanedbávání povinností dobré manželky. Čas oponou trhl… a ženský orgasmus se stal povinností zas. Pro obě strany páru.

Dokud se neuděláš, nejdem spát
Přístup společnosti k sexu se změnil a nebýt „dobrý či dobrá v posteli“ je stejná ostuda jako neumět plavat nebo nemluvit anglicky. Z orgasmu, nejlépe společného, se tak stal svatý grál, kterého se páry snaží dosáhnout, a z ženského orgasmu povinná položka, kterou je třeba odškrtnout stůj nestůj.

Je to samozřejmě podstatné zlepšení, na druhé straně spousta žen orgasmus předstírá, aby akci zbytečně neprodlužovaly.

Mystika nebo zbytečný humbuk
Že člověk většinou potřebuje ke šťastnému životu i přiměřeně uspokojivý život sexuální, je prostý fakt. Popírání ženské sexuality ovšem na druhé straně vedlo k tomu, že si dámy kompenzují své historické ústrky tím, že hledají v ženské sexualitě tajemnou energii, extázi, moudrost předkyň a podobně.

Podobné mystérium obklopuje menstruaci a samozřejmě i vaginu. Někdy je však přílišná mystika na překážku obyčejnému potěšení, zrovna tak jako úporná snaha, a dámy navíc mají sklon věřit všem těm úžasným historkám o chvějící se zemi, rozšířeném vědomí i vnitřní bohyni (která ostatně v 50 odstínech šedi tvrdila dost divné věci).

Pokud máte pocit, že vás život o něco ošidil, že vaše vnitřní bohyně mlčí, případně, že to vnitřní bohyně partnerky nějak fláká, řiďte se moudrostí starého kocoura Giacoma Casanovy: „Sexuální zážitek je jenom v představách vrcholný. V praxi je poloviční.“