Kuřáci versus nekuřáci
Jsem kuřák, mírný, ale v restauraci si cigárko neodpustím. Představa nekuřáckého hostince U Svatého Antoníčka nebo rumového baru mi připadá trochu hříšná a trochu nepřirozená, naproti tomu v hipsterských kavárničkách mé domoviny prostě nekouřím. „Broušení nožů“ a militantní řešení jsou mi ale z duše protivné, a pokud se někdo těší  představou kuřáků vyháněných z hospody na ulici a z ulice (kdo je zvědavý na partu hulící v noci pod okny) do nějaké internace, považuju to za čirou zlomyslnost.

Za optimální bych považovala, kdyby nekuřáci chodili do nekuřáckých restaurací, kuřáci do kuřáckých a při promíšení se všichni laskavě tolerovali… Nicméně, to je zřejmě příliš duhový náhled. V reálu by mi stačilo, kdyby se celý hospodský život nemusel přesunout na chodník, jako je tomu na Slovensku, kde jsem většinu návštěv hostinců strávila vsedě na zásobovací rampě.)

Dítě, postrach hospody?
Přiznávám, moje dcera je v restauracích jako doma, ostatně, jako pracující matka na volné noze jsem jinou možnost neměla. Nejlépe dceru přijímali v místech, kde se děti obvykle nevyskytují, a mimino a později batole bylo vděčným zpestřením, místo nočních ptáků, kteří se v podnicích vyskytovali obvykle. Vítané jsme byly také v asijských restauracích a v pizzerii v místě bydliště, kde dokonce personál obětavě jezdil s kočárem kolem podniku, abych se měla čas v klidu najíst, takže si vlastně na přístup k dětem nemůžu stěžovat.

Pravdou ovšem je, že jsem nikdy nechodila do dětských kaváren, koncentrace více dětí na mě totiž působí neblahým dojmem a taky personál, náporem nezdolného mládí umořený, zdaleka nebyl tak vstřícný.

Každopádně, děti jsou taky lidi a sdílejí život svých rodičů. Představa, že se malé děti nebudou vyskytovat na veřejnosti, je lichá. Dříve následovaly rodiče na pole, dneska do kavárny. Takže… se s tim smiřte. Zrovna tak se s tím smiřuju i já, s děckem už odrostlým, a tudíž na plazivce v kavárnách remcajícím. Přijde den, kdy budete muset s dítětem či vnoučetem vyrazit do ruchu života restauračního stejně jako ti, na které dnes dštíte oheň a síru.

Obsloužíte mého psa?
Možná že se vám zdá tenhle problém marginální, ale v Praze, která je milovníků psů plná, i tohle hraje roli. Podá restaurace misku s vodou, nebo chlupatce nemilosrdně vylučuje?

Spousta restauratérů vychází zákazníkům vstříc, protože každá koruna se počítá.

Vadí psům kouř, rodičům psi, kuřákům rodiče, nebo časem vytvoří pestrou skupinu, navzájem se tolerující?

Každopádně, můžete to zkusit, vezměte psa, kočárek, cigaretu a vyrazte na tour po restauracích. Možná zjistíte, že jsou Češi mnohem veselejší a tolerantnější, než to na diskusích vypadá.