Sexy v každém století
Upíři prokusovali hrdla pannám od nepaměti, koneckonců, ani takový klasik jako hrabě Dracula pořádnou líbačkou na krk s následným zákusem nepohrdl, a Carmilla měla se svou hostitelkou vztah vysloveně romantický, ale přece jen v minulosti nebylo „chození“ s upíry tak rozšířené. V dnešní době ovšem krvesajové a kožoměnci plní střední a vysoké školy, vlastní kluby i autoservisy, ba i píšou brakové romány a celkově se nedrží stranou, no a pokud jde o sexuální chování, jsou to prostě rajdy, snad kromě Edwarda, který je rajdou poněkud viktoriánskou a poklopec si až do svatby zuřivě chrání, zato však unyle hledí, toká jak o život a tím komplikuje život těm, kdo jsou zvyklí na vžité kategorie v hájenství fantastiky.

Kam s příběhem, kde sice vystupují postavy, které spadají do žánrové kompetence, ale zápletka příběhu má víc společného s harlekýnkami, než s klasickou žánrovou rošádou? Co s příběhem, kde je převážně o to, jestli Jeníček dostane svou Mařenku, alias unylou Bellu? Fanynky šílí a házejí představiteli upíra spodní prádlo, fanoušci zvracejí  a vyhánějí podobná díla z žánrových držav. Vlastně kupodivu, protože nekonečné díly mnohých sf seriálů také připomínají Ordinaci v růžové zahradě víc, než by se slušelo, ale… jedno ale je tu určitě. Vampýří příběhy totiž nejsou psány „unisex“, míří na čtenářky a hrdinky (kterým se běžná fantastika také nevyhýbá) tu nejsou objektem (což je přece jen častější případ), ale subjektem, který usiluje o odměnu v podobě švarného paranormála.

Vampíří školka
Časy, kdy upír, nebo vlkodlak patřil jednoznačně k těm zlým, jsou dávno pryč. Predestinace roztomilými upírkami a vlkodlačicemi probíhá od dětství. Jasně, nebudete přece považovat za noční monstrum roztomilou Draculauru, nebo Clawdeen, kterou mají všechny spolužačky ze školy na nočním stolku.  Nosferatu už je daleko, dnes „monsrthájky“ doprovázejí holčičky rovnou do náruče švarného Edwarda a pak dál, ke Kayovi, nebo  Jean Claudovi. A nebo k Draculovi, samozřejmě, protože klasika je prostě klasika.

Tradičně založené maminky se děsí, ale nakonec šupinatá, zubaté, chlupaté i chapadlaté panenky stejně zakoupí, protože monstra jsou prostě cool, ať už jejich jinakost bereme jako vhodný vzkaz omladině, že nezáleží na tom, jak kdo vypadá, nebo kdo jsou jeho rodiče, nebo prostě proto, že mít za tatínka mumii se může zdát jako fajn záležitost.

Upír na místě pana továrníka
Skončí vůbec někdy zájem o vysněné milence, o pohádkové postavy, zasazené do našeho světa, o prince, kteří nestárnou, nepovoluje jim břicho a jsou pořád tak nějak hezky a tím nejsprávnějším způsobem nedosažitelní? Je dost možné, že v době, kdy příběhy o služtičce a továrníkovi přestaly fungovat, protože dámy dneska už zpravidla nezůstávají doma, ani se nevdávají proto, aby vyvdaly vilu v Troji, je prostě potřeba přeřadit na vyšší rychlost a právě nelidské postavy tomuhle trendu dokonale vyhovují. Je to útěk, jistě. Studium, práce, rodina… Kudy z nudy, kudy ze stereotypu, kde hledat prince? Paranormální romance je servírují, a vzhledem k tomu, že jich je moc, vybere si každá. Romantika, násilníka, Jasoně i Drsoně, francouzského šlechtice a i tvrdě pracujícího chlápka, co si jen občas zaběhá v kožešině, můžete volit podle vkusu a nebo je mít všechny, minimálně v knihovně nebo ve filmotéce.