Každý v nás má v sobě soubor určitých modelů chování, kterými reagujeme na různé situace. Některé z těchto modelů závisí na povaze, jiné jsou vštípené společností a další získané v rodině.  Abychom mohli s těmito modely pracovat (a odhalili jejich nástrahy), můžeme je pro zjednodušení nazvat Dospělý, Rodič a Dítě.

Každý z nás má rodiče a tedy i vzor „rodičovského“ řešení situací, má však také schopnost objektivně zhodnotit situaci dospělýma očima a také v sobě skrývá už zmiňované Dítě, vlastně soubor vzpomínek na dětská léta a tehdejší způsob řešení situací. Záleží jen na nás, koho necháme jednat  a koho si necháme v záloze pro jiné příležitosti.

Dětský pokoj otvíráme, pokud se chceme prostě, animálně a nekomplikovaně radovat, Dospělého se vyplatí pustit k veslu, pokud je třeba situaci dobře rozvážit, zanalyzovat a vyhodnotit. Zvažuje pro i proti, objektivně a s minimem emocí.

A kdy přichází ke slovu Rodič?

Tenhle model vytahujeme z arzenálu zejména, pokud se naše Dítě vymkne kontrole a potřebuje korekci, nebo když se jako Dítě chová náš protějšek. Naše „rodičovské“ reakce zpravidla určuje buď to, jak se chovali naši rodiče, nebo to, co po nás rodiče vyžadovali

Dětské hry s ohněm

Dítě je tvor zranitelný, tvor, který vyžaduje péči a dozor. Kam nás dětské hry mohou zavést? Klidně i do protialkoholní léčebny, nebo k rozvodovému stání.

 Jednou z nejnebezpečnějších Dětských her je hra na Alkoholika. Možná, že jste to už zažily na vlastní kůži. Jdete ven s kamarádkou, ta se postupně víc a víc opíjí a na vás je, abyste ji odervala od naprosto nevhodného kavalíra a dopravit domů? Jistě, vaše kamarádka s drtivou pravděpodobností není alkoholička, ale mohla vám poskytnout zážitek z téhle rizikové hry.

Hra na Alkoholika

Nejdřív se s ní snažíte komunikovat na úrovni Dospělých, koneckonců, je to kamarádka.

Vy: Myslím, že bychom už měli jít domů, zítra jdeme do práce.

Ještě poměrně střízlivá kamarádka odpovídá:  Jsem unavená, potřebuju si vyčistit hlavu.

Padnou dva další panáky a než byste se nadála, s dospělou komunikací už neuspějete a začíná Dětská hra.

Vy, tentokrát už v roli Rodiče: Nepij to, bude ti zle.

Kamarádka v roli Dítěte se zahihňá a odběhne si k baru pro další drink, případně se tam seznámí s někým, kdo vypadá buď jako vyhazovač, nebo jako sňatkový podvodník.

Vy: Jdeme okamžitě domů, nebo to skončí špatně.

Kamarádka: Je boží… popadnete škytající kamarádku a odvlečete ji, nebo necháte na pospas. Další postup je také pokračováním hry.

Kamarádka druhý den: Chovala jsem se nemožně.

Vy: Zapomeň na to, stát se to může…

Kamarádka: Jsem pitomá.

Vy: Vůbec nejsi pitomá, každý má právo občas si vyhodit z kopýtka.

Pokud chce kamarádka z hry vytěžit ještě další požitek, může taky vyprávět další známé nebo kolegyni průběh večera.

Kamarádka: Vypila jsem deset panáků a sbalila jsem dva chlapy.

Kolegyně: Pane jo.

Jak je z naznačeného průběhu hry vidět, Dítě si přišlo na své. Jednak se naládovalo dobrotami, potom získalo pozornost a péči Dospělého (vás), užilo si flirtu, a ještě získalo námět k hovoru. Vy jste jen ztratila, měla jste zkažený večer, zbytečné starosti a ještě jste v rámci společenských zvyklostí (je sprosté napadnout toho, kdo se kaje) kamarádku utěšila. Dítě vám v tomhle případě nastražilo past, do které jste padla.

Pokud celou hru zevšeobecníme, vidíte, čím procházejí partneři alkoholiků, ale i důvody, které mohou pijáka držet u jeho nebezpečné kratochvíle. Pokud je v problému opravdu hluboko, může se ještě utěšit hrou „Zasedli jste si na mě a je to vaše vina“, vzbuzovat v okolí pocit viny a získávat soucit.

Hra "Kdyby nebylo tebe"

 Další nebezpečnou hrou, tentokrát partnerskou, je hra „Kdyby nebylo tebe“, která se vyznačuje tím, že je riziková pro oba zúčastněné. Její podstatou je fakt, že si žena vezme za manžela pánovitého muže rodičovského typu, aby ji omezoval a zabránil jí dostat se do situací, které neumí, nebo nechce řešit.  Až do tohohle bodu je hra sice Dětská (Dítě převzalo vládu nad životem dotyčné a vyhledalo si Rodiče), ale ve hře „Kdyby nebylo tebe“ jde Dítě ještě dál. Manželka následně obviní muže, že jí omezuje a začne si stěžovat známým, případně si najde okruh žen podobného ražení a navzájem si notují v přátelském kroužku. Manžel je zmatený vývojem situace, ustoupí, a to dá ženě záminku k mnoha zádrhelům, které s manželem následně řeší a ona má pozornost, kterou Dítě v ní potřebuje. Rizikem téhle hry je jednak to, že manžel zodpovědnost a napětí nevydrží a dotyčné uteče, nebo hrou trpí, další možný vývoj pak je, že manžela, který je sám nevyrovnaný, partnerčino „Kde jsem mohla být, kdyby nebylo tebe,“ donutí k tvrdé akci, a začne ji omezovat reálně až k domácímu násilí. Chtělo by se říct, že Dítě si v tomhle případě „vykoledovalo“, ale výsledkem mohou být zničené životy obou partnerů. Tahle hra se samozřejmě dá hrát i v případě prohození pohlaví, rádi ji hrají například „zneuznaní umělci“.

Hra na Soud - výstraha pro rozvádějící se

Smutným koncem Dětských her může být hra na Soud, která často probíhá buď u opravdového rozvodového soudu, nebo v manželské poradně. V roli žalujících Dětí jsou tam často oba partneři, roli Rodiče tu zastává porota.

Manžel: Představte si, co dělá… Ona atd.,

Manželka: Tak to vůbec nebylo. Bylo to takhle a on mi navíc předtím řekl, atd…

Oba usilují o to, aby jim soud – Rodič, dal za pravdu.

Pokud hra neprobíhá u opravdového soudu, ale v manželské poradně, může terapeut zasáhnout a hru svým, také Rodičovským, zásahem změnit.

Například dá jednomu z dvojice za pravdu, a když ten triumfuje, případně ještě svého partnera napadne, terapeut svůj souhlas odvolá. Pokud je ten zklamaný triumfující objektivní a dokáže vyskočit ze své role žalujícího Dítěte, může dospěle přiznat, že celou dobu v hloubi duše ví, že pravdu nemá, nebo se Dětsky urazit a přestat spolupracovat. Právě špatné, táhnoucí se rozvody plné schválností a podpásovek jsou spory dvou Děti, které se donekonečna hašteří o bonbon i o pohlazení od rodiče, kterým je v tomto případě pro ně výhodný verdikt soudu.  Naopak, pokud ve sporu spolu dokáží komunikovat jako Dospělí, není takový problém dospět ke shodě.

Hrajeme v podstatě pořád
Teď to samozřejmě vypadá, že naše Dítě může napáchat jen škodu a destrukci, ale existuje samozřejmě i spousta her naprosto nevinných, často jsou to hry milenecké, typu „Rozmazlená holčička“, nebo „Uličník“, které stavějí na pozlobení, konfliktu a následném sladkém usmíření, ale to jsou většinou situace, kdy oba aktéři vědí, že hra probíhá a mají její průběh pod kontrolou. Pokud by se „Rozmazlená holčička“ nebo její mužský ekvivalent stali hrou životní, byly by stejně nebezpečné, jako třeba hra na Alkoholika. Nedá se nic dělat, moji mílí, dětské chování je přijatelné jen v dětství, později je luxusem, který si můžeme dovolit jen při zvláštních příležitostech. Nechte Dítě, ale nedovolte mu, aby vám zničilo život.