Přiznám se, já se těšila. Milovala jsem nové tužky a penály, prožívala traumata z toho, s kým budu sedět v lavici, dokonce jsem se těšila na paní učitelku. Moje dcera je naopak prototypem blazeovaného dítěte, které si penál celé prázdniny určitě nechystá a den před začátkem školy vyklepe z tašky dva měsíce starou svačinu, ale i pro rutinéry je první den školy šok srovnatelný s příchodem do nového zaměstnání, zvlášť pokud se mění složení třídy, nebo učitelé.

Trochu empatie, vážení
Nepodezírám rodiče, že by pro děti nechtěli to nejlepší, mnozí jsou nervóznější, než jejich dítka, na druhou stranu, do práce, kde vám míchá šéf a kolegyni nemůžete vystát, taky příliš nepospícháte a vaše dítě může být v podobné situaci, navíc má mnohem méně šancí uspokojivě se se sociálně složitým uspořádáním popasovat. Ve škole prostě výpověď nedáte a tak se nedivte, když na (již od vzniku škol trapnou) otázku „Těšíš se do školy?“ vystrouhne dítě otrávenou grimasu. Ptá se někdo vás, jestli se těšíte po dovolené do práce?

Za nás to bývalo horší
Fráze, ke které dospělí utíkají, když nechtějí, nebo nedovedou řešit situaci ve škole.  Nevěřte jim. „Za nás“ to bylo dost podobné, bojovní rodiče děti chránili, ti lhostejní, nebo příliš ustrašení je nechávali, ať si své školní boje vyřídí samy, někdo peníze měl, někdo ne, a kdo měl penál z Německa, byl king. Pokud něco nevymýtila ani rovnostářská doba socialismu, nezakryjí to uniformy, ve které někteří doufají, ani školní psycholog. Leccos ovšem zmůže prostě láska… pokud dítěti dáváte dostatečně často najevo, že je milováníhodné, šikovné a důležité, odpustí vám i neznačkové crocsy na přezutí.

Učitelé jsou taky lidi
To říkám na jejich obranu, ne, abych snížila jejich autoritu, a jako lidé se taky chovají. I když je dnes moderní prezentovat učitele buď jako mučené otroky dětí, nebo naopak, jako zabedněné zkostnatělé tyrany, ani jeden z extrémů nevystihuje realitu. Málo peněz, hodně dětí, hodně protichůdných zájmů, administrativa…  ano, učitelé nejsou bezmála pohádkové bytosti z příběhu o Hanýžce a Martínkovi, ale to nebyli nikdy. Chtějte po nich věci splnitelné, vyžadujte to, na co máte právo a podpořte je, když na to mají právo oni. Ostatně, volání povinnosti prvního září dopadá zrovna tak na ně, jako na děti a možná se jim zrovna tak kroutí žaludek.