Letní Prahu jsem vždycky milovala. Tempo města se zpomalí, a i když za jeho hradby proniknou turisti, mimo centrum máte svou čtvrť jaksi víc „pro sebe“. Ostatně, když jsem byla dítě, ani turisté nebyli a šedivá rozpálená Praha rozdávala svou magii na prknech Občanské plovárny plnými hrstmi. Vlaštovičník pod Kramářovou vilou, podběl od Malé říčky, bodláčí od starého přívozu do Troje a kličkování mezi parníky ve Vltavě. Vltava v Praze je zvláštní řeka, to vám potvrdí všichni ti, které v noci přitáhla do své náruče a vyplivla někde na náplavce. Silná, mazaná, vědoucí v nejhlubším smyslu toho slova.  Duše města, které se v létě svlékne z nánosů, které ho od nás v jiných ročních obdobích dělí a ukáže se v plné nahotě. Nejtajenější zákoutí ožijí, na ulicích se odehrávají příběhy, které jste možná nechtěli vidět a někdy přes poledne, když se mezi rozpálenými budovami chvěje vzduch, vstávají z dlažby duchové přelidněné ulice a děsí holuby.

Dobrá, jste ve městě, svém, nebo cizím, máte spoustu času a vaše letní putování se na chvíli zadrhlo. Kam jít? K řece. Většinou měst nějaká protéká a každé je jeho tepnou. Když chcete město poznat, jděte k řece. Řekne vám o něm hodně. Kam dál? Na kopec, v Praze na podivnými inspiracemi prolezlý Petřín. A potom na hřbitov. Možná nesnášíte pach dušičkové piety, ale v létě je do něco docela jiného, v létě jsou i staří mrtví jaksi spokojenější a ve stínu tújí se dá ledacos vyslechnout. Ideální dobou je poledne, doba stejně zásadní jako půlnoc. Nevěříte? Pokud začnete podnikat letní polední výlety na záhadná místa, brzo zjistíte, jak rychle se parno může proměnit v mrazivý závan strachu a to ani nemusíte potkat zkřivenou osobu pod plachetkou. Svou kolekci zážitků tím jistě obohatíte

Užívejte konec léta, moji milí.