Proč ano?
Z hlediska logiky neexistuje příliš mnoho důvodů, proč by taková praxe neměla nastat.  Jsou tu dva lidé, rodič dítěte a jeho partner, či partnerka, kteří se budou o dítě starat a ze zákona za něj odpovídat, kteří se zavážou k plnění rodičovských povinností. Druhý biologický rodič buď není znám, nebo se svých rodičovských práv vzdal. Nikde žádný rozpor, samá pozitiva… ale jaksi se takovým krokem nevytvoří „tradiční“ rodina. A v tom je problém.

A co druhý biorodič?
Argumenty jsou v zásadě dva… První je tak říkajích homofobní. Dva chlapi prostě dítě spolu vychovávat nemohou, a to ani v případě, že je jeden z nich biologickým otcem dítěte. Prostě ne. Je to nemyslitelné.  Argument, že by dítě nemohly vychovávat dvě ženy, je skousnutelný o něco hůře, protože dětí, vychovaných jen ženami je přece jen o dost víc. Matka s babičkou, matka a teta… v mnoha rozvedených svazcích to nakonec takhle dopadne a společenský odpor vůči lesbám přece jen není takový. Ale pořád je to jaksi… pochybné. Neukradly nějakému chlapovi dítě? Co právo otce, co právo náhradní matky?

V tomto případě by legislativní „uspořádání záležitostí“ mohlo jen pomoci. Pokud je někdo ochoten poskytnou sperma, případně stát se náhradní matkou, neznamená to ještě, že se o dítě chce starat, a že je otevřený pozdějším finančním i jiným nárokům.  V případě spermabanky to samozřejmě nepřipadá v úvahu, ale v případě dohody o „pomoci“ by adopce druhým partnerem homosexuálního páru byla pro pomáhajícího jistota, že se zplozením dítěte jeho závazek končí.

Proč ne?
Adopce chtě nechtě dítě o jednoho z biologických rodičů připraví, sice zřejmě rodiče, který je se situací srozuměn a o toto konkrétní dítě se starat nechce, ale je jasné, že potomek bude těžko věřit, se narodil dvěma ženám, nebo dvěma mužům.  Je na rodičích, jak dítěti situaci vysvětlí, a pokud jde o „vzory“, předpokládejme, že pár nežije ve vzduchoprázdnu, má rodiče, sourozence, přátele, takže dítě vidí kolem sebe i běžnou interakci heterosexuálních svazků.

Homosexuální neznamená neplodný
Někdy to v rámci společenské debaty vypadá, jako by homosexuálové chtěli ostatním děti ukrást. V tomhle případě jde ovšem o děti vlastní (zpochybňovat něčí právo na výchovu vlastního dítěte, jen proto, že je homosexuální, by byl zase jiný level) a tím se dostává na scénu jiný pohled. Homosexuálové totiž mohou mít vlastní děti bez požehnání společnosti, bez zákonů a také je zhusta mají.  Žádné „haha, skřípli jsme vás a bez našeho souhlasu máte s rodičovstvím utrum“ neexistuje. (Po pravdě, dotazováním po spřátelených lesbičkách a gayích jsem zjistila, že většina z nich by sice bez velkého nadšení, ale přece, sexuálního styku s opačným pohlavím schopna a když jde o dítě, tak člověk snese ledasco, takže nakonec i nutnost umělého oplodnění by ti vzpurníci nějak obešli.)

Pokud tedy přirozený vývoj společnosti umožnil párům, aby spolu žily, je logické, že časem se zvláště v lesbických párech nějaké děti vyskytnou a v lesbických rodinách vyrostou. Mateřský pud je silný a lesbám se nevyhýbá.  Bylo by rozumné, aby i pro tyhle rodiny existoval právní rámec, záruka, že dítě o jednoho z blízkých v případě, že by se s biologickým rodičem něco stalo, nepřijde a také záruka, že se druhý rodič přijme svůj díl péče, i kdyby došlo k rozpadu vztahu.

Rodina z reklamy?
Táta s pevným pohledem, plavá maminka a dvě rozkošné děti, párek. Svět by byl jednodušší, kdyby produkoval jen takovéhle rodiny, ale naštěstí to tak není a svět má prostě mnoho barev a ta naše nemusí být nutně jedinou dobrou, správnou, láskyplnou a prospěšnou a je zbytečné a kontraproduktivní to těm ostatním komplikovat.