Nejspíš nikdy v historii se váha neřešila tolik, jako dnes. Zatímco dřív byli lidé prostě rádi, že se najedli a úbytek váhy je zrovna nepotěšil, protože věstil zdravotní problémy, dnes je každé ztracené kilo důvodem k radosti a obdivu okolí, ať už hubneme z jakéhokoli důvodu a „dobře vypadáš“ je synonymem pro „shodila jsi“.

Dokonce i v tak smutných případech, jako byl případ Ivety Bartošové, oceňuje veřejnost, že byla před sebevraždou štíhlá, i když štíhlost tady s drtivou pravděpodobností byla důsledkem kritického stavu psychiky.

„Iveta byla krásná, Ewa Farna je hnusně tlustá,“ křičí hlas lidu v diskusích a protože hlas lidu, hlas boží, je zatraceně těžké mu odolat. Být krásná znamená být štíhlá a pokud jde o mediálně známou osobu, měla by být zatraceně štíhlá, protože fotografie i televizní obrazovka pár kilo přihodí. Netýká se to jen modelek, nakonec to dostihne skoro každou. Opravdu chceme být raděj štíhlé, než zdravé?

Hnusně tlustá
Existuje morbidní, chorobná obezita… a pak nadváha, pár kilo sem, pár tam, sedavé zaměstnání, antidepresiva, hormony… a hladomory tu taky nejsou. Pro mnohé z nás znamená kýžená štíhlost v podstatě půst, zvláště od určitého věku.

Ten, kdo je vidět, na něj nakonec přistoupí, aby nedostával za uši příliš často, ostatní střídavě bojují a rezignují, to vše s mírnými pocity viny a s vědomím, že fotografie v plavkách budou vybírat velmi obezřetně.

Tlustí budou hubení…
a hubení studení, říká staré české přísloví. Evolučně bývalo výhodné vystačit s málem a není divu, že potomci těch, kdo vystačili s málem, v časech dostatku pěkně kynou. Esteticky in to zrovna není, ale přírodu není tak snadné oblafnout. Doufejme, že až se lidem podaří přesvědčit přírodu, že se můžeme cpát a nepotřebujeme tukové zásoby, nepřijde doba ledová, nebo něco podobného. Za to by reprezentativní momentky z pláže opravdu nestály.