Svátky
Není pravda, že by Češi neměli rádi svátky. Milují je… a odjíždějí na chalupu nebo návštěvy okamžitě, jakmile získají den volna. Tam ovšem organizovaně neslaví, ale buď se vrtají v zemi, nebo bohapustě relaxují.

Povinné svátky
Mí vrstevníci si je ještě pamatují. Povinné praporky v oknech, povinný 1. Máj, malování šeříků před výročím osvobození, a fabrik před VŘSR. Někdo si v dnešní dekadentní době užívá, že se slavit nemusí a někdo si ve stálém běhu ani neuvědomí, že svátky jsou. Navíc ty křesťanské v naší bezvěrecké zemi mají punc jisté podezřelé výstřednosti.

Duch Tábora
Takhle, co si budeme namlouvat, Husité byli zrovna tak křesťané, jako jejich protivníci, možná v mnohém horlivější a fanatičtější, ale školní dějepis nám je představil jinak, obrození taky na „frátery“ nadávalo a tak v Češích odbojný duch vzpoury stále doutná. A pak ty restituce…  církev to zkrátka s Čechy neumí koulet.  Ani Hus by dneska se svým asketismem nepochodil, vždyť dštil síru na mlsoty, povoňky, zahálku a podobně. Leda snad kdyby dštil selektivně, když dostanou za uši mocní, to má zas národ rád. Že jsou Češi ovce? Omyl. Možná, že ne vždycky prokouknou, kam je někdo tlačí, ale když se zabejčí, žádné pozlátko s nimi nehne, a ani v království nebeské neuvěří. Těžko říct, jestli je to špatná vlastnost, přežili jsme s ní v tavícím kotli srdce Evropy poměrně dlouho a pořád jsme tu.

Konzum, nebo „efekt rtěnky“
Ekonomové tvrdí, že když dolehne bída, kupují lidé malé věci, ale kupují jich hodně. Do téhle kategorie spadaní rtěnky (podle kterých je ekonomický jev pojmenovaný), ale taky jídlo, pochutiny, sladkosti. Když si lidé nemohou dopřát velké věci (jako například výlet do Paříže), koupí si aspoň čokoládu, nebo maso na gril, aby si trochu ozdobili život, aby bylo z čeho se radovat, na co se těšit. Není to česká specialita, takže je zbytečné propadat celonárodnímu sebemrskačství. V penězích se prostě neválíme a pokud hledáme nějaké bohy, tak doma a v přísném soukromí. Nemá smysl soudit podle nákupních vozíků, možná že Češi po tolika historických veletočích už nechtějí chodit se svou vírou na trh. A to není hloupé, jen trochu smutné.