Tady Martin dokonce ministroval, právě tam jen pár dní před emigrací pokřtil svou dceru a do Horní Vltavice se také před lety vrátil. Odvezl si odtud kámen jako vzpomínku na dávná léta a tatínkovu korespondenci.
Vzpomínky na dětství
Starobylá fara, na kterou Martin Štěpánek při mnoha příležitostech rád vzpomínal, leží jen pár desítek metrů od kostela Panny Marie, sv. Josefa a sv. Jana Nepomuckého. Už 11 let v ní žije Jaroslav Pulkrábek (45) s rodinou, který se s Martinem Štěpánkem několikrát setkal.
„Když k nám přišel poprvé, nejprve poslal manželku. Prý by se rád podíval na faru, neviděl ji dlouhá léta. Prošli jsme ji důkladně. Vzpomínal, co kde v místnostech stálo, jak žili. Obrovskou radost měl, když objevil na půdě popsané dveře. Jako děti si tam s bratrem udělali klubovnu a ty nápisy se tam dochovaly dodnes,“ svěřil se Blesku Jaroslav Pulkrábek.
„Dlouho jsme si povídali. Nakonec si vybral na dvoře kámen, prý na skalku. Dal jsem mu i krabici dopisů, které jsem při opravě fary našel. Psal je jeho otec, který si dopisoval s místním farářem,“ dodal Pulkrábek. Na hřbitově ve Vltavici se Martin Štěpánek po svém návratu z emigrace objevoval pravidelně několikrát do roka. Jen pár metrů od fary totiž za hřbitovní zdí odpočívá jeho maminka.
Ministrant a křest dcery
Štěpánkovi měli faru pronajatou od církve dlouhá léta. Rodina tam jezdívala pravidelně. Martin a Petr tam dokonce občas chodili i do školy a v kostele dělali ministranty. Podle místních přijeli třeba v lednu a zůstali až do Velikonoc. Za Štěpánkovými často přijížděli různí hosté, většinou herci. „Martin Štěpánek mi vyprávěl, jak jeho otec domluvil příteli Vladimíru Rážovi v místním kostele církevní sňatek s Alenou Vránovou. Oba bratři jim při obřadu ministrovali. Zdravý šumavský vzduch zřejmě udělal své, protože vzápětí se novomanželům narodilo dítě, na které čekali,“ připomněl Pulkrábek.
Podle zápisů v matrice se v Horní Vltavici Martin Štěpánek zastavil i krátce před svou emigrací v roce 1981 a nechal tam pokřtít svoji dceru. Během let návštěvy členů Štěpánkovy rodiny na Šumavě ustávaly. Ke konci už faru jen ojediněle užívala sestra Štěpánka, dramaturgyně Kristina Taberyová. V roce 1998 si církev našla nového nájemce.
