„Waldemar považoval Martina za svýho bráchu. Zprávu o jeho smrti by těžko zvládl,“ řekla v sobotu Matušková. „Byli něco jako pokrevní bratři. O Zdeňku Štěpánkovi vždycky říkal, že mu dal do života víc, než by mu dala celá DAMU,“ říká Matušková.

Pánské jízdy a touha po svobodě

Nejvíc si prý vzpomíná na Štědré dny. „To měl Walda s Martinem vždycky takovou pánskou jízdu. Navštívili Jana Wericha na Kampě a končili u Štěpánků, kteří také bydleli na Malé Straně. Walda si to, i když už jsme byli spolu, nikdy nechtěl nechat ujít,“ říká Matušková.

„V 70. letech už byli oba dva hodně zaneprázdnění prací, tak už se tak často nevídali,“ podotýká Olga. Každé setkání prý bylo o to ale srdečnější. „Oba měli společnou touhu po svobodě. Martin s Jaruškou emigrovali asi o 5 let dříve než my. Plánovali jsme, ze se za námi přijedou podívat na Floridu. Nikdy se to ale neuskutečnilo. I pozvání na naši stříbrnou svatbu Martin stíhal jen stěží z nějakého natáčení. Ale dorazil. To by bráchovi Waldovi přece nemohl udělat, že by nepřišel…“