21°C
Jermaine (54), Jackie (58), Marlon (52), Tito (55), Randy (53) měli v klopě rudou růži a na ruce typickou Michaelovu diamantovou rukavici, která na Michaelově ruce pobláznila svět v roce 1983.
ONLINE PŘENOS Z POHŘBU MICHAELA JACKSONA ČTĚTE ZDE
Michaelova rodina z první řady sledovala smuteční obřad, při němž vystoupilo a na Michaela zavzpomínalo mnoho osobností. Bývalí Jackson 5 se někdy usmívali, většinou jim po tvářích tekly slzy. S každým hostem, který promluvil na pódiu před totálně zaplněnou arénou, se smutně obejmuli.
Jacksonova dcera Paris rozplakala miliony fanoušků: Byl jsi nejlepší táta na světě!
Když pak Jermaine vystoupil na pódium, aby zazpíval Michaelovu oblíbenou píseň Smile, kterou napsal Charlie Chaplin pro svůj film Moderní doba, tekly slzy nejenom jemu, ale i všem přítomným v hale. Na plátně za ním během písně, ostatně jako v průběhu celého ceremoniálu, běžely fotky z Michaelova života. Když pak pódium opouštěl, sejmul ze své klopy rudou růži a hodil ji na rakev svého bratra.
Se smutečním proslovem vystoupil také Marlon a Michaelova sestra La Toya. Ta během rozloučení seděla vedle své matky Katherine, která po celou dobu měla kolem sebe Michaelovy tři děti – Prince Michaela, Paris a Prince Michaela II. Vedle nich z druhé strany seděl Michaelův otec Joe a sestra Rebbie.
Co řekli Michaelovi sourozenci:
Jermaine:
„Za celou svou rodinu, neteře, synovce, bratry a sestry bych rád poděkoval všem, kteří dnes přišli. Jak víte, nemůžu najít vhodná slova. Děkujeme vám.“
Marlon:
„Moc to bolí. Stojím zde, hledám slova a zkouším pochopit, proč si Bůh vzal našeho bratra k sobě tak brzy. Michaele, když jsi odešel, část z nás odešla s tebou. Ale část tebe naopak tady s námi zůstává. Všechny dobré vzpomínky na tebe budeme uchovávat jako poklad.“
A zavzpomínal na jednu příhodu s Michaelem:
„Vypadal jako stařík. Měl na hlavě jakési afro, zmačkané oblečení a falešné zuby. Šel jsem za ním a povídám mu: ‚Michaele, co děláš v tomhle obchodě?‘ Michael se divil, jak jsem ho poznal. Řekl jsem mu: ‚Jsi můj bratr, poznám tě kdykoliv, i v převleku nebo s make-upem. Znám tvou chůzi a ty boty ti nepomůžou.‘ Michael nosil stále jedny a tytéž boty.“
Poté zvážněl: „Nikdy nepochopíme, co musel vytrpět. Nemohl přejít silnici, aby se k němu nenahrnul dav lidí. Byl souzen a zesměšňován. Kolik může jeden člověk snést?“
Další vzpomínky na Michaela byly otištěny ve speciální brožuře, kterou rodina nechala na pohřeb vydat a kterou dostal každý návštěvník Staples Centre.
La Toya:
„Pamatuji si, Michaele, jak jsi seděl v ložnici a sledoval předávání cen Grammy v roce 1980 a byl jsi smutný, že jsi vyhrál jenom jednu cenu. Prohlásil jsi: ‚La Toyo, další singl, který natočím, bude tím nejúspěšnějším v historii a dostanu za něj víc cen Grammy, než kdokoli předtím. Budu tím největším umělcem v historii.‘ Začal jsi těžce dřít, vymýšlel jsi nové texty, skládal hudbu. Tanec jsi trénoval tak, že jsi málem vypustil duši. Uskutečnil jsi svůj sen. Vždycky jsi inspiroval celý svět. Naučil jsi nás, jak se smát, žít a věřit. Bůh tě nyní povolal k sobě domů, pod svá křídla. Vyplní tvá přání a bude šířit tvé kouzlo mezi anděly.“
